Zásadní otázka církevních restitucí

Naposledy to měly být peníze, teď to mají být zase pozemky. Stát při dalším pokusu provést dvacet let slibované ale nikdy nedokončené majetkové vyrovnání s církvemi opět otočil.

Zatímco předchozí dohoda, smetená ze stolu exposlancem ODS Vlastimilem Tlustým, počítala s tím, že stát církve za ukradený majetek vyplatí, nyní začínají vyjednavači hlásit, že stát spíše vrátí přímo ukradené pozemky. Rozloha polí, luk a rybníků, o které se jedná, přitom není malá: zabírá pětkrát větší plochu než Praha.

Těžko se v tom teď vyznat, jednání se teprve rozjíždějí. Církve společně s židovskou náboženskou obcí dospěly po letech sporů k dohodě a postupují jednotně; vládní vyjednavači, mezi které patří i nevypočitatelná strana Věci Veřejné, ale mohou předvést ledasco.

Vyrovnání mezi státem bylo za posledních dvacet let už několikrát prohlášeno za hotovou věc, aby pak dohodu někdo shodil na poslední chvíli ze stolu. V protikatolicky naladěném Česku – a o katolíky jde ve vyrovnání především – představuje možnost zarazit přesun majetku směrem k církevníkům velké pokušení, jak získat laciné politické body. A poslanci často neodolají.

V nekonečných debatách, jestli dát církvím spíš peníze nebo lesy, v jakém poměru a jestli vůbec, tak ale zaniká zásadní otázka: co s tím obrovským kusem české krajiny vlastně bude, až k nějakému vyrovnání dojde? Posledních dvacet se s ním nic nedělo: pozemky se neprodávaly, nestavělo se na nich; byly kvůli nevyjasněným majetkovým poměrům takzvaně „blokované“. Co se ale bude dít, až dojde k „deblokaci“?

Jedno je jisté: jako u každého majetku, který dlouho v podstatě nikomu nepatřil a nešlo s ním normálně nakládat, hrozí, že se po „odblokování“ promarní ve víru různých spekulací, bláznivých podnikatelských projektů či přímo cílených podvodů. Porevoluční privatizace z počátku devadesátých let je toho jasným dokladem.

Právě z ní by se stát a církve měly při svých jednáních poučit a kromě debat, co a jak se církvím vrátí, by měly obě strany připravit i sadu doporučení, jak vlastně s nově uvolněným majetkem naložit. Těžko říct, jestli si na to zástupci státu, zaměstnaní vzájemným intrikováním proti sobě navzájem, najdou čas.