Pieta, marketing, agrese, absurdita. Den na křížích s Andrejem Babišem

Andrej Babiš podepisuje knihu ve stánku už čtyři hodiny, začal v sobotu deset dopoledne. Ke stánku a zmrzlinářskému autu, které stojí hned vedle, přišel dopoledne pěšky, kousek odtud bydlí. Ale už před jeho příchodem tady, na rozlehlém průhonickém náměstí, probíhalo vzrušené ranní drama: devět lidí, dobrovolníků a aktivistů spjatých se spolkem Milion chvilek pro demokracii, na dlažbu od půl šesté ráno malovalo bílým sprejem kříže.

Náměstí je jimi poseté, stánek na nich stojí, lidé přes ně chodí. Nejde se jim vyhnout, jeden malý bílý kříž těsně vedle druhého. V tisku už dopoledne zástupce Milionu chvilek sdělil, že chtěli dát marketing předvolební kampaně do kontrastu s realitou: připomenout, že přes 30 tisíc lidí zemřelo na covid a mnozí zbytečně, protože Babišova vláda nezvládala situaci.

Místní dobrovolní hasiči přivolaní starostou se snažili kříže ještě před příchodem Babiše a jeho týmu smýt, jenže se to nepodařilo: proud vody vymílal kamínky mezi kamennými dlaždicemi a náměstí by to zničilo, takže starosta práce na odstraňování křížů zastavil. Stánek, v němž sedí premiér a podepisuje knihu, tak stojí na křížích.

Fronta je dost dlouhá, stojí v ní asi třicet lidí a čekají, až dostanou knihu - mohou si vybrat ze tří barevných provedení - a podpis premiéra. Když je osloví novinář, někteří říkají, že to nemají pro sebe, že to je pro babičku nebo dědečka, někteří začnou rovnou vypočítávat, jak je Babiš to nejlepší, co mohlo zemi potkat: skromný, laskavý, chytrý. Pak někteří, už s knihou v ruce, poodejdou vedle ke stánku se zmrzlinou a nechají si ji natočit do kornoutu.

Co jste dokázal vy

“A koho jiného byste rád, ty zfetovaný Piráty, ožralý Kalousky, toho debilního Fialu?” říká muž kolem padesátky muži kolem čtyřicítky. Ten poznamenal, že Babiše volit nebude - že se přišel jen podívat “na ten jeho marketing”. A vypočítává, co mu vadí: problémy s dotacemi a střetem zájmů, vlastnictví novin politikem, pokřivené zemědělství, zmatené řešení koronakrize a že toho vůbec za ty čtyři roky zase tak moc nedokázal.

“Co mezi nás vůbec lezete, my jsme tady doma, proč chodíte na akci, kde se vám nelíbí, běžte si jinam, tady nemáte co dělat,” přidá se do hovoru nastrojená žena, obyvatelka Průhonic, v nichž bydlí i premiér. “Co jste dokázal vy? Vždyť se na sebe podívejte, jste oblečený jak z vietnamské tržnice,” zhodnotí žena tričko a kalhoty kritického muže.

K Babišovi tyhle hovory nedoléhají, sedí a podepisuje, vstává a dělá si fotku s lidmi, kteří ho o to požádají, sedá si, pohladí psa, podepisuje, pohladí dítě, poděkuje lidem za chválu. Na stánku nápisy “Tady se říká pravda”, “Pošlete to dál” a Sdílejte, než to zakážou” - název knihy, kterou pro Babiše sepsal jeho marketingový pracovník Marek Prchal.

I na autě je název knihy, taky šipka s nápisem “Tady se točí zmrzka” a tři QR kódy na stažení knihy z webu v různých formátech, další nápis “Lízejte,  než to zakážou”, zevnitř pak foto Babiše s bublinou u pusy a v ní otázka “Vanilkovou, čokoládovou nebo míchanou?”. Zmrzlinu lidem rozdávají  lidé v černém triku s nápisem Kdo nechce Babiše?

Kříže na zemi tu nikdo moc neřeší. “Na tom Staromáku, to byla pieta, ale tady už to je jen provokace,” říká starší muž v důchodu, bydlí prý nedaleko a jméno do novin říct nechce. “ Babiš nemůže za mrtvé. Já si hlavně pamatuju, jak zalezli doktoři, všechno dělali přes telefon. Přece doktoři vždycky stáli v první linii, teď ne. Na Staromáku to bylo důstojné, tady to není důstojné,” říká k tomu, kdo nese vinu za přeplněné nemocnice a spoustu mrtvých.

