Populista Vučić drží Srbsko pevnou rukou ve vakuu

Mírně prošedivělý padesátník v bílé košili a hranatých brýlích sedí v rozlehlé pracovně a klidným, hlubokým hlasem promlouvá do kamery. Zdi místnosti jsou obloženy hnědými dřevěnými deskami, v pozadí si divák všímá ozdobně vyřezávaného stolu z masivu a krbu s podobně dekorativními prvky. Na stolku leží velký kus bílé veky, majonéza a plastová vanička plná koleček růžového salámu. Sledujeme jednu z pracoven budovy známé jako Palác Srbska (návštěvy zde přijímal už legendární komunistický vůdce Jugoslávie Josip Broz Tito) a mužem na videu je současný prezident země Aleksandar Vučić. Obklopen širokými chodbami plnými opulentních gobelínů a drahých kousků nábytku se právě rozhodl vyvrátit „další lež“ srbské opozice. V politice jde tentokrát o kuřecí boloňský salám.

Je podzim roku 2023 a vláda Srbska právě oznámila snížení cen několika produktů, jako jsou třeba dětské pleny nebo mléko. Jedním z nich byl i boloňský salám, což opozice kritizovala jako „podporu nutriční chudoby“ a dodala, že tím, že vláda snížila cenu produktu, který obsahuje jen stopové prvky masa, nijak nepomohla k řešení problému plošného růstu cen potravin. Ty se za posledních pár měsíců zvedly o 25 procent a jde o trend jasně čitelný od začátku války na Ukrajině. Vučić kritiku ve videu v rozsáhlém proslovu odmítá: opozice nedělá nic, zatímco on a jeho vláda se snaží zajistit pro lidi to nejlepší. Poté maže na kus veky majonézu, skládá na ni salám a s úsměvem vyzývá další dva členy vlády, kteří mu ve videu mlčky sekundují, aby udělali to samé. Diváci se sice nedozvědí, zda prezident mohutnou lidovou svačinu nakonec s chutí zkonzumuje, ale faktem je, že poptávka po boloňském salámu v Srbsku po zlevnění raketově vzrostla.

Což připomíná podstatnou věc, která určuje situaci v zemi. V jejím čele stojí prezident, který umí zručně otočit ve svůj prospěch i to, co by se dalo považovat spíše za jasné selhání. Srbsko je podle HDP na počet obyvatel jednou z deseti nejchudších zemí Evropy, polovina mladých lidí přemýšlí o emigraci a zemí od prosince otřásají protivládní protesty. Popularita Aleksandara Vučiće přesto neklesá. Předčasné volby v prosinci s přehledem vyhrála jeho strana. A vlna protivládních demonstrací, které zpochybňují regulérnost hlasování, na výsledku velmi pravděpodobně nic nezmění. V čem tedy tkví prezidentovo kouzlo? Obratně bruslí v systému vršících se problémů, které sám pomáhal vytvořit, a dobře ví, že právě status quo je to, co ho drží nad vodou. Pokud si ovšem zachová ještě jeden rozměr, který v jeho příběhu hraje zásadní roli: nepřehlédnutelnou politickou obratnost.

Rok demonstrací

Chladný lednový večer, teplota mírně nad nulou, centrum Bělehradu. Na široké třídě Krále Milana se postupně scházejí lidé. Město se pomalu rozsvěcuje neony kaváren a tradičních restaurací a připomíná, že v místních barech a klubech to v noci ožívá jako málokde na východ od Berlína. Dav míří na demonstraci k sídlu místní republikové volební komise. Chvíli po šesté je ulice plná, lidé se chvějí zimou a vytahují z batohů a kabelek rukavice. Z reproduktorů na malém pódiu, postaveném narychlo na korbě bílé dodávky, se line rytmický song kapely EKV, který nostalgicky připomíná Jugoslávii osmdesátých let minulého století. Tedy socialismus se západním zbožím i hudbou, „vězení“, z něhož šlo díky benevolenci tehdejší komunistické elity odjet na Západ – a zase se vrátit.

Písničku někdo zničehonic ztlumí a začne hrát hudba, plná nepřeslechnutelného patosu. Pár demonstrantů začíná spolu s reproduktorem zpívat „vstaň Srbsko, dávno jsi usnulo, v temnotě leželo, probuď se teď“. Poté na pódium vstupuje drobná černovláska – poslankyně Marinika Tepić z opoziční Strany svobody a spravedlnosti. Stejně jako na předchozích protestech i tentokrát vyzývá k opakování předčasných voleb. Podle ní a dalších členů opozice byly zmanipulované. Demonstranti ji odměňují souhlasnými výkřiky. V hloučcích se tu a tam objeví transparenty, které hlásají totéž – „ukradené volby“, „špinavé ruce“ nebo „chci svůj hlas“. Marinika Tepić končí proslov slibem, že „opozice zvítězí“ a nahradí „toho zbabělce“ Vučiće.