Podvozky od tanků a přírodní procesy

Největší polský národní park má podmanivé kouzlo. Táhne se kolem jedné z posledních nezregulovaných řek v Evropě a v lesích, na nekonečných loukách, i na vyznačených turistických stezkách se musíte brodit, a to pořád.

Najdou se tu sice uměle vybudované kanály, které měly řeku zkrotit a krajinu vysušit; civilizace ale v odlehlých rovinách dnešního severovýchodnícho Polska ale nikdy nezískala takovou sílu, aby se plán podařilo dotáhnout do konce.

Přesto tady můžete narazit na zajímavý paradox. Území parku je samozřejmě přísně chráněné, každý rok ale na podmáčené louky vyrazí stroje připomínající podvozky z tanků. Z víny lidských zásahů, změny klimatu a mnoha dalších příčin totiž unikátní nivy parku začínají zarůstat břízami a křovím. A stroje s širokými pásy vyrážejí nálety každý rok kosit, aby zachovaly přírodu v „původním stavu“.

Podle mezinárodně uznávané definice má být na území národních parků dána volnost přírodním procesům neovlivňovaných člověkem. Což se dodržuje snadno, pokud mají ony procesy přinést cosi z našeho pohledu hodnotnějšího a originálnějšího (třeba prales místo nudné smrkové monokultury). Co když ale přírodní procesy vedou k něčemu, co se nám až zas tak hodnotné nejeví? To je problém parku kolem řeky Biebrzy.

Nejenže zarůstání posledních velkých niv a bažin v Evropě zřejmě zničí jejich biologickou výjimečnost, za své taky vezme estetický dojem. Místa s dosud volnými loukami připomínají pohled na mořskou hladinu, až na to, že tahle místo modré hraje desítkami odstínů zelené, žluté a červené. Zarostlá místa už tak poutavá nejsou. Trochu připomínají nezrekultivované zarůstající výsypky.

Vyklidit tady pole a nechat přírodě volnost by předpokládalo kombinací totálního upozadění lidských zájmů v kombinaci s vírou, že příroda nakonec dovede překvapit a za desítky let by se i nevzhledná „výsypková“ vegetace změní tak, že se to bude líbit biologům i turistům. Něco takového ale zjevně neumíme.

A tak každý rok vyrážejí na přísně chráněné louky ve východním Polsku podvozky od tanků kombinované se sekačkami, aby uchovaly to, co považujeme za vzácnou přírodu.