Věčný škůdce cyklista

Těžko říct, kde bere člen vlády uprostřed války, energetické krize a evropského předsednictví na takové věci čas. Ale světe div se, předjíždění cyklistů, které se zdálo být loňskou novelou zákona vyřešeno, se opět vrací na scénu jako téma politického boje. Ministra dopravy Martina Kupku (ODS) zaujal nápad, který prosazují lesníci ze spolku SVOL (Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR). Těm vadí, že i traktoristé na lesních cestách musí při předjíždění cyklistů udržovat nově nařízený boční odstup. Ministr proto zvažuje inovaci, která by půl rok starou povinnost nenápadně rozdrolila – a to nejen v lesích.

Jen pro rekapitulaci: v pravidlech silničního provozu od ledna přibylo nové ustanovení (§ 17, článek 6), podle kterého je řidič motorového vozidla při předjíždění cyklisty „povinen dodržet bezpečný boční odstup“ 1,5 metru. V úsecích s třicítkou coby maximální povolenou rychlostí je povinný odstup metr. V zákoně je přesně popsáno, jak se odstupy měří – počítají se krajní body auta a kola, tedy boční zrcátko a konec řídítek. Za porušení hrozí pokuta do dvou tisíc korun. Povinnost platí všude kromě míst se zvláštním cyklopruhem, kde míjení bicyklů není považováno za předjíždění.

Kupka nyní navrhuje zdánlivě neškodnou korekci paragrafů tak, aby motoristé – včetně již zmíněných lesníků nebo zemědělců, ale nejen jich – dostali při předjíždění novou možnost. A sice zpomalit pod 30 km/h. Pak už by žádný fixně stanovený odstup hlídat nemuseli a drželi by se jen obecného, dávno platného ustanovení, že je třeba předjíždět bezpečně.

Svět cyklistů by se tím asi nezbořil, ustanovení myslící na jejich ochranu by byla pořád lepší oproti časům před cyklonovelou. V porovnání se současností by nicméně šlo o velký krok zpět a také o značné nepochopení toho, o co lidem na kolech jde. Také by se hodně oslabila vymahatelnost. Dnes je nárok cyklistů na osobní prostor absolutní, motoristé se nemají v případě prohřešku na co vymluvit, nově by mohli hřešit na to, že při vyhodnocování přestupku bude ve hře už moc parametrů, a tak bude technicky velmi obtížné prokázat souběžné překročení rychlosti i povolené vzdálenosti.

I já jsem cyklista

Změna prošla loni ne úplně tradiční cestou. Formálně ji navrhla skupina poslanců, hlavní podíl na jejím úspěchu ale měl houževnatý lobbing zdola od fanoušků jízdy na kole v čele s rekreačním silničním cyklistou, právníkem Tomášem Kindlem. Ten se naučil obíhat zákonodárce už dřív, když jako občanský aktivista pomáhal prosadit zákaz kouření v restauracích.

Cyklonovela je opsaná z paragrafů platných v mnoha zemích, mimo jiné v Německu, Francii nebo Británii. Ležela skoro dva roky ve sněmovně, ministerstvo dopravy se k ní nehlásilo, ale Kindlovi pak po osobní intervenci slíbil podporu mimo jiné Andrej Babiš a úprava nakonec ve sněmovně prošla pohodlnou většinou napříč tehdejší koalicí i opozicí. V Senátu uspěla jen těsně po zmírnění postihu (původní verze dávala policii možnost pokutovat hříšníky až do 10 tisíc korun, odebrat na půl roku řidičský průkaz a udělit až sedm trestných bodů, nic z toho nakonec neplatí). Sněmovna pak senátní verzi přijala ve finálním hlasování opět hladce, byť na poslední chvíli, jen dva týdny před volbami.

Kupkovi občanští demokraté k velkým příznivcům cyklistiky nepatří, třeba v Praze vykreslují jízdu na kole často jako přítěž hladkému provozu aut. V Senátu ODS loni zákon málem potopila, ve sněmovně její poslanci hlasovali různě. Kupka loni na prvním ani druhém hlasování ve sněmovně nebyl.

V jeho aktuálních výhradách je slyšet to, co jako kritika zaznívá často. A sice že na úzkých vozovkách odstup nejde dodržet, a tak hrozí, že cyklisté ucpou provoz. Stejnou námitkou se ohánějí lesníci a zemědělci, Hospodářská komora kvůli tomu letos vyhlásila 1,5metrový paragraf za legislativní absurditu roku.

