Rubl padá, co teď? Vozit zlato vlakem do Číny?

Válčení na Ukrajině začali Rusové pociťovat i u sebe doma. Rubl padá, u bankomatů se tvoří fronty. Vzniká oprávněná panika, že úspory v Rusku nejspíš budou dál ztrácet na hodnotě. Jinými slovy – poslední kolo západních sankcí zjevně zabírá. Hlavně překvapivé zmražení ruských devizových rezerv oznámené v noci ze soboty na neděli. Až pondělí v praxi ukázalo, co tento krok znamená.

Rusko přišlo o možnost, jak nakládat s finančními zásobami v západních měnách. Tím slábne možnost, jak držet kurz rublu při životě. Čím větší pochyby tohoto druhu, tím menší zájem kohokoli – včetně ruských občanů – rubly držet. Víra ve vlastní měnu není v Rusku kvůli zkušenostem z minulých finančních krizí nijak silná. Navíc když se lidé a firmy rublů zbavují, tím víc kurz měny slábne, což roztáčí spirálu, jejíž zastavení nebude snadné.

V pondělí se kurz rublu k dolaru zřítil o čtvrtinu z 84 na 105 rublů za dolar. To je historický rekord, navíc padla symbolická hranice jednoho rublu za jeden americký cent. Podobně, byť o něco méně rubl slábne i koruně.

Devalvace znamená zdražení dováženého zboží, pro které Rusko v mnoha ohledech nemá odpovídající náhradu, ať už jde o auta, značkové oblečení, iPhony nebo mnohé oblíbené potraviny. Dovoz se navíc zkomplikuje souběžným vyřazením „vybraných ruských bank“ z platebního systému SWIFT. Rusům vzniknou i další náklady. Tamější centrální banka ve snaze podpořit rubl sáhla v pondělí k výraznému zvýšení úrokových sazeb z 9,5 na 20 procent, což zdraží úvěry a těžko izolované měně nějak pomůže.

„Přikročili jsme dnes k bezprecedentnímu opatření, které výrazně omezí možnosti Ruska financovat své destabilizační aktivity,“ prohlásila v pondělí na vysvětlenou k již dříve oznámenému zmražení rezerv ruské centrální banky a dalším sankcím americká ministryně financí Janet Yellen. Ke zmražení rezerv se už o víkendu přihlásila Kanada, Británie, Německo, Francie, Itálie a za zbytek EU Evropská komise. V pondělí se k sankcím připojilo také Švýcarsko, což agentura Reuters popisuje jako „prudký odklon od tradiční neutrality“.

Efekt zmražení rezerv spočívá v tom, že jen část jich Rusko má ve zlatě nebo v hotovosti. V moderním světě není zvykem držet cizí měnu v sejfech - i ruská centrální banka má své rezervy ve formě zahraničních cenných papírů (například dluhopisů americké vlády) nebo na účtech v západních bankách. Putinův režim zvedl devizové rezervy za posledních pět let o polovinu na 643 miliard dolarů. Z toho skoro půl biliónu je v cizích měnách, hlavně v dolarech a eurech, zbytek ve zlatě. Důvod tohoto hromadění je nyní zjevný – mělo jít o zásoby pro období války a ekonomických obtíží.

Rusko o tento majetek nepřijde, jen teď nebude mít možnost ho zpeněžit a výnosy použít na jiné – třeba válečné – účely. Hlavně je ale nemůže použít ke krytí vlastní měny a k ujišťování, že ji může dostatečně dlouho skupovat a bránit. Jak připomíná americký měsíčník The Atlantic, účinek zmražení spočívá hlavně v tom, že v dnešní digitální době se velká většina peněz spravuje virtuálně, jako digitální záznam u západních bank. Podle odhadů, které cituje Atlantic, nyní Rusko disponuje hotovostí v tvrdé měně jen v objemu 12 miliard dolarů. Jde tedy jen o zlomek celkových rezerv.

Výjimkou jsou zásoby v hodnotě 84 miliard dolarů, které Rusko drží v čínské měně a které teoreticky lze zpeněžit v Číně. Stejně tak – píše Atlantic – může Rusko naložit na vlak své zlato a odvézt ho do Číny. Technicky by to bylo možné, jen by Čína nejspíš požadovala velkou slevu a Rusko by se muselo smířit s tím, že se ekonomicky dnes už silnější Číně dál podvolí. Hlavně ale kroky těžko obnoví důvěru Rusů a zbytku světa v to, že rubl je krytá a stabilní měna, které není důvod se zbavovat. Na to podle Atlanticu Putin potřebuje západní banky.

Otázkou nyní je, jak moc si propad vlastní měny vyloží běžní Rusové – zda jako důsledek Putinova hazardování, anebo spíš jako válečný protitah Západu, na který je potřeba znovu odpovědět silou. Další otázkou pak je, jak Západ krátkodobě a dlouhodobě naloží s hlavní slabinou sankčního seznamu spočívající v závislosti na ruských surovinách. Sankce jsou konstruovány tak, aby Evropa mohla ruský plyn a ropu dál nakupovat, protože je nemá narychlo čím nahradit.

Jinými slovy – na jedné straně jsou finanční rezervy Kremlu blokovány, na druhé straně z Evropy dál devizy do Ruska proudí výměnou za jeho plyn a ropu. Pro představu, Česko loni dovezlo zemní plyn za 79 miliard korun, z toho 78 procent pocházelo z Ruska. To je sedm milionů korun každou hodinu. Tyto nové platby jsou i v součtu za celou Evropu malé oproti tomu, co má Rusko našetřeno a zablokováno. Na druhou stranu ale platí, že jde o nesrovnatelné částky oproti tomu, kolik peněz jde na podporu Ukrajině. Pokud by tedy Evropa chtěla postupovat důsledně, nabízí se možnost stáhnout kohoutky, omezit spotřebu a ukázat vůli něco snést.

„Osobně jsem stoupencem toho, abychom zahrnuli do sankcí i energetiku,“ řekl minulý týden Respektu český vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška s tím, že ruská paliva lze v krajní nouzi teoreticky nahradit kombinací náhradních zdrojů, jako je uhlí, a omezením spotřeby, pokud k tomu bude vůle. Velká část spotřeby navíc jde na vrub průmyslu, omezení by tedy nemuselo mít jen podobu toho, že by si Češi nesměli doma za topit. S žádnou výzvou v tomto směru ale zatím v Evropě nikdo nepřichází.