0:00
0:00
Kultura30. 12. 202213 minut

Nejlepší seriály roku: Tragický hrdina Saul, milionáři na dovolené, návrat Sylvestra Stalloneho

Zlatá éra seriálů zřejmě končí, přesto roční ohlédnutí nabízí několik výrazných děl

Bílý lotos 2
Autor: HBO

Rok 2022 byl plný zvratů a dramat na globální televizní scéně i v televizním provozu. Amazon proinvestoval stamiliony a léta produkce na seriálové pokračování Pána prstenů s názvem Prsteny moci. Ve druhém čtvrtletí Netflix oznámil razantní propad předplatitelů na severoamerickém trhu. Jeho chrlení seriálů vedlo k nadprodukci generických, rychle zapomenutelných děl, a spolu s utlumením produkce HBO tak stvrdilo shodu, že zlatá éra seriálů skončila. Zvýšila se nejistota, že přežijí první sezonu. Přesto roční ohlédnutí nabízí několik výrazných děl, z nichž Volejte Saulovi už teď bezpochyby patří do panteonu seriálové tvorby.

Volejte Saulovi (Better Call Saul, Netflix/Prime Video) Trendům se vymykající solitér mezi současnými seriály, který šel vlastní cestou  a neměl několik let obdoby, skončil šestou řadou a velkolepým finále. Jak se ostatně dalo čekat od Vince Gilligana, konstruktérského guru rozmáchlých vyprávění, jež stojí na epice stejně jako na detailech. Dohromady se obojí sbíhá do monumentálního pádu jedinečného antihrdiny, jenž se odhodlaně ubírá po pokřivené trajektorii amerického snu k sebedestrukci. Tvůrci si dali s uzavřením příběhu právníka–podvodníka Jimmy McGilla na čas: vypiplali všechno od titulkových sekvencí po nečekané odbočky a minifilmové studie uvnitř vyprávění. Volejte Saulovi začínal „jen“ jako spin-off hitu Perníkový táta. Gilligan a spoluscenárista Peter Gould napsali pro svého hrdinu příběh zrození Saula Goodmana a zánik Jimmy McGilla. V Perníkovém tátovi fungoval spíš jako humorná postavička. Ve vlastním seriálu vyrostl do tragické figury morálně ambivalentního muže, jenž v úsilí být esem kriminálního práva nevyhnutelně směřuje i k pádu do propasti. Saul je geniální právník, který sám sebe sabotuje. V jeho snažení je něco tragického i melancholického. Je mužem, který nedokáže odolat touze hrát podle vlastních pravidel, být pánem svého světa a hledat skuliny v systému. V pozadí je přitom ideál a iluze amerického selfmademanství v zemi nekonečných příležitostí. Sledujeme zápas (všeho)schopného muže zanechat po sobě stopu. Volejte Saulovi je brilantní úvahou o tlacích rétoriky kapitalismu i hranicích a možnostech osobní svobody uvnitř systému. „Tenhle seriál může být klidně přijatý s nevolí nebo – a to je ještě horší – kolektivním odzívnutím. Ale to není důvod ho nenatočit,“ řekl v roce 2015 časopisu Entertainment Weekly Gilligan. Po šesti sezónách a sedmi letech jde s klidným svědomím říct, že Volejte Saulovi není pokračováním něčeho, ale vynikajícím dílem.

↓ INZERCE

 

