Pornografové obvykle Man Bookerovu cenu nedostávají, říká překladatelka románu, který pobouřil radní ČRo

Na první pohled to vypadá jen jako zčeření poklidných letních mediálních vod, ale přitom může jít o další signál o hlubší společenské změně. Stanice Vltava odvysílala hudebně-literární pořad Ahoj! aneb Na počátku byla voda, v rámci něhož zazněl také úryvek z románu britského autora Alana Hollinghursta Linie krásy. Několik členů Rady Českého rozhlasu pobouřila několikasekundová pasáž popisují erekci jednoho z hrdinů, a vyzvala šéfa ČRo, aby se k věci vyjádřil. V otevřeném dopise na nastalou debatu reaguje i překladatelka Michala Marková.

O románu Allana Hollinghursta Linie krásy jste napsala, že se v něm hrdina střetává se světem pokrytectví a privilegovaných, nekulturních buranů. Nemáte pocit, že tady život tak trochu napodobuje umění?

Ta kniha je o člověku plném ideálů, který si začne zahrávat se světem vysoké politiky a skončí to určitým rozčarováním.

Rozčarování zažíváte zjevně i vy, soudě podle otevřeného dopisu, který jste napsala Radě Českého rozhlasu a řediteli.

Mě ta situace hodně zaskočila. Linie krásy tu vyšla před dvanácti lety, nevzbudila žádný velký rozruch, příjemně se prodávala a sklidila příznivé recenze. Kniha se za několik let dočkala druhého vydání a mezitím u nás vyšel i další Hollinghurstův román. Byla jsem velmi ráda, že jsem tak krásnou knihu mohla přeložit. A najednou přijde doba, kdy si někdo tento poměrně starý text vezme jako záminku k neuvěřitelným útokům.

Tady navíc šlo o reprízu rozhlasového pořadu, který při loňské premiéře rovněž nikomu nevadil. Když mluvíte o zámince, myslíte si tedy, že jde ve skutečnosti o něco jiného? A o co případně?

Já jsem překladatelka, do politiky nedělám. S tímto textem jsem spjatá tak, že jsem mu dala českou podobu. Ale můžu k tomu říci to, že podle reakcí tří radních, kteří s textem měli problém, je patrné, že se ani náznakem neseznámili s tím, o jakého jde autora a text. A to mě překvapilo, protože jsem předpokládala, že v těchto orgánech zasedají lidé, kteří mají velkou míru kompetence, jsou vzdělaní a schopni si udělat základní rešerše. Byla jsem vyvedena z omylu. Obávám se, že lidem z toho nakonec utkví v hlavě zejména informace, že stanice Vltava vysílala porno pro děti.

Jak je Allan Hollinghurst vnímán v Británii? Vzbuzují jeho texty kontroverze?

Někdy je označován za gay autora, ale on sám se za „pouhého“ tribuna gay komunity nepovažuje. Jeho romány jsou společenské, vztahové a jelikož je homosexuál, píše o vztazích, s nimiž má sám zkušenost. Pokud vím, tak politicky se neangažuje. Jinak je ale vnímán jako jeden z velkých současných autorů, čehož důkazem je fakt, že za Linii krásy dostal Man Bookerovu cenu. Podle knihy rovněž vznikla minisérie BBC. Není mi známo, že by kolem jeho díla vznikaly nějaké skandály a rozhodně není označován za pornografa. Pornografové obvykle Man Bookerovu cenu nedostávají. I ona inkriminovaná pasáž se do pořadu na Vltavě dostala proto, že byla britským tiskem oceněna jako jedna z nejkrásnějších plaveckých pasáží v současné britské literatuře.

Jaké máte zatím reakce na váš otevřený dopis?

Má poměrně značný ohlas na sociálních sítích. To jsem ani nečekala. A jsou spíš pozitivní. Vyskytly se sice úvahy o tom, zda jsem uvedená slova přeložila přesně, ale ty mě vlastně docela baví (jak to je doopravdy, to si lze zjistit srovnáním s originálem, já se samozřejmě snažila být přesná a výstižná). Zareagovala Obec překladatelů nebo Asociace spisovatelů, přibyly další otevřené dopisy. Z oslovených míst v rozhlase nemám zatím reakci žádnou.

Je mi jasné, že jste chtěla otevřeným dopisem přinést jiný pohled na Linii krásy a jejího autora, než jaký poskytli radní Českého rozhlasu. Má ten dopis ještě nějaký jiný cíl? A co budete považovat za úspěch?

Chtěla jsem se té knížky zastat. Za úspěch považuji už to, že se to šíří a že to zjevně lidem není jedno. A za velký úspěch bych považovala, kdyby na toto téma Rada Českého rozhlasu debatovala a kdyby ta debata byla střízlivější, fundovanější a informovanější. Jestli jsem správně informovaná, tak o tom mají znova jednat na přelomu srpna a září.

A obecněji – také v souvislosti s kontroverzí kolem hry Naše násilí a vaše násilí se objevují názory, že se dostáváme do doby připomínající druhou republiku v tom smyslu, že se stále častěji točí na „zdegenerované“ a „zvrhlé“ umění. Co si o tom myslíte?

I mně jako člověku poměrně apolitickému připadá, že se v současnosti na strunu prudérnosti hraje poměrně dost. A je fakt, že řada lidí si myslí, že útoky proti divadelní hře v Brně i Hollinghurstovi se nesou na stejné vlně. Když jsem Linii krásy před lety překládala, tak jsem si byla vědoma toho, že spousta čtenářů knihu odloží, protože jim její ladění nebude vyhovovat. Ale přišlo mi naprosto samozřejmé, že ostatním čtenářům bude tahle kniha k dispozici. V posledních měsících mi však začíná připadat, že to přestává být samozřejmost, že přicházíme o možnost poznávat i ty věci, s nimiž nejsme všichni ve shodě a vnitřně v souladu. Jako bychom se někam vraceli.