„Jsem také aktivní cyklista,“ napsal Kupka Respektu v odpovědi na otázku, co přesně a proč vlastně chystá. Svoje motivy líčí tak, že chce ztlumit „současné napětí mezi motoristy a cyklisty“, které prý vnímá jako zbytečnou zátěž. „Uvažujeme jen o úpravě, která by u rychlostí do 30 km/hod neřešila pevně stanovený odstup, ale stavěla na základním ustanovení o bezpečném předjíždění. Nezvýšilo by se tak riziko, ale uspokojily by se tak například připomínky profesionálních řidičů autobusů v turistických oblastech a na užších horských silnicích. Přispělo by to i k uklidnění zbytečného konfliktu z řadou lesníků a zemědělců. Rád bych, aby veřejná diskuse nebyla tolik emotivní, ale věcná,“ píše dále Kupka.

Svůj záměr už předtím vyložil v květnu na konferenci CityChangers 2030, kde vykreslil problém mimo jiné tak, že „život je nebezpečná disciplína“ a že snaha zregulovat všechna jeho rizika nikam nevede. Svůj záměr poté probíral i napřímo s Kindlem a z jejich schůzky podle Kindla vyplynulo, že úprava má být navržena v rámci chystaného ministerského návrhu reformy bodového systému. Písemná verze zatím neexistuje, i Kindlovi ministr vyložil svůj záměr tak, jak už bylo popsáno – tedy že přibude nové kritérium momentální rychlosti, kterou je ale vždy těžké spolehlivě měřit.

Co je bezpečné?

Nepochopení spočívá v tom, že hrozba ucpané silnice s cyklonovelou ve skutečnosti nijak nesouvisí. Vždy přece platí, že člověk na kole je zranitelný a že jako takový kolem sebe potřebuje aspoň trochu bezpečného prostoru. Otázkou je kolik. Pokud ministr Kupka skutečně jezdí sám na kole, musí vědět, že optikou ze sedla se 1,5 metru (ani metr v pomalejších úsecích) nejeví jako nic přehnaného. Jak správně poznamenává policejní manuál vydaný letos v únoru před jarní cyklistickou sezónou, o cyklonovele nelze přemýšlet jen v kontextu klidné rovné jízdy, ale je třeba mít i rezervu na náhlá neúmyslná vybočení.

Zároveň je při posuzování adekvátního odstupu třeba myslet na to, že cyklisty na silnicích nemíjí jen osobní auta, ale i kamiony, autobusy nebo traktory s rozměrnou zemědělskou technikou. „Cyklisté mohou vybočit z přímého směru, např. při vyhýbání se nerovnostem na vozovce, nebo jejich jízdu ovlivní vzdušný vír, který vytváří předjíždějící vozidla, zejména nákladní,“ píší policisté.

Šlo by také říct, že vyčíslení odstupu je jen zafixování bezpečné hranice - tak jak je to v dopravních předpisech běžné. Třeba u maximální povolené rychlosti na okrskách také neexistuje benevolence, že si každý jede tak, jak cítí situaci pod kontrolou, ale pro všechny a za všech okolností platí devadesátka.

V krajní rovině lze argumentovat i tím, že všichni uživatelé silnic jsou lidé a že kolo je plnohodnotný dopravní prostředek, jehož volba nikoho nedegraduje do podřadné role. Neexistuje hierarchie podle velikosti vozidla, stejně jako vykazování na okraj - do míst, která zbydou, až když jsou uspokojeny nároky motoristů. Silnice jsou zkrátka pro všechny, a to i podle dopravních předpisů, které dávají cyklistům právo používat je úplně stejně jako motoristům (s výjimkou dálnic a silnic pro motorová vozidla, kde název napovídá, že na nich přednostní nárok začíná a končí). Obklopit se při přesunu z bodu A do bodu B tunou plechu neznamená žádné privilegium.

Předjíždět, nebo objíždět?

Ještě zpátky k lesníkům a traktoristům. Také jejich problém, co si počít s pomalými cyklisty na úzkých vozovkách, tu byl vždy. I před cyklonovelou. Dobře to popisuje její stoupenec Kindl, podle něhož si spolek SVOL i ministr pletou zdánlivá synonyma „objíždění“ a „předjíždění“. „Objíždíme cyklistu, který stojí. Předjíždíme cyklistu, který jede. Odstup 1,5 metru zákon vyžaduje pouze u předjíždění, tedy od jedoucího cyklisty. Pokud má traktor šířku 2,5 metru a cyklista 0,7 metru, je logické, že na cestě o šířce tři metry fyzicky vůbec není možné předjíždět. Zákon na tom nic nezměnil,“ píše Kindl na svém blogu, kde Kupkův záměr rozporuje.

