Démonická superhrdinka a pět světel Jana Nepomuckého

Jestli jste ještě nebyli v Galerii Arcimboldo v Lázeňské ulici na pražské Kampě, měli byste to hned napravit, protože už v neděli se její prostor zavírá. Sídlí v konventním paláci řádu Maltézských rytířů a z podmanivého historického interiéru se stěhuje do mnohem modernějších prostor v Holešovicích, kde v březnu otevře síň o ploše 240 metrů čtverečních, čímž se stane jednou z největších soukromých galerií v Praze. Přesun je logický. V Holešovicích to co se týče kvalitního umění aktuálně vře nesrovnatelně víc než v nekvalitním turistickém centru města a majitel Arcimbolda Oldřich Hejtmánek (neplést si s jeho bratrem Tomášem, který má Arthouse Hejtmánek v Bubenči) se nemusí bát investic do rozvoje. Arcimboldo se totiž léta specializuje na lukrativní trh s asiatiky a před šesti lety se v jeho aukci prodal svitek čínského malíře Čchi Paj-š´e Šest krevet za 11,5 milionu korun. S takovými částkami se pochopitelně nemůže české současné umění měřit, čili ho v Arcimboldu najdeme jen výjimečně. S výjimkou aktuální výstavy Jakuba Špaňhela, jíž se na Kampě v neděli dveře galerie definitivně uzavřou a kterou její majitel považuje za „dosavadní vrchol naší výstavní práce“. S čímž se nedá než souhlasit.

Rodák z Karviné Jakub Špaňhel (43) se v galerii neocitnul jen kvůli nepopiratelnému talentu. Jako jednomu z mála v jeho generaci se mu totiž podařilo hned po vystudovaní AVU získat movitou a stálou sběratelskou klientelu, čili nepřekvapí, když se teď v Arcimboldu jeho nová plátna prodávají za 360 tisíc korun. A nedivil bych se, kdyby už byla všechna prodaná. Špaňhel dvacítku obrazů prezentuje pod názvem Pět světel nad vodou; odkazuje tím k legendě, která se měla v noci 20. března 1393 odehrát jen pár metrů odtud: když pohůnci Václava IV. shodili z Karlova mostu tělo umučeného Jana Nepomuckého do Vltavy, mělo se nad plovoucí mrtvolou generálního vikáře pražského arcibiskupa objevit pět světel, jež dnes na světcově vyobrazeních najdeme kolem hlavy coby nezbytný atribut.

Nepomuckého už Špaňhel kdysi maloval, v roce 2002 se jeho náhrobek ve sv. Vítu dostal do kostelního cyklu, s nímž uzavřel svá studia AVU (prošel ateliéry Jiřího Davida a Milana Knížáka). Jak na současné výstavě připomíná její kurátor Radek Wohlmuth, stříbrný náhrobek tehdy Špaňhel namaloval nesmyslnou zlatou, protože měl za předlohu fotku z turistického bedekru, který měl rozjeté barvy. Jenže jemu taky nikdy nešlo o realismus, nýbrž o impresi: i nové obrazy namaloval podle fotek, přičemž s předlohou zachází tak volně, že mu stačí dívat se na ni při malování do mobilu, který drží v jedné ruce.

V té druhé svírá štětec. Respektive zhruba metrovou tyčku, na kterou má štětec přidělaný. Zní to komplikovaně a neohrabaně, ovšem výsledek je skvostný. Špaňhel se kvůli danému omezení nemohl zabývat prokreslenými detaily, rychlými tahy na plátno přenesl pro něj nejdůležitější motivy, jež ho na fotkách zaujaly. Že to byl opravdový kvapík, dokládá fakt, že centrálních sedm dvoumetrových obrazů pro výstavu vytvořil během pouhého týdne. Rychleji vznikají jen jeho „válečkové“ obrazy, které tvoří neodmyslitelnou součást jeho úspěšné značky a jež najdeme i na této výstavě v podobě výjevů se sériově zobrazeným světcem. Rychlosti odpovídají i použité barvy. Špaňhel obrazy namaloval víceméně jen černou, do které občas přidal zlatý pigment.

Je fascinující, že popsaná strohost dokázala zrodit takovou nádheru, jakou je Pět světel nad vodou. Prostory stávajícího Arcimbolda rozhodně nejsou ideální pro vystavování velkoformátových obrazů, v malých chodbách by od nich člověk potřeboval mít větší odstup. Jenže Špaňhelova plátna jsou vytvořená na míru přesně právě pro tuto stísněnost: návštěvníka doslova vtahují do sebe, aniž by bylo zjevné, jestli člověka zrovna víc obklopuje celek obrazu nebo některá z jeho drobných součástí. Před návštěvníkem se navíc odehrává pozoruhodný souboj o jeho pozornost, protože scény se před očima volně mění z konkrétního v abstraktní a naopak. Je to zřejmě právě tahle hra, která z výstavy ve výsledku činí podobně intenzivní duchovní zážitek, o nějž se snažili Špaňhelovi dávní předchůdci.

