Podívejte se v premiéře na nový videoklip kapely Kieslowski

Oceňované duo Kieslowski přichází s novým videoklipem k písni Normandie. Na webu Respektu se na něj můžete podívat jako první. Devítiminutový klip k písni, která je součástí dva roky staré desky Mezi lopatky, natočil režisér David Mencl společně s Agátou F. Mayerovou. Objevují se v něm mimo jiné Jenovéfa Boková, Jakub Zich a dalších téměř třicet neherců. Kapela na 21. září plánuje v pražském Paláci Akropolis koncert k pěti letům působení.

Ke klipu připojujeme profil kapely od Pavla Turka, který vyšel v Respektu 39/2014:

Vášeň, láska, touha a její nenaplněnost. Emoce, které zapříčinily bezpočet milostných písní, u nichž se posluchači dojímají. Co však nastane, když se dva lidé spolu pokusí vést každodenní rutinní život „šťastně až do smrti“? Krize, hádky, neshody, rozchody. Tak vypadají vztahy na počátku 21. století, jak je vidí pražské folkově modernistické duo Kieslowski, jež tvoří pianistka a zpěvačka Marie Kieslowski společně s kytaristou, zpěvákem a textařem Davidem Pomahačem. Bez patosu, zbytečných metafor a střízlivě, jak jen to jde, se jejich hlasy prolínají v dialozích mezi mužem a ženou, kde soužití připomíná spíš bitevní pole než domácí idylu. Ostatně i jejich aktuální, v pořadí třetí deska nese název Mezi lopatky.

Pro českou hudební scénu, kde letos shodou okolností smíšené dvojice stojí za těmi nejsilnějšími počiny, znamenal nástup Kieslowski v roce 2011 obrovské tematické rozšíření. Pokud popové duety ve své nejkýčovitější podobě pojednávají o vzájemných vyznáních iluzorních citů, oni zpívají o tom, jaké to doopravdy je prohovořit se skrz partnerské krize, anebo se nakonec někdy i rozejít. „Texty jsou ovlivněné tím, co jsem zažil i viděl kolem sebe,“ vysvětluje David Pomahač. „Ale pravda je, že mám zjitřené vnímání vidět vztahy mužů a žen jako formu konfliktu.“

Budu zpívat s tebou

Vyhlídky na budoucnost nevypadaly úplně nadějně. Davidu Pomahačovi bylo pětatřicet a cítil, že se potřebuje hnout z místa. Nejprve skončila jeho původní mostecká kapela Bez peří, v níž hrával od poloviny devadesátých let. Jejich melodický potemnělý indie rock sice získal na klubové scéně poměrně dost fanoušků, ale stále jim chyběl rozhodující krůček k úspěchu. Ztráta vůle a pocit, že to nikam nevede, se v roce 2008 podepsaly i na zrodu třetího – nedokončeného – alba. Zvládli nahrát pouze hudbu, ale na natáčení zpěvu už nedošlo. Situaci následně umocnilo i to, že se Pomahačovi po dvanácti letech rozpadl partnerský vztah.

Zůstal sólo ve všech ohledech. Přestěhoval se z Mostu do Prahy a skladby, které v kapele stály na riffech, začal rozkládat na akordy pro akustickou kytaru. Jeho cesta k folku byla spíše nouzovým řešením. Záhy si sice uvědomil sílu přímočarého žánru, ale pořád necítil, že by si měl sám stoupnout před publikum. Popíchla ho až nabídka Houpacích koní – spřátelené kapely, v níž několik let hrával na basu a která jej pozvala jako hosta na svůj koncert v Litoměřicích. Tehdy oslovil Marii Kieslowski, jestli by s ním nezkusila secvičit repertoár.

S o deset let mladší rodačkou z Litvínova se znal ještě z dob, kdy fungovali Bez peří. Tehdy to pro něj byla rozjívená holka, která zpívala v gymnaziální ska kapele. Když se však kvůli studiím na vysoké škole přestěhovala do Prahy, propadla dekadentní poetice Nicka Cavea, začala se doprovázet na piano a zdála se být ideální spoluhráčkou. Navíc měla zkušenosti ze sboru a prohlásila: „Co tam budu ještě dělat? Budu zpívat s tebou.“

Společná premiéra nedopadla valně. Zkoušeli jen dvakrát a naživo se nemohli úplně potkat, zjistili ale jednu pozoruhodnou věc, že barvy jejich hlasů spolu příjemně ladí. Tak vznikli dnešní Kieslowski. I s tím, že aniž to výrazně zamýšleli, se jejich disciplínou stal duet. Pomahač si navíc uvědomil, že nesmí opakovat chyby předchozích kapel, kdy čekání na nahrávání desky provázelo váhání a neschopnost dotáhnout věc do konce. První album proto natočili na chatě během pouhých dvou dnů. „Teď vidíš, jak to je. Stačila chvíle a jsou z nás dva pokoje,“ zpívají unisono ve skladbě Dva pokoje na debutu Tiché lásky (2011). Křehká skladba o odcizení, jež následuje vášeň, přitom v sobě nemá ani zbla výčitky, protože o vztahu tu vlastně mají příležitost mluvit obě strany.

