Ivan Král byl disciplinovaný a jemný rocker

Dočkala se desítky coververzí a časopis Rolling Stone ji ve svém žebříčku zařadil mezi pět set nejlepších písní všech dob. Vznikla prý na poslední chvíli, kdy při natáčení alba Wave Patti Smith chyběla do stopáže desky píseň; její spoluhráč tehdy vytáhl melodii, kterou napsal ještě jako mladý teenager v Praze. Ona k ní dodala text a pojmenovala ji Dancing Barefoot.

Kytarista, zpěvák, skladatel a producent Ivan Král, který zemřel v neděli 2. února, představoval pro českou hudbu ten nejbližší a vlastně jediný kontakt s opravdu velkou rockovou scénou. Český emigrant zažíval úspěch už v Praze se svou první kapelou Saze, jež bodovala v rozhlasové Houpačce - hitparádě hudebního publicisty Jiřího Černého. V půli sedmdesátých let se pak ocitl přímo v epicentru punkových kapel sdružených kolem newyorského klubu CBGB a následně figuroval v kapele Iggyho Popa.  Ve víru divokého dění, nespoutanosti a drogového hýření si však Král počínal s velkou rozvahou a stabilitou. Už historka o vzniku mysticky dramatické skladby Dancing Barefoot je ilustrativní. Král představoval v kapelních sestavách pevný bod; pilíř, kolem nějž mohlo vše vířit.

„Když jsme se vrátili do New Yorku, dali jsme do Village Voice inzerát, že hledáme kytaristu. Ti, kteří se objevili, většinou vypadali, že vědí, co chtějí dělat, nebo jak chtějí znít, ale téměř žádného z nich nenadchla myšlenka, že kapelu povede holka. Svého třetího muže jsem našla v přitažlivém Čechoslovákovi,“ popisuje Patti Smith první setkání s Ivanem Králem v knižních memoárech Jsou to jen děti.

https://www.youtube.com/watch?v=X_ooBaVLQoA

V půli sedmdesátých let byla rocková hudba stále dominantně mužskou disciplínou a úspěšné kapely vedené ženou představovaly raritu. Pro spoustu rockerů bylo těžko představitelné přenechat vůdcovství ženě, pro v jádru jemného a introvertního Krále to však nebylo vůbec téma. Už předtím si stačil zahrát s Blondie, kde v čele stála Debbie Harry, a Patti Smith od počátku vnímal především jako originálního tvůrce se silnou vizí, již může podpořit. Král dobře cítil, jakou může mít jako muzikant roli - a uměl dokonale doplnit celek.

„Ivan posiloval náš zvuk,“ dodává Patti Smith v pamětech. A posiloval jej až do doby, než Patti Smith svou kapelu na prahu osmdesátých let rozpustila a takřka po celou dekádu se věnovala rodinnému životu. Tehdy Ivan Král vstoupil do kapely Iggyho Popa. Společně se oťukávali už dlouhé roky, ale teprve nyní nastal čas na skutečně intenzivní koncertování a nahrávání. Výsledkem společného skládání se stalo album Party, které Pop bral jako pomstu své nahrávací společnosti – a jež namíchlo i kritiku, která jej často označuje jako nejslabší desku Iggy Popa vůbec. Pocházejí z něj však velké hity Pumpin' for Jill a Bang Bang, který následně proslavil David Bowie. Oba ukazují Králův zvláštní talent napsat píseň, která je chytlavá i melancholická zároveň.

„Ivan Král je člověk, který stojí oběma nohama na zemi. Spořádaný v tom dobrém slova smyslu,“ vzpomínal na něj o mnoho let později Iggy Pop. Král zažil Popa ve velmi divokém období a právě jeho chaotičnost a sebedestruktivnost byly důvodem, proč kapelu nakonec opustil. Schopnost být oporou pak v devadesátých letech odstartovala jeho producentskou kariéru: do českého prostředí přinesl světová rocková měřítka a pomohl natočit i nejslavnější album kapely Lucie Černý kočky mokrý žáby. Cennou lekcí zdejšímu šoubyznysu udělil i v tom, že pokud někdo čekal příjezd divokého rockera od Iggy Popa, pak Král všechny překvapil tím, že se do Prahy v roce 1993 vrátil velmi disciplinovaný člověk oddaný hudbě a s vysokou pracovní morálkou ve studiu.

Autorskou jemnost, melancholii a především jisté staromilství pak dokonale podtrhlo jeho sólové album z roku 1995, na obalu opatřené fotografiemi Františka Drtikola a příznačně pojmenované Nostalgia. Ivan Král zůstal hudbě oddaný do posledních dnů, což dokládají jak jeho čerstvé knižní paměti Neuvěřitelný, které napsal hudební publicista Honza Vedral, tak fakt, že na konci února vyjde Královo poslední album pojmenované Smile.

Pro českou scénu znamenala figura Ivana Krále důležitý pilíř - nejenže to dotáhl do společnosti těch největších a nejkreativnějších hvězd své doby. Zároveň jeho vystupování a producentská role po roce 1990 dokázaly velmi rychle rozptýlit mnohé mýty spojené s rockem, které se za železnou oponou tradovaly. Ukázal, že image sexu, drog a rokenrolu je jedna věc, která je možná atraktivní navenek, ale že rokenrol nakonec není možný i bez tak zdánlivě nudných věcí, jako jsou profesionalita, preciznost a spolehlivost.