Vladimir 518: Xenofobní nálady prosákly do všech vrstev společnosti

„Čím je svoboda delší, tím náš rybník mělčí. Šok dostanu, když nazi je mainstream,“ hlásí Vladimír 518 v nové skladbě Fuck Off své domovské formace PSH. Na poměry skupiny se jedná o nebývale společensky angažovanou skladbu, která se nebojí jmenovat politiky, aktivisty, ale i jiné muzikanty, kteří ve společnosti vyvolávají nenávist.

Úkaz, jaký na české hudební scéně nemá obdoby. I proto video, které má na YouTube aktuálně kolem 130 tisíc zhlédnutí, fanoušky značně rozdělilo. Po únorovém Manifestu vydavatelství BiggBoss tak PSH coby jedni z velmi mála tuzemských hudebníků opět komentují sílící strachy, jichž si všímají ve svém okolí. „Nechtěl jsem mít pocit, že se přetvařuji, Fuck Off je říznutí do problému,“ říká k tomu rapper Vladimir 518.

Jaký byl první impuls k natočení skladby Fuck Off? PSH přece jenom nejsou cíleně politická kapela - a toto je velmi tvrdý track. Vedli jste o něm debatu?

Debaty v našem vydavatelství BiggBoss vedeme už dlouho. Cítíme, že se ve společnosti něco děje, a nechtělo se nám dělat mrtvé brouky. V únoru jsme vydali Manifest. Vyjádření za všechny kapely, které sdružujeme, aby bylo mezi námi a našimi fanoušky jasno. Nějaký čas potom nám náš DJ Mike Traffik pouštěl svůj beat, který nám připomněl devadesátkový hip hop, který byl hodně politický a měl vyhraněné postoje. Kapely jako N.W.A. nebo Public Enemy. Vzali jsme ten beat jako šanci vtělit do textu všechny naše aktuální názory.

Manifest BiggBossu v únoru byl ale záměrně neadresný, šlo o popsání pozice, vyslovení se proti xenofobním náladám a klíčící nenávisti ve společnosti. Fuck Off už je napřímo: jmenuje politiky, aktivisty nebo hudebníky, kteří za cíleným rozdmýcháváním nenávisti stojí.

Především je tu rozdíl v tom, jak člověk uvažuje, když píše psaný manifest, a tím, když píše rap. Rap v neadresné poloze nepůsobí úderně, nemá energii, jakou by měl mít. Psané slovo je sofistikovanější, rap je rokenrol, je v něm porce nadsázky, ale myšlenky zůstávají.

Dá se říct, že vám v něčem došla trpělivost? PSH politiku reflektovali zřídka, dokonce i váš raný hit Hlasuj proti z roku 2001 je spíše pozitivně „sluníčkářský“ - oproti neskrývanému vzteku Fuck Off.

Nikdy jsme neměli tendence moralizovat. Dávali jsme si záměrně dlouho od takových témat půst. Na druhou stranu, když už se nám společenská situace znelíbila, není důvod mlčet, protože přesně proto rap vzniknul. Aby vyjadřoval postoje a řešil sociální témata.

Cítíte společenské proměny přímo ve svém okolí? Jak byste je popsal?

Pro mne je alarmující, že ta lehce paranoidní, xenofobní nálada prosákla do všech vrstev. V tu chvíli musí být člověk ostražitý. Netýká se to už jen některých médií a sociálních sítí, člověk si toho všímá mezi svými známými, v rodině, na koncertě v backstagi. Lidé začínají přemýšlet zkratkovitě, podléhají hysterii. Nejprve jsme to chtěli uklidnit oním manifestem, Fuck Off už je říznutí přímo do problému.

PSH mají od samého počátku vyvinutý radar na projevy xenofobie a neonacismu. Čím se u vás tato citlivost vybudovala?