Bílý lotos (White Lotus, HBO Max) Nejnapínavější seriál roku, nad nímž se nejvíc diskutovalo, jak dopadne. Očekávání pro druhou sérii nastavila vysoko loňská první řada, která bodovala u diváků i kritiky jako perfektně načasovaná satira ekonomické nerovnosti v současné západní společnosti, jež vynakládá obrovské úsilí k vytvoření a udržení iluze, že třídy neexistují a všichni jsou si rovni. Autorovi Mikeu Whiteovi vynesla smlouvu na neplánované pokračování, které zasadil na starý kontinent – do luxusního resortu Bílý lotos v sicilském letovisku Taormina. Půdorys je podobný - i v druhé řadě vše začíná smrtí, respektive několika. Identita těl vznášejících se na hladině ale zůstává neodhalená, stejně jako důvod smrti. Seriál je tak čekáním na rozuzlení, která z řady postav nakonec luxusní dovolenou nepřežije. Ve variaci na komedii mravů s rysy gangsterky a italské opery se v hotelu potkávají superbohatí američtí turisté: dva mladé manželské páry, dědička stamilionů s novým manželem a třígenerační mužská výprava, která vyjela hledat kořeny do staré vlasti. K nim se přidávají místní zlatokopky (možná se srdcem ze zlata) a několik zaměstnanců. Dvojka je o poznání nenápadnější a jemnější, jak se pomalu odvíjí pod sicilským sluncem. Tentokrát to vře víc pod hladinou skrývající nebezpečná skaliska. Bohatství a privilegia zůstávají, hlavním tématem jsou ale vztahy, moc a sexuální strategie. A s ní spojené emoce – zrada, vášeň, žárlivost, pomsta. White umí výborně budovat atmosféru, propojovat protichůdné žánry a být nečekaně ironický a podvratně vtipný, aniž je cynický. Vlastně je duší romantik, ale jeho humor je černý jako vychladlá láva Etny, která právě dosoptila a shlíží na mrtvoly vznášející se na hladině u luxusní pláže… Až do posledního dílu držel White diváka v napětí, jak se mu šarádu podaří rozplést. Sledovat jeho hru s publikem, s emocemi, pravidly žánru a s možnostmi vyprávění, kde je víc naznačeno než řečeno, bylo součástí potěšení.

Medvěd (The Bear, Disney+) Nejintenzivnější seriál roku. Mladý šéfkuchař Carmy opustí svět michelinských hvězdiček a zkouší zachránit rodinné bistro v Chicagu, které se topí v dluzích, organizačním chaosu a nekompetenci zaměstnanců. Kdo by však chtěl aspirační gastro-drama o velkém talentu, který dokáže nemožné, spojí tým individuí a ve finále vede úspěšný podnik, musí se porozhlédnout jinde. Medvěd má blíž ke stresující noční můře, kde se všechno hroutí a jedna krize následuje druhou. Dopředu je pohání fakt, že bistro Carmymu odkázal bratr, k němuž mladík vzhlížel a který spáchal sebevraždu. Seriál se dopředu řídí infarktovým tempem za štěkání příkazů a nekončících verbálních střetů. Forma tu přesně odráží sdělení. Frenetické peklo přitom nemá vykreslit stresující práci v kuchyni, ale představuje trefný klíč k zachycení traumat, obsesí a důvodů, jež vedou k patologické touze něco dokázat. Briskně napsané drama vypráví o bolestivém hledání sebe sama ztraceného v ambicích, výčitkách a disfunkčních vztazích. To dělá z Medvěda jeden z nejpozoruhodnějších psychologických seriálů, který se výtečně maskuje za něco jiného.

Barry (HBO Max) Nejtragičtější seriálový hrdina pokračuje v absurdní krasojízdě, která začala před třemi lety. Barry (Billy Hader), nájemný vrah a traumatizovaný bývalý voják, zabloudí během zakázky v Los Angeles na herecký kurz a zatouží stát se hercem. Nepravděpodobná situace se ale stala základem pro jeden z emočně nejautentičtějších seriálů. Třetí řada potemněla i zdivočela zároveň. Čečenští gangsteři se střetávají s bolivijským kartelem, Barrymu jde po krku jeho mentor, bezradného zabijáka zároveň dohání minulost, již nelze pohřbít jako poslední oběť. Vymyslí si vlastní misi, jíž je iluzorní a pomýleně zvrácené konání dobra. Tragikomedie o hledání vlastní identity a místa ve světě se posunula na novou rovinu bolesti i černého humoru. Barry je psychologickou studií závislosti a zranitelnosti; smutným příběhem o hledání parametrů lidskosti. Hader a jeho spoluautor Alec Berg mají svůj svět pevně v rukou a servírují jednu z nejlepších a nejdojemnějších komedií.

