Živě z Moskvy: Rány obušky a tweetování z antonů a policejních stanic

Internet a od včerejška už i první stránky nezávislých tištěných médií v Rusku jsou plné důkazů usvědčujících místní úřady z manipulace nedělních prezidentských voleb. Od zaplňování volebních uren falešnými volebními lístky, falšování protokolů, nátlaků, až po svážení voličů od jedné místnosti ke druhé, čehož byla autorka těchto řádků také svědkem.

Lidé, kteří neuvěřili oficiálním výsledkům prezidentského hlasování, tj., že premiér Vladimir Putin získal 63 procenta hlasů, se v pondělí večer sešli na moskevském Puškinově náměstí. Nálada na první pohled nebyla tak sváteční jako na předchozích mítincích. Chyběl i kreativní prvek. Není divu. Vladimir Putin, proti jejich vůli, znovu brzy usedne do prezidentského křesla a dost možná, že ne jen na šest let.

Průběh nedělních prezidentských voleb se nezamlouval ani mezinárodním pozorovatelům, kteří na pondělní tiskové konferenci vytkli volbám značnou neférovost – od protežování jednoho z kandidátů na státních televizních kanálech, zneužívání vládních zdrojů opět jedním kandidátem, až po chybějícího „nezávislého rozhodčího“, čímž měli na mysli Ústřední volební komisi a hlavně jejího šéfa, Vladimira Čurova, po jehož odvolání demonstranti volají od loňských prosincových voleb do Státní Dumy.

Nově zavedené web-kamery tzv. core team mezinárodních pozorovatelů jemně pochválil, ale vytkl jim omezenost kontroly. Byly sice zapnuty už pár dní před volbami, takže lidé si mohli online zahrát na Velkého bratra a projíždět volební místnosti od evropské části země až po Dálný východ. Jednou bylo možné nakouknout do čečenského obýváku, oficiálně ustanoveného jako volební místnost, podruhé do tělocvičny, kde zrovna probíhala diskotéka a nebo do školy, kde milenecký pár měl trochu jiné starosti než volbu prezidenta. Čechov by měl radost, píše se ve včerejším editorialu britského Guardianu.

O tom, jakou opravdovou „hlídací“ roli mohou kamery přece jen hrát, se mohl přesvědčit každý, kdo sledoval internetový a kabelový kanál TV Dožď přenášející dění po oficiálním zakončení protestu na Puškinově náměstí. Korespondenti nezávislé televize procházeli s kamerami v ruce mezi aktivisty i policií a „omonovci“ a přenášeli do obýváků tvrdé zákroky pořádkových sil.

Ale co jsou kamery proti mobilům. (Ostatně přenos z válečného konfliktu až do obývacího pokoje tu už byl v 90. letech z Iráku). Twitter je nedílnou součástí života většiny příslušníků oné střední třídou, která má být tahounem současného protestního hnutí. A tak bylo možné číst si autentické zážitky lidí, zadržených na Puškinově náměstí, ještě z antonů a policejních stanic. „Jedeme po Tverské, bavím se s polišem, prý volil Žirika (rozuměj Žirinovského)“, twítuje pobaveně protikorupční bloger a známá tvář opozice Alexej Navalnyj. „Sedím už na Tverském policejním okrsku, sledujeme se strážníky reportáž v telce, jak nás zadržovali,“ píše o několik minut později. Jeho spoluzadržený mu čile odpovídali.

Zadržení několika stovek lidí na včerejším povoleném mítinku se samozřejmě neneslo v tak zábavném duchu. Jedné účastnici zlomili při agresivním vytlačování lidí z náměstí ruku a padlo i několik ostrých ran obušky.

Reportéra rozhlasové stanice Echo zbili podle jeho slov nacionalisté (také v přímém přenosu). Podle mnohých je toto odpověď Vladimira Putina na odpor kladený jeho nadcházejícímu prezidentství. Jaké budou ty další, ptají se. Alexej Navalnyj zůstává optimistou. „Pinochet taky lidi neposlouchal. Ale když se mu jich dost postavilo na odpor, donutili ho k referendu a musel jít,“ řekl kolem jedné hodiny v noci, těsně po propuštění z policejní stanice.