Energie z jádra prochází v Evropě obdobím jakési opatrné renesance (či prodlužované agonie, záleží na úhlu pohledu), jisté nicméně je, že stále nevíme, kam natrvalo ukládat smrtelně nebezpečný jaderný odpad. A dá se předpokládat, že se vzrůstající nutností ten nepříjemný svinčík někam uložit bude vzrůstat i odpor vůči podobným plánům.
Šest obcí, se kterými stát počítá jako s možnými kandidáty na úložiště, teď na všechna důležitá místa vyslalo petici, kterou volají po větších pravomocech v celém procesu. Současná praxe je totiž taková, že poslední slovo má stát. Obce se sice k jeho záměrům můžou vyjádřit, ale konečné rozhodnutí, jestli se na katastru obce začnou kutat sloje pro vyhořelé palivo, záleží na stanovisku ministerstva životního prostředí.
A to obce těžko snášejí. Představte si, že vám mají za humny začít stavět podzemní skládku jaderného odpadu. I přes důvěru v bezpečnost moderních technologií se vám bude vnucovat otázka, co by se stalo, kdyby náhodou někde něco uniklo… Zaplašíte-li strach, bude vás otravovat složitá a dlouhotrvající stavba v poklidné a civilizací jen mírně narušené krajině (vytipovaná místa pro úložiště taková jsou). A když se odhodláte přežít stavbu, stejně tu zůstane nová masivní infrastruktura a otravná bezpečnostní opatření.
Není divu, že obce chtějí do záměrů státu mluvit. A protože ten jim to zatím neumožnil, v referendech státní záměry odmítli. Mezi oběma stranami teď zuří tichá válka, kdy stát dál pokračuje v průzkumech na vytipovaných lokalitách a obce mu prostřednictvím vrcholně demokratického institutu zvaného referendum dávají najevo, že veškeré záměry odmítají.
Stát má v tomhle souboji samozřejmě převahu, ale to jen do doby, kdy dojde na lámání chleba. Neexistuje výmluvnější symbol arogantní moci, než ministr životního prostředí, který lidem z malé vesničky oznamuje, že na jejich katastru a proti jejich jednoznačně vyjádřené vůli nechá zřídit sklad s jaderným odpadem. Takový skandál – vzhledem k atraktivnosti tématu zřejmě i mezinárodní – podstoupí jen politický sebevrah.
Obce proto žádají vylepšení svojí vyjednávací pozice. Právní experti jim doporučili chtít právo veta (to může celý proces na čas zablokovat, nikoliv ale úplně zastavit), které v podobných případech dobře funguje v jiných státech (Finsko, Švýcarsko). Místní si díky vetu diktují podmínky a vzájemné handlování vede podle zahraničních zkušeností k dohodě rychleji, než když jeden slepě prosazuje svoji převahu a druhému nezbývá než se do posledních sil bránit.
Nejde o nic jiného, než o kultivované prosazení veřejného zájmu; a úložiště jaderného odpadu veřejným zájmem je, protože někam se ten vyzařující svinčík prostě schovat musí. Kultivovanost ovšem v tomto případě něco stojí. Pokud by obce zlepšily právem veta svou vyjednávací pozici, dá se očekávat, že by podmínky umožňující výstavbu jaderné skládky na obecních pozemcích vyšly stát pěkně draho. A tomu současný vládní duch „škrtů“ a „rozpočtové odpovědnosti“ není nakloněn. Zákopová válka bude zřejmě pokračovat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
