Proč stát pomáhá Křetínskému?

Na první poslech to zní jako spiknutí. Tisíce lidí vyrážejí do ulic demonstrovat za větší pomoc s drahými energiemi, ale stát místo záchrany zchudlého obyvatelstva oznamuje, že bude pomáhat těm, kteří elektřinu vyrábějí, slušně na ní vydělávají, a navíc patří mezi známá jména zdejší miliardářské scény. Jaký to dává smysl?

Řeč je o nově slíbených půjčkách pro elektrárny Daniela Křetínského a Pavla Tykače, kterým stát pomůže s financováním jejich burzovních obchodů. Ministr průmyslu Jozef Síkela v neděli v pořadu Otázky Václava Moravce potvrdil, že příslušné žádosti už schválil, podobně jako vláda pomohla v červenci firmě ČEZ.

Půjčky bude ještě posuzovat vláda, pak by měla být známa i jejich výše a další podmínky, třeba výše úročení. Nejde ale o spiknutí, nýbrž o vynucený krok spojený s udržením energetického provozu v EU a účastí českých firem v potřebné kondici. Když vše dobře dopadne, státu se pomoc vrátí dvojnásob. Sám si umí finance sehnat levně, takže na přeposlání peněz dál za tržních podmínek vydělá. Hlavně se však může výměnou dostat k levnější elektřině, kterou nyní složitě shání pro obce, kraje, nemocnice a jiné veřejné instituce vystavené před zimou riziku enormního zdražování. Na souzení vlády je tedy čas až do okamžiku, kdy budou známy všechny okolnosti vzájemného výměnného obchodu.

 Zvedáme bank

Pomoc dává v dnešní mimořádné situaci smysl. Má sloužit na to, aby výrobci elektřině utáhli narůstající zálohy na evropských energetických burzách. Nejen Křetínský s Tykačem, ale i větší a většinově státní ČEZ a jiní velcí výrobci z Evropy se kvůli těmto zálohám dostali letos do úzkých. Ne proto, že by uzavírali nevýhodné nebo riskantní obchody, ale proto, že prodej elektřiny na burzách přerostl kvůli zdražování v nečekaně náročnou finanční hru.

Její podstatou je povinnost ručit penězi za kontrakty s plněním někdy v budoucnu, třeba když výrobce slíbil někomu přes burzu dodat elektřinu až příští rok. Může jít typicky o obchod domluvený loni, kdy se ČEZ, Křetínský nebo Tykač upsali k dodávce proudu v roce 2023 proud za 100 eur. Loni to znělo jako dobrá cena, dnes je proud pětkrát dražší.

Aby elektrárna z obchodu nevycouvala (stejnou elektřinu by nyní mohla prodat někomu jinému dráž), musí na burze skládat jištění - a to tak, že průběžně dorovnává své budoucí obchody až do aktuální ceny. Pro burzu jde také o pojistku pro případ, že by někdo z prodávajících zkrachoval a bylo by třeba pracně shánět plnění za dnešní, násobně vyšší ceny. Po globální kalamitě spojené s pádem Lehman Brothers před 14 lety jsou burzy všeho druhu mnohem opatrnější a podléhají přísnější regulaci. Cílem je zabránit kaskádě problémů, kdy pád jednoho hráče vede k lavině dalších.

Z pohledu elektráren jde však o náročnou situaci. I sto eur pro ně znamená výhodný a bezrizikový obchod, na kterém vzhledem k relativně levné výrobě z uhlí vydělají. Ale až časem. Mezitím se dostávají do finančních kleští, protože musí s rostoucí burzovní cenou skládat stále větší a větší zálohy. Kdyby ne, burza nekryté pozice uzavře, vklad zabaví, nakoupí za něj protistraně elektřinu za dnešní cenu a elektrárně vznikne místo vyhlídky na budoucí výdělek okamžitá ztráta.

ČEZ musel takto během srpna při největší eskalaci cen dodávat na burzy částky v řádech miliard eur denně, jde tedy o stále větší hru, kde není žádoucí škobrtnout. Za normálních okolností by elektrárnám rády půjčily banky a na pomoci v nouzi samy vydělaly. Jenže i banky podléhají regulaci a půjčky musí mezi klienty rozkládat rovnoměrně, bez extrémní expozice vůči jednomu podniku, byť je u něj na konci vidina zisku. Proto se do stejné pomoci, jakou nyní schvaluje česká vláda, pustily i další vlády. Německý Uniper takto čerpá od státu už 13 miliard eur, podobně se postupuje v severských zemích.

Velké nároky na zálohy mohly také přispět k tomu, že obchodování na burzách v celé Evropě zamrzá a ceny se při snížené nabídce šroubují vzhůru. Je tedy možné, že kvůli zprůchodnění trhu bude nějaká forma asistence bude schválena i v rámci slibovaného evropského řešení projednávaného tento pátek na radě ministrů EU.

Něco za něco

Ministr Síkela chce tento týden na vládě projednat i další témata spojená s energetikou. Předně nově oživený nápad se státním obchodníkem, který by na trhu sháněl elektřinu po boku privátních obchodníků a pak ji levněji prodával ohroženým zákazníkům. Těmi se nyní myslí hlavně veřejné instituce, které si energie nenakoupily včas.

To vyžadovalo velkou prozíravost, a tak ve veřejném sektoru tiká nyní – shodou okolností před volbami – časovaná bomba spojená s násobným zdražením účtů za provoz škol, nemocnic, veřejných sportovišť nebo úředních budov. Poslední lavina stížností ze strany lokálních politiků signalizuje, že problém je velmi rozsáhlý a bez státního zásahu hrozí na zimu zavírání leckterých služeb.

Aby státní obchodník uspěl, bude muset narychlo opatřit volnou elektřinu, a do debaty s výrobci se tedy musí tak jako tak pustit. Tykač a Křetínský tvoří spolu s ČEZ de facto oligopol ve výrobě elektřiny, velkou část produkce mají tyto firmy prodanou už dopředu; třeba ČEZ takto v pololetí měl na příští rok prodáno už 70 procent toho, co příští rok vyrobí. Tykač a Křetínský jsou také významní dodavatelé tepla pro velká sídliště napojená na ústřední topení, kde stát schválil zákazníkům dotace a zároveň bude podle Síkely chtít od dodavatelů slevu.

Stát má nyní silnou páku: oba miliardáře de facto zachraňuje, ale ti zároveň vědí, že pro stát je nutností udržet energetiku v chodu a že po schválené pomoci pro ČEZ mají jako jeho konkurenti nárok na podobné zacházení. Ve hře jsou i jiné věci, třeba že na fosilní zdroje bude nejspíš uvalena nová daň nebo cenový strop, na druhou stranu starší uhelné elektrárny a teplárny možná dostanou úlevy z emisních limitů, aby mohly dočasně nahradit drahou výrobu z nedostatkového plynu.

Půjde tedy o mnohovrstevnatý výměnný obchod, jehož parametry bude dobré bedlivě sledovat.