V Horním Jiřetíně řeší problém. Jak si místní stěžují, jejich vzkvétající obec má v zemi pověst jakési špinavé depresivní severočeské díry, kterou každou chvíli pohltí povrchový důl. Ten je skutečně nablízku a obec opravdu ohrožuje. Jenomže obec se navzdory tomu rozšiřuje, vyrůstají tu nové domy a staré se opravují, na severočeské poměry je tu malá nezaměstnanost.
Není se čemu divit. Horní Jiřetín tísněný z jedné strany povrchovým dolem nabízí svým obyvatelům z druhé strany luxusně klidné prostředí života na počínajících svazích Krušných hor. Lesy zažínají v podstatě už v obci, nejsou tu hlučné a frekventované silnice, do velkých měst okolo se člověk přitom autem dostane během pár minut. Prostě místo, kde si lidé rádi staví domy a plánují dlouho žít.
Všechno tohle ale ustupuje do pozadí před obrazy zmaru a destrukce, které asociují blízké povrchové doly. V souvislosti s Horním Jiřetínem se často připomíná osud nedalekých Libkovic, poslední obce nesmyslně zbourané kvůli údajné povrchové těžbě (která se nakonec ani nerozběhla). A pokud lze příběh souboje hornojiřetínských s těžaři prosazujícími další bourání doprovodit nějakými obrázky, bývají to velkorypadla či haldy, nejlépe v temném černobílém provedení, pokud možno v záběru s nějakým smutným dítětem zírajícím velkými kukadly do kamery.
V Horním Jiřetíně se teď prostě řeší, jak se od téhle temné image odpoutat a ukázat, že skutečnost je daleko barevnější a veselejší. Což jde ztuha. Právě příběh vzdorující a zároveň vzkvétající severočeské obce totiž ukazuje, jak moc jsme fascinování obrazem zlé minulosti a lpíme na něm, i když už dávno pominul. Jinými slovy: možná víme, co nechceme, a dovedeme to dobře popsat i ilustrovat. Ale pořád se málo namáháme s přemýšlením o tom, co vlastně chceme. Jediný, kdo to docela dobře ví, jsou těžaři z Czech Coal, kteří potom všechny ostatní předčí svým tahem na branku a vytvářením dojmu, že jedinou možnou budoucností severních Čech je další těžba.
Jak ukázal poslední vývoj, navzdory intenzivní aktivitě těžařů je tahle varianta budoucnosti spíš málo pravděpodobná. Jaké jsou k ní ale alternativy? To se bude muset teprve vymyslet. Pokud se nám tedy podaří zbavit se fascinace minulostí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].