V čele s Františkem Xaverem Palkem, jehož neuvěřitelně současný obraz Mrtvé tělo sv. Jana Nepomuckého ve Vltavě z roku 1760 dnes najdeme na čestném místě dlouhodobé expozice NGP Staří mistři. V expresivitě téhle scéně Jakub Špaňhel na výstavě konkuruje akrylem Jan pod Skalou. Což je další z autorových roztomilých zlomyslností: interiér poutního kostela v obci, v jejíž blízkosti malíř několik let žil, samozřejmě není zasvěcený Janovi Nepomuckému, ale Janovi Křiteli, který se tu měl v 10. století zjevit chorvatskému poustevníkovi Ivanovi. Každopádně se těším, až nakladatelství Kant 5. března pokřtí knihu Italské črty, v níž texty Jiřího Přibáně ilustroval právě nesvatý Kuba Špaňhel.

Zatímco na Kampě se zavírá Arcimboldo, ve Vršovicích se otevřela Modern Art Gallery. Na místě dřív sídlila trendy vinárna, teď ze suterénního prostoru majitelka Nadačního fondu Magis Artis Jana Kleisner vytvořila místo, které ve Vršovicích dosud chybělo. Soukromou galerii, o jejíž program zaměřený na „česko-slovenský“ dialog se budou starat kurátoři Jan Vincenec s Dušanem Brozmannem. Jako první tu vystavují ostravská rodačka Hana Puchová (53) a náchodský rodák Jiří Středa (63). Na výstavě Figúry a kvety se sešli díky předchozí spolupráci na výzdobě rodinné kaple v Oseku nad Bečvou od architekta Petra Pelčáka: Puchová interiér vymalovala obrázky pasoucích se ovcí a Středa přispěl sochou sv. Vendelína, patrona pastýřů a poutníků. V galerii je nyní prezentován Vendelínův návrh spolu s dalšími Středovými figurativními díly, Puchová své přípravné kresby doplnila několika plátny, která už loni v Praze vystavila na své výborné výstavě Rodina v Galerii Petr Novotný. V čele se svým autoportrétem s dědou, jejž reprodukujeme v úvodu této Pražské kavárny.

Pro Puchovou, která v rodném městě dodnes učí kreslení na základní škole, ale vernisáž v Modern Art Gallery nebyla jediným důvodem k návštěvě Vršovic. O pár dnů později v nich totiž pokřtila svůj komiks Sonina síla. Vydalo ho místní knihkupectví a nakladatelství Xao, které vede Alžběta Zemanová. Absolventka ateliéru ilustrace a grafiky Juraje Horvátha na UMPRUM na úterním křtu knížky přiznala, že jednu stránku z komiksu znala dlouhá léta, protože ji Horváth měl pověšenou na zdi. Komiks začala Puchová vytvářet už koncem devadesátých let, kdy na stejné škole studovala pod vedením Jiřího Šalamouna. Její doménou se sice později staly malby, nicméně i v ručně kolorovaných linorytech člověk nepřehlédne její rukopis. Dětskýma očima vnímanou realitu dokáže zpracovat do dospělého tvaru, aniž ji zbavila naivní, rozuměj přirozené, školami a věkem nezkažené podstaty.

VSonine síle vypráví o dívce, kterou ohrožuje neviditelný démon. Poprvé se s ním Soňa utká během školní vybíjené, kdy před ním levitací zmizí a zjistí, že se jeho síla přenáší i na ni. Takže může bez obav skočit z vysokého domu nebo létat nad mořskou hladinou. Když přijde na to, že démonickou energii může vysílat ze svého čela, otevře v sobě Soňa tak jako Jim Morrison vlastní dveře a stane se superhrdinkou. První příběh komiksu Hana Puchová vytvořila ještě na škole, kdy áčtyřkové tisky sešila do bibliofilské knížky. Když se z Prahy vrátila do Ostravy, chyběl jí Šalamounův školní dril, a proto v komiksu pokračovala. Vznikl druhý díl, třetí přidala docela nedávno, když začalo Xao uvažovat o tom, že příběhy vydá v jednom svazku v normálním nákladu.

Knížka je to nesmírně půvabná. Křehká i divoká, pro děti i pro dospělé, pro radost i pro smutek. Navíc v ní autorka má občas omylem zrcadlově převrácená písmena, což ocení každý, kdo se kdy snažil něco napsat grafickou technikou: z jednotlivých výjevů tak čtenář pozná, v jakém rozpoložení se autorka zrovna nacházela a jak podstatné pro ni bylo se spíš soustředit na děj než na výslednou obrazovou podobu. U Jakuba Špaňhela jsme naznačili, že je to umělec pro horních deset tisíc, u Hany Puchové musíme naopak uvést, že jestli je něčemu její dílo vzdálené, tak právě cenové nedostupnosti. Díky podpoře ministerstva kultury se unikátní komiks, jenž je vůbec největší knihou dosud vydanou v Xau, prodává za neuvěřitelných 250 korun. Tak vyrazte do Vršovic, výstava originálních předloh v knihkupectví v Krymské ulici se koná do 25. března…