Reservation Dogs (Hulu) Další návrat z loňského výběru toho nejlepšího. Stejně jako dvojka Bílého lotosu se znovu dostala mezi top seriály roku i druhá řada tragikomedie z indiánské rezervace v Oklahomě, která se zrodila v hlavách Taika Waititiho a Sterlina Harjo. Autoři pokračují ve sledování čtveřice teenagerů, kteří po sebevraždě kamaráda v první řadě toužili utéct z „vězení“ reservace, kde chcípl pes a zmateně bloudí duch jejich předků. Druhá řada obrací pozornost k jednotlivým postavám a nadějím i frustracím dospívání, k nimž patří i nutnost najít sebe sama mimo kolektiv kamarádů a pochopit vlastní minulost. Přes jedince a jejich rodiny včetně svérázných matek, strýců a policistů pak série neotřepaně vykresluje život komunity původních obyvatel. Jejich osud je palčivým šrámem amerických dějin, který se táhne do současnosti - autoři pokračují v podvratném pomrkávání ohledně stereotypů, jež si „bílá Amerika“ hýčká ve vztahu k původním obyvatelům a jejich spiritualitě. Seriál tak k dospívání i k politickému tématu identity přistupuje s maximální upřímností a zároveň lehkostí a humorem.

Tohle bude bolet (This is Going to Hurt, BBC) Sedmidílná série je adaptací autobiografického bestselleru Bude to bolet, doktore? (2017). Adam Kay v něm sepsal zkušenosti, jež sesbíral během šesti let lékařské praxe, kterou nakonec opustil, aby se věnoval psaní. Kay kombinuje historky z lékařského prostředí s nekompromisním pohledem do zákulisí (ne)fungujícího britského zdravotnictví a společenskými otázkami, jako jsou rasismus a třídní nerovnost. Seriál je rozkročený mezi populární žánr nemocničních dramat (s naturalistickým twistem porodnického oddělení) a britský sitkom typický suchým humorem, odstupem a nadsázkou. Spojení dovoluje vyprávět o doktorské práci a zároveň nepřikrašlovat nemocniční prostředí. Výrazný podíl na vyznění má výkon Bena Wishawa, představitele hlavní role začínajícího, zdánlivě cynického porodníka.

The Peacemaker (HBO Max) Seriál (v dobrém) nejvíce utržený ze řetězu. James Gunn (Strážci galaxie) dotahuje ad absurdum podvratný přístup ke komiksovým světům, jejichž autoři mají tendenci brát muže navlečené v trikotech a netopýřích maskách smrtelně vážně. Gunn volí pravý opak, jak avizuje už úvodní titulkové muzikálové číslo, kde tančí superhrdinové, uklízeči i orlové královští. Není přitom nutné znát detailně konkrétní komiksový svět, aby si divák mohl seriál užít. Gunn pracuje s řadou rozpoznatelných žánrových motivů a klišé. Titulní Peacemaker je člen komiksového Sebevražedného oddílu poskládaného ze sebestředných a rozhádaných superhrdinů, které si najme vláda na nebezpečnou misi. Na jejím konci hrdina v podání bývalého špičkového wrestlera Johna Ceny zavraždil svoje parťáky a seriál začíná jeho propuštěním z vězení. Upřímné a zastydlé alger ego Kapitána Ameriky, které žije v traileru a přísahalo bránit mír, i kdyby u toho měly umírat děti, je brzy najaté na absurdní úkol s názvem Motýl. Peacemaker je akční, ale i osobní. Pomalu se propracovává do vnitřního světa hrdiny, kterého definuje pokřivený vztah s otcem i s realitou. Nadpřirozená muskulatura kontrastuje s uzlíčkem nervů a komplexů, které s sebou vláčí. Pod sexistickými a rasistickými poznámkami se nakonec skrývá zraněný ňouma toužící po emočním poutu. Zatím ho má jen se svým orlím parťákem Eaglym. Peacemaker je v mnoha ohledech zhůvěřilost: vulgární, přepjatý, vtipný, dojemný. Je to radostný nesmysl, který podrývá celý žánr.