Je to dáno našimi kořeny na alternativní scéně a v pouliční kultuře. Tahle komunita byla vždy v kontaktu – v uvozovkách řečeno – s běžným člověkem. Sledovat výkyvy nálad na této úrovni jsme se naučili tady. V devadesátých letech jsme zažili obrovský vzestup pravice, podobné proticikánské tendence se v posledních letech vrátily. Ironií je, že aktuálně už Romové a Šluknov pro populisty a radikály problém nejsou, zválcovalo je nové téma uprchlíků. Strach z nich je ale zase další bublina, která přestává táhnout, a tak se zčerstva po brexitu budují antipatie vůči Evropské unii. Na to všechno naskakují lidé, kteří předkládají veřejnosti strašně jednoduché recepty, na které bychom si měli dávat velký pozor. Téma rozpadu Unie je něco, co se populistům velmi hodí do krámu, protože potvrzuje rasové i nacionální dělení. Dlouhodobé ideály integrace se nahrazují nižšími pudy a jich se chytají podivní vůdcové.

Manifest BiggBossu i klip Fuck Off má za dva dny, co je online, takřka 130 tisíc zhlédnutí. Ale vaše publikum v komentářích značně rozděluje. Nemám úplně pocit, že to, o čem mluvíte, jsou většinově sdílené postoje posluchačů PSH.

To rozhodně ne.

Kdykoli se kapela projeví politicky, hrozí ji, že se od ní mnoho fanoušků odkloní. Brali jste to v potaz?

Všimli jsme si toho, že v českém ani slovenském rapu se něco podobného ještě nikdo neodvážil udělat. Stojíš s těmi lidmi v backstagi, rozumíte si, shodujete se, nadáváte, že na Slovensku vyhrál Kotleba. Nikdo ale není ochotný riskovat, protože je jasné, že si odežene od pódia fanoušky. Nám ale v jednu chvíli začalo připadat hrozně trapné, že se k tomu nevyjadřujeme. Ještě než jsme vydali Manifest, tak jsem měl období, kdy jsem měl pocit, že se něčeho straním, že se přetvařuju, aby mě lidi brali. V takové poloze se mi nechtělo setrvávat, potřeboval jsem mít čistý stůl a vyjasnit to.

My si absolutně nemyslíme, že naši fanoušci jsou homogenní stádo lidí, kteří jsou strašně fajn. Ve finále ale nestojíme o to, aby lidi, kteří nesdílejí základní názory na svobodu projevu, na solidaritu společnosti a odsouzení hodnost rasismu, byli našimi fanoušky. Nechceme, aby nám chodili na koncerty. Přestože to může být ztráta, myslím si, že to může být očistný proces pro nás i pro posluchače, kteří nám zůstanou. Ti nenávistně naladění ať fakt radši chodí na Ortel, a ne nás.

Sledujete, jaké reakce klip vyvolává? Překvapují vás něčím?

Okrajově. Vím, že tam jsou pochvaly i tendence nás lynčovat. Chodí nám na Facebook nebo telefon i výhrůžky od lidí, kteří nezvládají, že někdo takhle veřejně vystoupil, ale to k tomu patří. Pro mě to končí tím, že jsme napsali prohlášení a vydali skladbu. Abych bedlivě sledoval hádky o ni, tím se nechci stresovat.

Kde se vidíte politicky? V jeden čas jste podporoval Stranu zelených, zároveň rap má v sobě se svou dravostí, soutěživostí a důrazem na vypracování se něco silně pravicového.

Nedokážu o tom takhle přemýšlet. V začátcích nám hodně říkali, že jsme levicoví, i když já sám jsem to necítil. Ekologický aspekt byl pro mě vždycky hodně důležitý, proto jsem se rozhodl podporovat Zelené s nadějí, že tu něco změní. Byť k tomu nakonec nedošlo a mě to z angažmá v politice vyléčilo.

O sobě ani o kapele nepřemýšlím vpravo, nebo vlevo. Mluvím o tom i v textu, že mě jednostranný pohled nezajímá. Jde mi o pestrost a pluralitu, a tu mi nakonec nedokáže nabídnout ani jeden pól pravolevého spektra. Dle mého soudu zdravý systém funguje velmi dobře, pokud je extrémně barevný a variabilní. Pokud je společnost svobodná a otevřená, tak z pestrosti vlivů, která možná může působit jako chaos, vznikají ty nejlepší věci.