První album nastínilo hudební rukopis městského folku, který sice vychází ze zvuku akustické kytary, ale přijímá do sebe elektronické prvky. Z hlediska zmíněného dialogu se pak zlomovou stala Krátká píseň o zabíjení z druhého alba Na nože. Zobrazuje rockerský styl života, kterého byl Pomahač svědkem v několika kapelách, kdy se muži po nocích odvazují, zatímco jejich ženy doma tiše trpí. Poprvé psal sloky, jež vypočítávají způsoby zabití muže, přímo s ohledem na Marii a v ženském rodě. „Až v noci přijdeš, starej vlku, střelím tě do spánku,“ načež se sám pouští do refrénu: „Protože chlastám a střídám ženský.“ Mrazivá síla i nadsázka morbidní skladby pramení právě z toho, že celý text je podán formou rozhovoru. Přestože Kieslowski a Pomahač v soukromém životě netvoří pár, dokážou potřebné napětí na pódiu inscenovat. A někdy ani to pódium nepotřebují.

Když loni v prosinci křtili v pražském klubu Pilot minialbum remixů Na lože, chtěli podpořit taneční stránku své hudby. Měli připravené intro se světly a stroboskopy, které ovšem během minuty vyhodily pojistky v celém sále a klub se ocitl ve tmě. „Měli jsme dvě možnosti,“ vzpomíná Pomahač. „Buď se na to vykašlat, nebo vzít do ruky akustickou kytaru, jít mezi lidi a zahrát.“ Z původního plánu sešlo, ale najednou oba stáli a zpívali uprostřed publika, které si na ně svítilo displeji mobilních telefonů. Nejprve to pokládal za prohru a po improvizovaném vystoupení se rychle vytratil domů, ale když se druhý den začaly na Facebooku objevovat nadšené reakce, došlo mu, že to bylo to nejlepší, co se mohlo stát. „Od té doby víme,“ říká s nabytou jistotou, „že ať se stane co se stane, když dokážeme zahrát naše písničky, bude to fungovat.“

Život ve dvou slokách

Pojeďme do ciziny a přál bych si výhled na vodu. To byly dvě podmínky, které měl producent Jan P. Muchow pro natáčení třetího alba Mezi lopatky. A jelikož si Kieslowski velmi přáli, aby hudebník známý z Ecstasy of St. Theresa a Umakartu, vyloupl z jejich skladeb popové jádro, neváhali a rezervovali si přes server Booking.com na čtrnáct dnů vilu v Normandii. Naložili do auta patřičné vybavení a proměnili ji v nahrávací studio.

S deštěm za okny tu vzniklo album, jež chová v textech takovou přímost, že někdy jednoduchostí slovníku a výrazy „zlomené srdce“ či „duše moje“ upomíná až na lidové písně. Přitom je zcela prosté jakékoli naivity, protože jejich hrdinové zažívají propady, nejistoty a nevěry, které jsou zcela typické pro statistiku 21. století, kdy se rozpadá každé druhé manželství. „Kde jsou ty noci, kdy jsi mě vnímal,“ ptá se Marie Kieslowski ve skladbě Jinde. Aby o pár veršů dál dodala: „A klidný noci teď prospím jinde. A s tvejma dětma jsem šťastná jinde.“

Kieslowski rozebírají vztahy s až nimravou důkladností, která je komunikační době vlastní. Ale také s přesvědčením, že čím více budeme o problémech mluvit, tím méně hořkosti v nás zůstane. Nepřikrášlený pohled na drhnoucí stránky partnerství přitom není tak docela odrazem života obou muzikantů. Pomahač dnes žije v harmonickém vztahu a Marie Kieslowski, jež pracuje v malé reklamní agentuře, je přes den přímo u zdroje vytváření pozitivních nálad. V tvorbě jim však je bližší nesentimentální hledisko než romantické iluze. Ty na albu Mezi lopatky přináší jen finální táhlá píseň Normandie, kde se v pouhých dvou slokách odehraje celé manželství od svatebních až po pohřební zvony.

Za dobu čtyřleté existence se Kieslowski stali průkopníky trendu, který letos zcela ovládl tuzemskou scénu. Ty nejsilnější a nejpodnětnější nahrávky zatím vesměs pocházejí od smíšených dvojic. Do jednoho spějí k jednoduchosti výrazu, jejž nadřazují efektům. Ať už je to debutové album Prázdniny dua Monikino Kino, jež podobně nepřikrášleně jako Kieslowski popisuje rozpad jednoho vztahu, nebo popově laděné album manželského páru Leto a třeba i táborští Kalle: ti všichni jako kdyby našli rovnováhu mezi mužskou a ženskou energií. Je to hudba dialogu a různých stanovisek. Obsahuje oba úhly pohledu a tím pádem rovnoprávnost.