Stožáry vysokého napětí – jak se vám líbí?

Potáhne se sto dvacet kilometrů, protne území jižních Čech a Vysočiny, vyjde na dvanáct miliard korun. Státní akciová společnost ČEPS provozující u nás páteřní síť elektrizační soustavy se chystá postavit nové vedení drátů vysokého napětí kvůli chystaným dalším blokům atomové elektrárny Temelín.

Nechme teď stranou, jestli mají obrovské investice do energie z jádra smysl. Největší tuzemská atomová elektrárna se zřejmě tak jako tak rozroste – výsledek voleb by tomu napovídal – a nové megawaty si prostě žádají nové dráty.

Zajímavé bude ale sledovat, jak se k zamýšlenému plánu budovat několik set čtyřicetimetrových stožárů vysokého napětí postaví dotčené obce a veřejnost.

Není to tak dávno, co v Česku probíhaly vášnivé diskuse o tom, jestli větrné elektrárny trčící do výšky podobně jako stožáry vysokého napětí, hyzdí či nehyzdí krajinu. A je to právě kraj Vysočina, kde krajští radní proti novým větrníkům bojují s tím, že bílé sloupy s vrtulemi ničí krajinný ráz a odrazují turisty. Opor jde napříč politickým přesvědčením. Proti byla bývalá vláda vedená ODS, proti je i nynější vedení ČSSD.

Jaký bude estetický názor na zamýšlený projekt ČEPSu, už kraj naznačil v procesu EIA zjišťujícím vliv staveb na životní prostředí včetně vlivu na zmiňovaný krajinný ráz: úřad není proti a neklade si žádné zvláštní požadavky. Zatímco jeden typ sloupů vadí, druhý ne.

Je to projev licoměrnosti či strachu před mocnou státní firmou? Takové názory se určitě objeví. Dvojí postoj Vysočiny ale spíš ukazuje na fenomén toho, jak se rodí náš estetický názor na stavby v krajině. Nerozhoduje totiž estetika sama, ale naše vlastní přesvědčení o smysluplnosti lidských výtvorů, které z krajiny vyrůstají.

Jsme-li jinými slovy přesvědčeni o tom, že sloup vysokého napětí či jaderná elektrárna má pro nás důležitý význam, jsme ochotni naše přesvědčení o jejich kráse či ošklivosti potlačit, či je rovnou považovat za krásné. A to platí i přesně naopak.

Proto se příznivcům bezzásahového hospodaření v národních parcích může líbit pohled na suché pahýly stromů usmrcených kůrovcem. Jsou přesvědčeni, že v jejich stínu se rodí nová zdravá divočina. Stejně tak se příznivcům atomové energie můžou líbit elegantní křivky chladicích věží atomové elektrárny. Jsou přesvědčeni, že díky nim budeme mít čím topit a svítit.

Existují pravda jednoznačné extrémy, o kterých není sporu. Nikdo se nebude radovat třeba z parkoviště obklopeného ošuntělými paneláky, málokdo prohlásí za hnusný upravený park s protékajícím potůčkem. Estetická hodnota všeho mezi tím je už ale sporná.

Možná nás teď čeká vášnivá debata o tom, jak moc vedení drátů chystané ČEPSem ničí nebo neničí krajinný ráz. Nepodnítí ji politici, ale ekologická sdružení na rozdíl od většiny politiků přesvědčených o tom, že jaderná energie nepředstavuje pro Čechy to správné řešení. Bude při tom dobré mít na paměti, že o estetiku tu ve skutečnosti nejde. A svůj vlastní názor si tvořit podle toho, jestli ty dráty pro nás prostě mají nebo nemají smysl.