Autorka těchto řádků se v nich chtěla svěřit s pocitem trapnosti, který ji pohltil po přednášce Angely Merkelové a Petra Nečase v úterý odpoledne na pražských právech, kolega Marek Švehla, který tam byl taky, ji ale předběhl a napsal k tomu na Respektu blog. Pro někoho tudíž bude následovat lehké opakování a pak jedna poznámka.
Téměř všechno by se dalo skousnout, jak přední místa v aule PF UK zabraná - a nakonec neobsazená - pro české a německé úředníky, byť pro ně tu Merkelová nebyla, cedulka s jejím jménem hlásící i na svobodné půdě MerkelOVÁ, ačkoli se tak nejmenuje, nebo formálnost pojetí první projev, druhý, teprve pak kýžená debata. Dvě věci se ale skousnout nedaly. A vlastně by ani neměly.
Zaprvé premiérův projev. Petr Nečas přišel a třetinu předem avizovaného času pro diskusi Merkelové se studenty četl obecné, úřednické a nicneříkající teze typu “nástrojem další integrace má být koordinace, a ne harmonizace.” Zřejmě to tak chtělo vedení fakulty nebo Úřad vlády, aby nejprve Nečas a pak Merkelová něco řekli a teprve pak bude debata. Premiér ale měl mít v sobě natolik soudnosti, aby řekl, že – například – základní obrysy jeho pojetí Evropy jsou lidem v sále i Merkelové známé, tak nechává prostor jim, protože kvůli tomu sem přišli, a těší se na diskusi. Místo toho dvacet minut nudil.
Za druhé dotazy posluchačů. Studenti museli nahlásit svoje otázky předem, organizátoři je sebrali a moderátor Jefim Fištejn pak řekl, že náhodně vybere pět. Výsledkem téhle náhody bylo, že první dva dotazy položili zástupci Česko-německého fóra mládeže, nejprve jeden Čech a hned po něm jeden Němec.
Otázky to navíc byly vskutku odpovídající nespoutané vysokoškolské energii, která má mít názor a žádné konvence. Studenti se ptali na “korektnost uzavření fiskálního paktu mimo rámec primárního práva EU” – jinak řečeno, jestli je košer obejít smlouvu unie a tím protest Angličanů tak, že se nová pravidla dohodnou jako mezistátní dohoda mezi 25 zeměmi – na problém “efektivity kohezních fondů,” na evropské dluhopisy, souběh unijních a eurozónních summitů a nedávnou britskou iniciativu na podporu konkurenceschopnosti Evropy.
Mňo.
Těžko říct, kde k tomu došlo, jestli na straně fakulty nebo úřadu premiéra, a zda to byla jen zarytá vyklepanost před autoritou nebo čecháčkovská potřeba udělat se lepším, případně obojí. Předvýběr otázek v každém případě bezpečně zabil to, kvůli čemu sem stovky lidí přišly. Člověk čekal, že dvacetiletí vysokoškoláci, nesvázaní oficiózním ptydepe a ovlivnění ostřejšími západními aulami, si Nečase s Merkelovou trochu podají a výměna názorů rychle vtáhne. Místo toho to v sále chvílemi vypadalo jako na srazu kyborgů. Nebo, jak napsal Marek Švehla, euroúředníků.
Připomnělo to nedávnou debatu v Respektu, kde pár redakčních kolegů nadávalo na jednoho eurokomisaře, jak byl nudný, bázlivý a neřekl vlastně vůbec nic.
Měli pravdu. Tady to člověk ale ještě trochu chápe, byť je to iritující. Potřeba dohlížet na svobodný názor na univerzitě, regulovat ho, už jenom irituje. Pochopení si nezaslouží.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
