Proti dealerům dopaminu není nikdo imunní

Josefovi bude brzy sedmdesát let. Je v důchodu, ale stále se částečně věnuje svému podnikání v oblasti nemovitostí. Zbytek volného času pak donedávna trávil nejvíce ve společnosti digitální platformy YouTube. Jeho vášeň se zrodila poté, co odešel do penze a výrazně si snížil pracovní úvazek. Ve volném čase stále častěji usedal k počítači nebo chytré televizi, bral do ruky chytrý telefon. Nejprve sledoval delší videa, vtipné skeče a dokumenty o leteckých katastrofách. Pak objevil YouTube Shorts, formát nekonečného proudu krátkých videí, který americká společnost okopírovala od čínského TikToku, a odborníci je považují za obzvlášť návykový. Jeho rodina jej stále častěji nacházela s očima přilepenýma k obrazovce.

 „S telefonem trávil většinu dne a bral si ho i do postele, myslel si, že u videí usne,“ líčí Josefova dcera Martina své dojmy z návštěv rodičů. „Místo toho ale chodil spát pozdě, moc toho nenaspal a ráno se budil celý rozlámaný.“ Zkoušela s ním o jeho novém životním stylu mluvit, Josef ji ale vždycky odbyl, že sociální sítě jsou jen nevinná zábava, kterou si krátí dlouhou chvíli. Martina si to nemyslí, sílící vášeň pro obrazovku naopak vnímá jako závislost, kterou si její otec odmítá připustit. Rozhovor s Respektem na toto téma Josef rezolutně odmítl.

„Bála jsem se, jak se to bude vyvíjet dál, ale paradoxně mu nakonec pomohly zdravotní problémy, které sledování digitálního obsahu přineslo,“ vysvětluje jeho dcera. Modré světlo obrazovky mu stále víc narušovalo spánek a příležitostné potíže se zády se časem rozvinuly do silných bolestí. Josef začal cvičit, fyzická aktivita mu dodala energii a nastartovala v jeho životě změny. Část času tráveného před obrazovkou vyměnil za návštěvy kina, divadla nebo povídání u piva. „Mám z toho radost,“ říká s úlevou jeho dcera.

 Fast food pro mozek