Což vrací argumentaci k tomu, co je bezpečná jízda a bezpečné předjíždění. Kdo má k spoluobčanům v sedlech respekt, nebude je ohrožovat těsným a riskantním míjením, ať je v zákoně cokoli. Kromě toho představa, že ještě loni šlo zatroubit a povinností cyklisty bylo klidit se z cesty, je mylná: na předjíždění s bezpečným odstupem měl člověk na kole nárok i dřív, rozdíl je jen v tom, že velikost odstupu už od letoška nezáleží na subjektivním odhadu řidiče, ale je pevně daná zákonem.

Řešení samozřejmě má i zdánlivě neřešitelný problém, kdy spěchající traktorista narazí na cyklisty, které nemá jak předjet. Pokud se nebudou chovat zlomyslně (což nelze vyloučit, ale těžko kvůli tomu upírat ostatním nárok na bezpečnost), dopadne vše tak, jak to bylo odpradávna, tedy že si obě strany jednoduše vyjdou vstříc. „Cyklista dojede do výhybny, které podle normy na lesních cestách musejí být každých maximálně 400 metrů, optimálně 250 metrů. Anebo cyklista jednoduše zastaví a uhne z cesty. Stojícího cyklistu je možné bezpečně a legálně objet v zásadě kdekoli,“ přibližuje Kindl.

Liché je podle něj i Kupkovo strašení tím, že rozzlobení lesníci začnou lesní cesty zavírat a cyklisté nakonec spláčou nad výdělkem: „Už od dob Marie Terezie je les volně přístupný. O zákazech vjezdu nerozhoduje spolek SVOL, ale silniční správní úřady. Pravidlo 1,5 metru není dostatečným důvodem k zákazům. Je to jen nedůvodné zastrašování.“

Patří kolo na silnici?

Celá debata je ve skutečnosti ale možná ještě o něčem jiném – a sice o tom, jestli se cyklisté mají vůbec automobilistům plést pod kola a takzvaně brzdit provoz. Odpověď už byla řečena. Na silnice mají všichni stejný nárok, ať jedou na čemkoli nebo v čemkoli, s čím pravidla dopravního provozu počítají. O to víc to platí ve městech, kde je na příbězích dobře řešených západních metropolí zdokladováno, že velocipedy provoz nezdržují, ale naopak se prosazují jako funkční a rychlá dopravní cesta. Kde je kvalitní infrastruktura pro kola (která vyjde mimochodem v porovnání s dálničními obchvaty a mosty nesrovnatelně levněji), tam není důvod sedat do aut tak často, tím pádem je aut na ulicích méně a vydělají všichni - včetně těch, kdo v autech zůstanou.

„Aktivní cyklista“ Kupka – donedávna dlouholetý starosta pražského satelitu, kde se bez auta těžko někdo obejde – má ale nejspíš spočítáno, že pro jeho publikum jde o příliš složitou úvahu. Automobilistů je víc (zvlášť mezi jeho potenciálními příznivci), a tak může být pro značku ODS před volbami politicky výnosnější problém vyhrotit jako střet dvou světů, pro který je náhle k dispozici kompromisní řešení. „Ve finále nevedeme diskusi o tom, jak cyklisty správně předjíždět, ale jestli vůbec mají právo užívat silnice, nebo ne,“ podotýká Kindl, jehož obava je také v tom, že znovuotevření zákona může ve vypjaté atmosféře nakonec dospět k dalším poslaneckým úpravám a k ještě horším variantám, než jsou nyní ve hře.

Byla by to velká škoda, stejně jako je zbytečný Kupkův záměr. S ním by byl zákon vůči agresívním řidičům o poznání bezzubější. Možná by obstál ve světě, kde lidé ctí ducha zákona a chovají se podle něj, ale už ne tam, kde je zvykem mezi paragrafy kličkovat. Odpadne-li hrozba postihu, odpadne i preventivní charakter, a tak ve finále hrozí, že 1,5metrový odstup nakonec budou dodržovat jen slušní řidiči, kteří ale cyklisty ohleduplně předjížděli i dřív a cyklonovela se kvůli nim nezaváděla.