Zemřel Peter Fonda, symbol bezstarostných jezdců šedesátých let

Peter Fonda, člen hollywoodské herecké dynastie a spoluautor kultovního snímku Bezstarostná jízda, zemřel v pátek ve svém domě v Los Angeles na komplikace spojené s rakovinou plic. Bylo mu sedmdesát devět let.

Helma s potiskem americké vlajky, zlaté obroučky brýlí, chopper a tóny písně Born to Be Wild. To je nejznámější filmový obraz, jímž se Fonda vryl do pop-kulturní paměti jako Kapitán Amerika, svobodomyslný, málomluvný motorkář, který se s kamarádem vydá napříč Amerikou konce šedesátých let. Fonda sice nikdy naplno nevystoupil ze stínu svého slavného otce Henryho Fondy, ale díky Bezstarostné jízdě se stal symbolem jedné generační vzpoury a jednoho tvůrčího poryvu v hollywoodské kinematografii. Bezstarostná jízda je od roku 1998 v Národním filmovém registru Spojených států jako „kulturně, historicky a esteticky významné“ dílo.

Bezstarostná jízda byla bez nadsázky určujícím filmem Fondovy kariéry. Příběh o dvojici nonkonformních hipíků s pozitivním vztahem k drogám, kteří během své cesty z Kalifornie do New Orleans na oslavy Mardi Gras tvrdě narazí na „skutečnou“ Ameriku, se ideálně trefil do rebelující i rozčarované nálady konce šedesátých let a touhy mladých diváků po „jejich generačním filmu“. Fonda se inspiroval u nezávislého filmaře Rogera Cormana, průkopníka produkce pro mladé publikum, na které v té době Hollywood nemyslel. Konkrétně u motorkářského filmu Divocí andělé, v němž Fonda hrál vůdce zdivočelého gangu. Jak řekl ve dvanáct let starém rozhovoru pro Los Angeles Times, nápad dostal, když se setkal na jedné promo štaci s Divokými anděli. Jen místo stovky  Hells Angels cestou na pohřeb poslal dva chlápky napříč Amerikou. Do road movie zakomponoval i drogový motiv svého druhého filmu u Cormana The Trip. Viděl příležitost dostat téma kontrakultury z drive-ins do běžných kin.

„Měli jsme vlastní umění, vlastní poezii, vlastní písničky, vlastní oblečení i chování. Tohle všechno bylo naše. Nepatřilo to starší generaci. Co jsme ale neměli? Neměli jsme vlastní film. A Bezstarostná jízda tuhle mezeru zaplnila,“ vysvětlil Fonda, který ke spolupráci na filmu přibral Dennise Hoppera, jenž jej nakonec režíroval a hrál jednu z hlavních rolí. Snímek s rozpočtem 375 tisíc dolarů byl obrovský hit.

Jen ve Spojených státech utržil snímek čtyřicet milionů dolarů. Podobně úspěšný byl i na světových trzích. I proto, že Fonda,coby hollywoodský insider film šikovně zviditelňoval. Například přesvědčil studio Columbia, distributora filmu, aby uspořádal dvě projekce zadarmo v Londýně „pro všechny vlasaté šílence, kteří nemají škváru.“ Snímek navíc získal i kulturní statut, když byl nominován na dva Oscary – za nejlepší scénář a pro Jacka Nicholsona za nejlepší vedlejší roli – a na festivalu v Cannes vyhrál v roce 1969 cenu pro nejlepší debut.

Fonda a Hopper byli nejen nejoblíbenější hippies na francouzské riviéře, ale i tváře generační rebelie. A Bezstarostná jízda potvrzujícím signálem pro hollywoodská studia, že filmy jako Absolvent nebo Bonnie & Clyde nebyly náhody a venku je mladé publikum hladové po jiném typu filmů než jsou nákladné muzikály a eposy.

„Díky Bezstarostné jízdě jsem nikdy neměl nouzi o práci,“ řekl Fonda Los Angeles Times. Objevil se v desítkách filmů. Včetně zapomenutého komerčního hitu Závod s ďáblem z roku 1975. I v něm byly patrné ozvuky Bezstarostné jízdy - stejně jako v roli Mefista, kterou si zahrál v komiksové adaptaci Ghost Rider. Druhou nominaci na Oscara mu vynesla v roce 1997 role samotářského včelaře v dramatu Uleeovo zlato.

https://www.youtube.com/watch?v=cSPwnndBdps