Jak Fischer děkoval Zavoralovi a rozhlasová rada se na nic neptala

Před budovou Českého rozhlasu v Hradci Králové stojí přibližně třicet lidí s cedulemi Odra teče s Fischerovou Vltavou. Přišli sem za radními ČRo, kteří do Hradce narychlo přesunuli své středeční jednání. A na programu je i bod týkající se konce šéfredaktora Vltavy Petra Fischera v ČRo, kterému generální ředitel neprodloužil smlouvu.

U vchodu do rozhlasu se tvoří hlouček novinářů a veřejnosti, ukazuje se však, že místnost vybraná pro jednání radních je malá a vejde se do ní jen 30 lidí včetně radních, tajemnice rady, ředitele Zavorala, ředitele komunikace a ředitele přes finance, kteří přijeli s ním. Nečekaně přijíždí i Petr Fischer s několika kolegy z Vltavy, pozván nebyl, ale říká, že se přijel rozloučit. Veřejnost se do zasedací místnosti nevejde. U vchodu je důkladná prohlídka: údaje z občanského průkazu, nechat nahlédnout do kabelky, odpovědět na otázku po případné zbrani, nechat se objet pípákem odhalujícím kov. Dokumentarista Vít Klusák, který se dvěma studenty FAMU přijel natočit jednání radních, musí u vchodu odevzdat tyč na ukotvení mikrofonu, protože by mohla sloužit jako hůl.

Konstruktivní žurnalistika

Začátek se trochu posunuje: než začne veřejné jednání, mají radní krátké neveřejné jednání s ředitelem Zavoralem. Ten pak už veřejně říká radním aktuality – že měli rozhlasáci schůzi tří stupňů vedení, že rozhlas vyhrál v první instanci spor s Ivanem Langerem, který se ohradil proti reportáži Janka Kroupy, že zaměstnanci dostali odměny nebo že Symfonický orchestr českého rozhlasu koncertoval na Slovensku. Slovo si bere radní Miroslav Dittrich, do roku 2016 šéfredaktor stanice Čro Dvojka. „Taky byl koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Karlíně společně s Radůzou,“ říká, „jen upozorňuju, aby se na to nezapomnělo.“

Ředitel René Zavoral pak pokračuje ve výčtu plánů jednotlivých stanic na příští rok. Chce vyměnit zahraniční zpravodaje, přidat jednoho do Varšavy a výrazně proměnit stanici Dvojka, která se už léta potácí na „dně poslechovosti“, jak říká, a má „poslední šanci na resuscitaci“. Na Radiožurnálu chce zavést projekt zabývající se rozdělenou společností, posílit „konstruktivní žurnalistiku“, která hledá kromě popisu problému i řešení, a také pořady k 30 letům svobody. Server iRozhlas bude základem obsahu nové mobilní aplikace a rozhlas spustí i fact checking, tedy ověřování výroků respondentů, a taky chce utvořit samostatnou ekonomickou redakci. Radní Dittrich chce vědět, „zda se bude výročí okupace 1939 věnovat alespoň taková pozornost, jaká se věnovala výročí roku 1968“, René Zavoral říká, že ano.

Hlásí se radní Tomáš Kňourek, pravidelný přispěvatel Parlamentních listů, který v létě spustil na Radě Českého rozhlasu známou kauzu přezdívanou Porno na Vltavě - pasáž citovanou z knihy Linie krásy od spisovatele Alana Hollinghursta ve vysílání Vltavy, v níž se pojednává o vodě a touze a jsou v ní slova koule, penis a teplouš. Úryvek označil za tvrdou pornografii a v Parlamentních listech pak Hollinghursta za chlípníka a „homosexuálního aktivistu převlečeného za spisovatele“ a Velkou Británii za zemi, která je zaplavena nejodpudivější formou islámu. „Víte, že jsem v minulosti kritizoval Názory a komentáře. Budou se tam objevovat noví komentátoři, kteří nejdou s mediálním proudem?“ ptá se teď Zavorala. Ten říká, že bylo těžké sehnat do pořadu ženy a že si nechá zpracovat analýzu hodnotového žebříčku komentátorů.

Radní Petr Arenberger, lékař a přednosta dermatologické kliniky, chválí projekt rozhlasu zaměřený na nevidomé. Vzpomíná, že v Rotary klubu taky spolupracovali s nevidomými, a radí řediteli, že by s klubem mohl spolupracovat i rozhlas. Radní Dittrich řediteli poradí téma pro regionální vysílání: „Rád bych připomněl ten takzvaný prasečí mor. Českým veterinářům se podařilo, co jinde ne, prasečí mor vymýtit, to je důležité.“ Radní Arenberger pak upozorňuje, že si všiml nesrovnalosti: mezi analogovým a digitálním vysíláním je pár vteřin zpoždění, takže v digitálu při časovém znamení je o pár vteřin jiný čas než ve skutečnosti. Ředitel říká, že se na to zeptá a odpoví příště.

Zavoral ještě představuje rozpočet na příští rok. Zasedání trvá už téměř tři hodiny. Renata Klusáková ze stanice Vltava, která si přijela poslechnout bod o Fischerovi, už musí odjet – bude mít o půl sedmě večer projev v Praze před budovou rozhlasu (na demonstraci za Petra Fischera se pak sešlo asi 300 lidí). Říká, že je jí líto, že ani po třech hodinách nepřišel personální bod na řadu, že kvůli tomu přijela. „Přijela, no tak jste přijela, prokristapána. Tady je nějaký pořádek jednání,“ říká jí radní Vítězslav Jandák.

