Vysvětlovat, naslouchat, vyhýbat se bezmoci. Jak mluvit s dětmi o válce (nejen) na Ukrajině

Některým událostem nejde uniknout - a útok Putinova Ruska na Ukrajinu je jednou z nich. Válku zaznamenají i děti: uvidí ji v televizi, na sociálních sítích, zaznamenají dospělé hovory o ní. Budou si o ní něco myslet a budou se na ni ptát. Mluvit s nimi tak, aby nepropadly úzkosti a strachu, aby přiměřeně chápaly, co se děje, a měly pocit, že je dospělí berou vážně, není lehké. Rady a návody se ale najdou. A pokud vám tento časopis může radit, jak jednoduše podat, co se na ukrajinském území děje, může to být třeba takhle:

Ukrajina současnou válku nevyvolala, vyvolalo ji Rusko. Ruský prezident Vladimir Putin se Ukrajiny bojí. Nikdo přesně neví proč. Možná má strach, že lidé v Rusku uvidí, že na Ukrajině se žije snáz, a budou se proti němu bouřit. Nebo má skutečně strach, že by na Rusko Ukrajina někdy v budoucnu zaútočila, jak říká - ale to je nesmysl. Ukrajina takový úmysl nemá. Ruští politici o válce hodně lžou i svým občanům a vymýšlejí si neuvěřitelné události. Je to těžko pochopitelné - a je dobré to vědět.

Rusko je mnohem silnější, ale Ukrajinci se zatím dobře brání. Je to válka a umírají při ní lidé; vojáci i civilisté. Zatím se zdá, že umřelo mnohem víc Rusů než Ukrajinců. Ještě nějaký čas to potrvá. Skoro celý svět odsuzuje Rusko za to, co dělá - a skoro nikdo s ním nesouhlasí. Česko a celá Evropská unie, Spojené státy i další země světa Ukrajině pomáhají: posílají tam oblečení, jídlo, naftu, peníze i zbraně, aby se mohli vojáci dál bránit. Staráme se o lidi, kteří z Ukrajiny utekli k nám do většího bezpečí. Nějak pomoct může každý. Naši vojáci tam nebojují. Politici se bojí, že kdyby s ruskými vojáky začali na Ukrajině bojovat američtí, čeští nebo francouzští vojáci, vyvolalo by Rusko mnohem větší válku, při které by zemřelo a trpělo ještě víc lidí. Asi mají pravdu.

Berte to jako inspiraci. Každopádně však existují ozkoušená pravidla, jak s dětmi mluvit o věcech, jako je válka. A těch je dobré se držet.

Nenechte je se zprávami samotné. Rozhodování ruského vedení neovlivníte. Jak a kde vaše dítě uvidí zprávy, aspoň zčásti ano. Psychologové radí, že v dobách zvláštních zpravodajských relací, reportáží a záznamů přímo z bojové akce je dobré nenechat televizi běžet nonstop a bez vaší přítomnosti. Menší i starší děti by měly zprávy vidět spolu s vámi. Zaprvé na to, co uvidí, nebudou samy, zadruhé si nimi můžete okamžitě promluvit - pokud o to budou stát.

Na rozhovor si udělejte čas kdykoliv. Dětem se ale můžou hrozivé zprávy rozležet v hlavě až za nějaký čas. Pokud po nějaké době úzkosti nebo nervozity uvidí, že na ně dospělý nemá čas nebo nebere jejich obavy a pocity vážně, moc mu to nepomůže. Podle dětských terapeutů je pro dítě extrémně důležité vědomí, že dospělí jejich emoce nezlehčují, nijak je za nesoudí za jejich obavy a vždycky jsou připravení si s nimi popovídat.

Čeho se bojíš a na co myslíš? Děti můžou mít strach o rodinné úspory i obavy z možného politického úspěchu populistů. Zjistit, jaký přesně strach dítě má a jaká obava se mu v hlavě honí, je vždycky dobře. Hlavně u menších dětí to může být něco pro čtyřicetiletý mozek velmi nečekaného nebo zdánlivě nepochopitelného. Pokud má dítě dost času mluvit o svých pocitech a obavách a pokud se ho na ně ptáte, dáte mu šanci nad nimi přemýšlet a pojmenovat je. To pomůže vám i jemu. Možná zjistíte, že na vaše dítě válka nijak tíživě nedoléhá, ale prostě je jen zvědavé.

Jednoduše a bez velkých emocí. V každém případě přijdou otázky a najít správnou míru zjednodušení při odpovědích je obtížné. Navíc se tady rady dětských psychologů rozcházejí - podle jedněch příliš komplikované vysvětlování může dětskou úzkost prohloubit, podle jiných děti příliš složité věci netrápí; co je nad jejich mentální síly, to prostě vypustí. V každém případě se vyplatí vyhnout komplikovaným spekulacím, držet se dosud známých faktů a jasně je pojmenovat. Na otázku, zda začíná třetí světová válka, je tedy aktuálně správné odpovědět: “Ne, třetí světová válka nezačíná.” Protože skutečně nezačíná, nebo není důvod být si tím jistý.

Je snadné podlehnout při vysvětlování současné války emocím. Například že se současná válka děje proto, že “Rusku vládnou zlí lidé”, může být lákavé, ale dětem to příliš nepomůže. Co si počít se světem, kde se hrozné věci odehrávají jen proto, že je někdo zlý? S tím se dá jen máloco dělat. Možná se - pokud postupujeme podle pouček - současná válka děje proto, že prezident Putin má větší strach, než chce přiznat, nerozumí světu, a dělá proto špatná rozhodnutí?

Na druhou stranu rozhovor s dítětem není tisková konference nebo diplomatické jednání. Pokud chcete být upřímní a přesvědčiví, můžete mluvit jen ze sebe a tak, jak to sami cítíte a jak přemýšlíme. Nebojme se něco nevědět. “Prostě nevím, proč tohle tak je“  je zcela legitimní odpověď. Pokud ji doplníme douškou, že vám to nebrání něco dělat, tím lépe.

Pryč s bezmocí. Na strachu ze zpráv je totiž nejhorší bezmoc. Svět se drolí, vy nemůžete nic dělat - a děti podle psychologů i tenhle pocit velmi dobře znají. Přitom to není pravda. Něco změnit můžete, nebo můžete dělat to, co je ve vašich silách. Je možné společně darovat peníze nebo potřebné věci do humanitárních sbírek. Je možné jít společně na demonstraci, je možné napsat dopis politikovi. Je možné poslat děkovný a povzbudivý dopis někomu, kdo dělá záslužnou práci. Pokud na to máte čas, můžete se svým dítětem uspořádat například i třídní humanitární sbírku. Zkrátka cokoliv, co dítě chápe, svede to a dá mu to oprávněný pocit, že svět kolem sebe může změnit a nemusí se jím nechat smýkat.

Sami nepanikařte. Jistěže se vám honí hlavou, že ona třetí světová válka může snadno začít, i když svému dítěti budete říkat opak. Pracovat se svými vlastními emocemi a strachem je něco, čím svému dítěti velmi prospějete. Děti emoce a stres dospělých nasávají. Čím méně ho ve svém okolí budou mít, tím ve větším klidu samy budou.