Kronika orgasmu (ČT) Česká televize napnula v roce 2023 síly k původní seriálové produkci a jedním z podařených výsledků je série o sexualitě, sexuální identitě, reprodukci v socialistickém Československu a tématech s nimi intimně spojených: od emancipace přes politiku a moc. Série vychází ze čtyři roky staré knihy Kateřiny Liškové Sexual Liberation, Socialist Style: Communist Czechoslovakia and the Science of Desire, 1945–1989 (Sexuální osvobození na socialistický způsob: komunistické Československo a věda touhy). Socioložka sledovala, co říká sex a sexualita o organizování státu a společnosti ve druhé polovině 20. století. Ukazuje například že, československá sexuologie byla překvapivě progresivní. Zajímal ji ženský orgasmus nebo to, zda se dá homosexualita léčit. Když vědci zjistili, že nedá, prosazovali její přijetí. Přijetí jinakosti jako normality je ostatně jedním z klíčovým motivů série. Funguje dobře jako měkký nástroj proti přetrvávajícím předsudkům, dogmatům a mýtům. Série se sice ohlíží do minulosti, ale zároveň ukazuje, že řada témat je stále aktuálních - a je třeba je stále vracet do hry a konstruktivně se o nich nejen bavit, ale i dělat kroky k pozitivním změnám. Ne se ubírat dopředu stylem dva kroky vpřed, jeden zpátky, jak často platí v otázkách emancipace, reprodukčních práv nebo platového ohodnocení.

The Responder (BBC) Nejlepší herecký výkon roku v podání Martina Freemana (tak daleko od Hobitína, jak je jen možné). Minisérie se na první pohled tváří jako standardní policejní procedurál, ale rychle ho pokládá na lopatky a nabízí dramatický zápas muže, který se snaží přežít sobě i své profesi navzdory. Britská série se odehrává v Liverpoolu a jejím autorem je bývalý policista Tony Schumacher, který se u hlavní postavy údajně inspiroval vlastní zkušeností a problémy, jimž čelil. Příběh je ale podle něj fiktivní. Zachycuje bývalého inspektora sesazeného nedávno na řadového policistu během několika nočních pohotovostních směn, kdy vyjíždí jako první k případům. Jeho chování na místě, až příliš blízký vztah ke kriminálnímu podsvětí, stejně jako fakt, že je vyšetřovaný kvůli podezření z korupce, ukazují muže bruslícího nebezpečně na hranicích morálky a etiky policejní práce. Freeman je jako policista vyhořelý, naléhavý, intenzivní a navzdory evidentním chybám lidský – byť často nebezpečně a znepokojivě. Snaží se v rámci struktur pomáhat. Semílá ho nejen systém, ale i vlastní vztek a nevyzpytatelná agresivita. Psychická krize pak v napínavě vystavěném thrilleru roztáčí krizi rodinnou. Už jen díky Freemanově výkonu je pochopitelné rozhodnutí natočit druhou řadu.

Tulsa King (Paramount+) Největší nostalgie roku a návrat akčního hrdiny 80. let Sylvestra Stalloneho v plné síle sedmdesátníka. Coby mafián ze staré školy po návratu z vězení, kde si odseděl loajálně čtvrt století za vraždu, kterou nespáchal, dostane na starosti nové teritorium daleko od New Yorku, v kovbojské Oklahomě. Je to odlehčená a sebereflexivní variace na populární typ filmů o stárnoucích akčních otcích, kteří se znovu hlásí o slovo ve společnosti, jež na ně zapomněla. Stalloneho hrdina nejen zakládá pobočku mafiánského impéria, ale žehlí i vztah s odcizenou dcerou a hledá cestu k mladší generaci se vším všudy, co k ní patří. Včetně ironie, nepochopení i oprávněné kritiky. Série kombinuje žánry tradiční maskulinity western a gangsterku a Stallone představuje symbol starého mužského světa. Střet starého a nového přilévá do série humor, který je někdy předvídatelný, ale díky Stalloneho suchému podání vesměs zábavný. Vše je trochu přímočaré, ale ve sledování Stalloneho kontrolujícího vlastní svět je něco starosvětsky uklidňujícího. Minimálně pro fanoušky kinematografie 80. let, kteří se mohou bavit tím, jak autoři a vyprávění testují emoční zranitelnost akčního hrdiny.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].