Chvála placky

Ekonomická krize prý stále ještě pokračuje, takže se dá předpokládat, že pokračovat bude i trend ve způsobu, jakým jsme se v časech nedostatku rozhodli trávit dovolené. Jak vyplývá ze statistik, loni jsme strávili 6 milionů dovolených v tuzemsku, což je ve srovnání s rokem 2008 meziroční nárůst o 20%. Zájem vzrostl i o kempy, jejichž návštěvnost jinak za poslední léta soustavně upadala. Loni si polepšili o 8% a navštívilo je 800 tisíc lidí.

Budeme prostě méně vyrážet za hranice a víc putovat po Česku.

Jak se dá usuzovat ze zvyšujícího se zájmu o loďky všeho druhu, který už loni hlásili zvlášť výrobci nafukovacích a k snadnému transportu uzpůsobených plavidel, lze očekávat nával u rybníků, jezer a řek. Kromě tradiční masové touhy zažít nějaké dobrodružství při zdolávání peřejí (častěji ovšem mělčin) na českých řekách v tom lze vidět snahu nahradit si stejně masově oblíbený relax u moře.

Milovníci dalekých výhledů ovšem zvolí raději hory, kde měnící se scenérie a nutnost překonávat sama sebe při výstupech a sestupech člověku prakticky nedovolí, aby se nudil. Alternativou k tomu je potom dovolená v méně dramatické krajině charakteristické mírnými kopečky strávená na kole. To umožňuje nudnější pasáže snadno překonat.

Já jsem se letos ovšem rozhodl strávit své volné dny v absolutní placce. Rovině, kterou jsem vždy pohrdal a kterou bývá obecně pohrdáno, protože je na první pohled zoufale neatraktivní. Zrak tu nepoutají žádné výrazné úkazy a jednotvárnost působí na duši ubíjejícím dojmem. Jenomže to všechno je jenom na první pohled.

Všimněte si někdy, jak úžasné bývají v rovinách scenérie mraků; zvlášť mezi pozdním odpolednem a večerem, když se do nich začne opírat sklánějící se slunce. Když vyjde měsíc, osvětluje krajinu s jinde nepoznanou intenzitou. Člověk začne chápat, proč naši dávní předkové nomádi uctívali měsíc jako nejmocnější božstvo – schopné prozářit i tmu!

A hlavně: v rovině teprve člověk docení výrok „všechno plyne“ připisovaný Herakleitovi. Cokoliv, co tu váže lidskou pozornost – mraky, měsíc, ptáci, bouře – se tu hýbe, mizí a zase se objevuje. Na rozdíl od hor s jejich dojmem věčné stability, teprve v rovině na vlastní kůži zažijete, co znamená změna a pomíjivost. V časech krize není od věci něco podobného okusit.

Čímž se laskavým čtenářům omlouvám za to, že příští sloupek nenapíšu, neboť odjíždím na dovolenou. Vy, co musíte zůstat v práci, nebuďte smutní. Váš čas taky přijde!