Na chodnících se válí neuklizená břečka a "silničáři jako každým rokem jsou překvapeni velice, že sníh zasypal jim silnice“. Platí to letos, stejně jako to platilo před rokem a zřejmě bude i platit příští rok.
Neschopnost české společnosti porovnat se s tím, že v našem mírném klimatickém pásmu obvykle v zimě padá sníh, představuje pozoruhodný fenomén. Více se o něm dozvíte v příštím čísle Respektu; článek chystá Ivana Svobodová.
Pojďme se ale pro tentokrát podívat na letošní sníh z jiného úhlu.
Ať už žijete na vsi či ve městě, dobře víte, že pří výletech okolní krajinou vám ve volném pohybu kromě stále rušnějších silnic či nové výstavby brání širé monokulturní lány. Chůzí vzrostlým polem riskujete škrábance po celém těle případně alergickou reakci; chůzí v oranici zas vyvrknutý kotník nebo bláto až ke kolenům.
Krajina o desítkách kilometrů čtverečních tak zůstává doslova zemí nepoznanou. Ovšem až do chvíle, kdy napadnou ony tolik proklínané metry sněhu.
Stačí potom nasadit běžky a vyrazit cestou necestou po bílých plání. Čím dál, tím lépe. Při troše fantazie připomíná lyžování v polích expedice kdesi v Norsku či za polárním kruhem. Jak jinak popsat pocit, když kolem sebe nevidíte nic jiného, než prázdné bílé horizonty. Pole navíc skrývají nenápadná překvapení: třeba hluboké zarostlé rokle, které kromě zvířat po celý rok nikdo nenavštíví.
Ale hlavně se díky sněhu a lyžím promění anonymní - a tudíž poněkud nepřátelské - lány v krajinu, které je možné alespoň trochu rozumět. Když už něco takového nejde po zbytek roku, zkuste to alespoň nyní. Současné štíhlé polozávodní běžky se k jízdě v polích sice moc nehodí, ale jde to i s nimi. A vosky nechte doma, k ničemu nejsou.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