Mnoho díků

René Zavoral se dostává k Vltavě. Říká, že zadá audit programu a moderátorského týmu, aby zjistil, co „ne úplně funguje“. Když čte plán stanice na příští rok, ukazuje se, že je to ten stejný, který vymyslel Petr Fischer, který ztratil jeho důvěru. „Nejsem povinován uvádět důvody tohoto kroku,“ říká René Zavoral ke konci Fischera, „je to mé výsostné manažerské rozhodnutí.“ Pak ty důvody, proč neprodloužil smlouvu Fischerovi, řekne. A jsou to ty, které uváděl dosud: ztráta důvěry a nesplnění dohodnutých úkolů. „Ztráta důvěry se těžko vysvětluje. Petr Fischer uvedl, že nedůvěřuje mně, já zase nedůvěřuju jemu,“ říká.

A mluví o nízké poslechovosti Vltavy – denně ji poslouchá 48 tisíc lidí. To je daleko méně než před mnoha lety, ale o 7 tisíc více než před dvěma lety, kdy Fischer stanici přebíral. Jiné důvody ani tady, na jednání rady, ředitel nesdělí. Jen oznamuje, co bude dál: stanici dočasně provozně povede pracovnice Vltavy Ivana Hálková, nynější vedoucí podpory programu, a programově že ji bude řídit ředitel programu Ondřej Nováček, který – jak říká ředitel Zavoral – přišel s plánem vyhodit Fischera.

Do 7. ledna mohou zaměstnanci ČRo nebo lidé s rozhlasovou zkušeností podávat přihlášky do výběrového řízení a výběrová komise dá řediteli jednoho finalistu, nikoliv tři, jak bylo zvykem. „Nejpozději do 21. ledna komise představí vítěze,“ říká generální ředitel. Předsedkyně rady ČRo Hana Dohnálková, houslistka a muzikoložka, říká, že neprodloužit smlouvy Fischerovi je plně v kompetenci generálního ředitele. Že sice rada dostala řadu nesouhlasných dopisů, ale mluvit do toho řediteli nemůže. Nechat si to pořádně vysvětlit ale může, takže Dohnálková vyzývá radní k dotazům. Nejsou.

Slovo dostává Petr Fischer. V projevu, který - jak se po chvíli ukáže - je patrně myšlen skrytě ironicky, děkuje řediteli Zavoralovi za několik věcí. Že dostal příležitost a důvěru předělat Vltavu na lepší stanici, což se podařilo, že splnil všechny úkoly, na nichž se dohodli, a taky za podporu, která trvala, takže byl překvapen, když zčistajasna náhle skončila vyhazovem. Děkuje i za to, že se výsledky práce šéfredaktora odrazily i na jeho manažerském hodnocení (dostával odměny, které se určují podle sady kriterií – a ze sta procent ještě v červenci splnil 95 procent, alespoň tak vypadala jeho výplatní páska. To bylo chvíli před „pornem“). „René, a děkuji za to, žes tu představil plán činnosti Vltavy, který rada odsouhlasila. Ten je můj.“ Nakonec říká, že i on je radním k dispozici, že se mohou ptát. Nikdo se na nic neptá. Předsedkyně rady Dohnálková čte usnesení a všichni ho odsouhlasí – rada bere na vědomí informaci o personálních změnách.

Čistě pro informaci

Radní Dohnálková se vypořádává s dopisem iniciativy Za otevřenou Vltavu, která radě položila několik otázek. Vysvětluje, proč radní na minulém jednání vyslovili nespokojenost s Vltavou – a pak si zadali její analýzu. Iniciativa chtěla znát důvody nespokojenosti. Rada totiž nemá v popisu práce hodnotit obsahově stanice – rada má kontrolovat ředitele. „Bylo jen mým prostřednictvím sděleno, že Vltava nedělá radě v poslední době radost. K tomu rada kompetentní je,“ říká. Analýzu si zadali, protože ne všichni radní mají naposlouchané všechny stanice, tak chtěli podklad, čistě pro svou informaci.

První z oslovených expertů Jiří Mikeš analýzu nakonec udělat odmítl – poté, co bylo zveřejněno, že jsou oba experti evidováni jako agenti StB, napsal na své obvyklé odbytiště Parlamentní listy, že mu Vltava připadala po třech dnech poslechu tak „užvaněná a elitářská“, že se to „nedalo poslouchat“, a tak poslal jen krátký osobní názor, který se „nezakládá na žádném rozboru“. Druhý z oslovených, Lubomír Zeman, analýzu odevzdal. Dohnálková slibuje, že ji další den zveřejní – je prý „dobrá a cenná“ a vůbec není „jen negativní“.

Generální ředitel ještě sdělí, že ani „porno na Vltavě“ nebylo důvodem ke konci Fischera (vysílací rada RRTV, která má v kompetenci hodnotit, zda šlo skutečně o nevhodný obsah, konstatovala, že nikoliv), důvod opět nekonkretizuje. Sdělí však, že se stal obětí „mediálního lynče“ a že mu různí anonymové píšou škaredé vzkazy. „Chci uklidnit veřejnost, při vší úctě k Petrově práci, že Vltava s postavou Petra Fischera nepadá,“ říká. A připomíná, že dřívější šéfredaktor Vltavy Lukáš Hurník, za jehož vedení Vltavě spadli posluchači na polovic, tehdy „velmi tiše rezignoval a nevyvolával pnutí“.

Předsedkyně rady Dohnálková děkuje Petru Fischerovi za účast a přeje mu „vše dobré v profesionální kariéře“. Vít Klusák dostává zpět svůj držák na mikrofon. Pro ředitele Zavorala přijede vůz, pro radní mikrobus a všichni odjíždějí zpátky do Prahy.