Pokud se Čína a Rusko ještě víc sblíží, bude mít Západ špatné karty

Ve středu pozornosti je teď pochopitelně ruský agresor, jeho ukrajinská oběť a také Západ, který stále hledá vhodnou odpověď na donedávna nepředstavitelný návrat války do Evropy. V pozadí je ale ještě jeden velmi důležitý aktér: Čína. Ta by totiž podle řady expertů mohla značně oslabit účinnost protiruských sankcí. Tamní státní banky by například mohly ruské ekonomice poskytnout chybějící kapitál, technologické koncerny jako Huawei by zas mohly oslabit dopady západního embarga na dovoz moderních technologií do Ruska.

“Pokud se Čína a Rusko ještě více sblíží, tak má Západ špatné karty,” popsal tuto situaci týdeníku Der Spiegel ekonom Gabriel Felbermayr, ředitel Rakouského institutu pro výzkum hospodářství a jeden z nejvlivnějších aktérů německé ekonomické debaty.

Čína ještě minulý víkend na Mnichovské bezpečnostní konferenci působila rozpolceně mezi dvěma neslučitelnými cíli své zahraniční politiky - principem “nevměšování do vnitřních záležitostí” a snahou oslabit vliv Západu. Ministr zahraničí Wang I ve svém příspěvku řekl, že by ukrajinská suverenita měla být “respektována a chráněna” a současně kritizoval rozšiřování NATO na východ Evropy.

Dilema komunistických vládců ilustruje zjištění deníku The Wall Street Journal, podle něhož se nejužší čínské vedení hned po oficiálním zahájení únorových olympijských her pustilo do několikadenní porady. Jejím výsledkem byla kombinace kritiky Západu a důrazu na naplňování mírových dohod z Minsku, které v letech 2014–2015 zmrazily válku na Donbasu.  Vladimír Putin však úterním uznáním Doněcké a Luhanské republiky tyto dohody hodil do koše a Čína - pokud je tedy investigace amerického deníku přesná a vše nebylo mezi Moskvou a Pekingem předem konzultováno - musela nově hledat svůj postoj.

Tamní média minulý týden novinky z Ukrajiny nejprve pomíjela a omezovala se podle pekingské zpravodajky týdeníku Der Spiegel na přebírání Putinova projevu a zpráv ruské tiskové agentury. Na čínský internet ale brzy poté na chvíli unikla direktiva, kterou cenzoři poslali novinářům: nezveřejňovat zprávy, které jsou nevýhodné pro Rusko nebo působí prozápadně.

Po celý týden informovala státní televize China Central Television v hlavních televizních zprávách o válce na Ukrajině jen v závěrečných minutách vysílání.  Tato první reakce tedy není pro Západ povzbudivá a v jejím duchu se nesly i tiskové konference na pekingském ministerstvu zahraničí.

“Sankce nikdy nebyly efektivním způsobem řešení problémů a Čína vždy odmítá zaváděná nelegálních jednostranných sankcí,” řekla náměstkyně ministra zahraničí Chua Čchun-jing. Uvedla, že Spojené státy v poslední dekádě vůči Rusku mnohokrát zavedly různé sankce a řecnicky se zeptala: “A vyřešily problém?”

Čtvrteční ruské přepadení Ukrajiny pak odmítla nazvat “invazí” a za skutečného agresora označila Spojené státy. “V pěti vlnách jste rozšiřovali NATO až k ruským hranicím. Přemýšleli jste někdy nad tím, co to způsobí, když velkou zemi zaženete do kouta?” V pátek se pak Čína (stejně jako Indie a Spojené arabské emiráty) v Radě Bezpečnosti OSN zdržela při hlasování o rezoluci, která ruský vpád do Ukrajiny odsoudila.

Tato prohlášení navazují na únorové setkání prezidentů Putina a Si Ťin-pchinga, kteří ve společném komuniké oznámili, že jejich “spolupráce nezná hranic”. Čína historicky poprvé odsoudila rozšiřování NATO do východní Evropy – a prvně tak fakticky začala mluvit do evropské bezpečnostní architektury. Putin na oplátku plně uznal čínské nároky na Tchaj-wan, jehož obyvatelé západní ochotu reálně pomoci Ukrajině a potrestat agresora sledují zvláště pozorně.

Čína pomohla Rusku „odpružit“ sankce již po anexi Krymu v roce 2014, po níž se obě mocnosti začaly rychleji sbližovat. Ani tehdy - nebo během agrese v Gruzii v roce 2008 - se ale jasně na ruskou stranu nepostavila, dodnes například neuznala anexi Krymu. Stále lepší vztahy a vzájemnou důvěru nicméně ilustruje fakt, že Rusko přemístilo ze svého dálného východu desítky tisíc vojáků směrem k ukrajinské hranici. Podle experta na čínsko-ruské vztahy z moskevského think tanku Carnegie Alexandera Gabueva je nyní u hranic s Čínou a Mongolska rozmístěno nejméně ruských vojáků od roku 1922.

Výrazně v minulých letech stoupla vojenská spolupráce i vzájemný obchod - v roce 2013 tvořila Čína podle Financial Times deset procent ruského obchodu, nyní to je dvacet procent. Další sbližování působí nevyhnutelně, z pohledu Pekingu je Rusko klíčovým strategickým partnerem.

Přesto je nejisté, nakolik by Čína skutečně dokázala tvrdé protiruské sankce ztlumit. Oba státy sice snížily používání dolaru ve vzájemném obchodu – ale naprostá většina vzájemných transakcí pořád probíhá v dolarech a eurech. Ruský Gazprom a čínský koncern CNPC podepsaly dohodu o novém plynovodu ze Sibiře a další se chystají - ještě řadu let však nebude stát potrubí, který by případně nahradilo evropské odběratele.

A předem není ani jisté, že by Peking Putinovi pomohl plnými silami. Otevřená podpora ruského agresora a aliance by mohly poškodit dlouhodobé globální ambice a pověst Číny. “Čína na Ukrajině hraje nebezpečnou hru, v níž může v budoucnu litovat,” píše uznávaný expert na Čínu Jude Blanchette na webu časopisu Foreign Affairs. Si Ťin-pching ostatně při pátečním telefonátu s Vladimirem Putinem působil zdrženlivě: vyzval jej k jednáním a řekl, že Peking podporuje suverenitu a teritoriální integritu zemí – ale Ukrajinu ale ani slovem nezmínil.

Čína se tak - sečteno a podtrženo - v první chvíle překvapivě jednoznačně postavila na ruskou stranu. Tento postoj se však může ještě proměnit.