S knihami v rukou si tu na pomalované dlažbě povídají dvě kamarádky, Babišovy voličky, přijely za ním z Prahy, obě už jsou v důchodu. “Řekla jsem Andreji Babišovi, že se mi líbí, že je ekonom. To je prvotní. Jen dobrý hospodář může být dobrý politik,” říká Olga Burianová, která dřív pracovala jako advokátka a manažerka. “A nikdo lepší tady není. Babiš vstoupil do politiky, aby to tady vylepšil. Bohužel mu do toho ekonomicky vstoupil covid, to se nedá nic dělat,” dodává její přítelkyně Anna Seidlová, která se v aktivním věku živila jako průvodkyně v cestovním ruchu.

Jsou tu s další kamarádkou, zpěvačkou Marií Pojkarovou, která se proslavila hlavně na YouTube, a sem do Průhonic přivezla Babišovi svou knihu básní Řeka času. “Vyměnila jsem ji s ním za tu jeho,” říká, “a darovala jsem mu i svoje cédéčka. Budu ho volit.”

Kříže pod jejich nohama jsou jim “u pr”, jak říká paní Burianová. “Že tady lidi umřeli, to je pravda, ale umíralo se všude,” vysvětluje, “za to nemůže Babiš.” Připomínka loňského konce léta a podzimu, kdy předseda vlády věděl, že se situace s koronavirem zhoršuje, ale neukončil otevření země až do krajských voleb v říjnu, aby nenaštval lidi restrikcemi, se jim zdá nemístná. “To už je teď jedno, to je pryč. Po bitvě je každý generál,” říká Olga Burianová. “A nikdo nevěděl, jak se chovat, bylo to nové, ten covid, nikdo to nečekal. Lidé umírali všude na světě,” podotýká paní Seidlová.

Společně jsou silnější

Do toho se z náměstí ozývá skandování: skupina lidí, která se v brzkém odpoledni postupně zvětšovala, tu křičí na premiéra: “Chceme slyšet pravdu!” Jsou to odpůrci očkování, někteří z nich chtějí volit Volný blok založený dezinformátorem, toho času poslancem, Lubomírem Volným, který se ve sněmovně odloupl od SPD. “Tihle by se na ty kříže měli kouknout, ne Babiš,” říkají ženy.

Skupina demonstrujících s transparentem “Média lžou” a na triku s nápisem “Společně jsme silnější” pořádá pravidelně demonstrace, chce vystoupit z Evropské unie a lidem na webu radí, jak a čím si přelepit znak EU na státní poznávací značce na autě. Tady mluví hlavně o covidu: že je očkování nebezpečné, ani Babiš že se nenechal očkovat, že to byl jen vitamin, co do něj před kamerami píchli, protože jede v celosvětovém komplotu, který má vyhubit vakcínou lidstvo.

Proč, to nevědí, ale jde prý “nějak o ekonomiku”. Muž, který vymýšlí hesla, jež pak ostatní skandují, a kterému říkají Pavel, se domnívá, že kříže na zemi jsou tu na místě, přestože covid podle něj neexistuje. “Lidi nedostali péči, tak umírali, to je selhání vlády. Jen se ty příčiny úmrtí motají s covidem, i když lidé umírali na trombózy, embolie, otravy, elektromagnetické záření. Kdyby byla jasná obloha, viděla byste chemtrails, co na nás práškují,” říká.

Lidé, kteří přišli za Babišem pro podpis Prchalovy knihy, jsou většinou starší, lidé pod padesát jsou ve výrazné menšině, nejvíce lidí je tu seniorského věku. S transparentem tu stojí jeden mladý muž, ale ten nefandí Babišovi. Daniel Walter z Prahy, živnostník, má na transparentu uvázanou knihu Sdílejte, než to zakážou, a nápis Vyměním knížku za byt. “Bydlím s přítelkyní v bytě v Praze, jehož nájem už je víceméně likvidační, a sem jsem přijel, protože mi přišlo absurdní, že v tom točení zmrzliny a  marketingu okolo voleb zanikají důležitá témata. Třeba problém bydlení,” říká. Uvažuje prý, že si s partnerkou pořídí obytný autobus - zjišťují si, jak je to s parkováním bytu na kolečkách, jaká na to platí pravidla.

Uprostřed náměstí pak stojí skupina několika mladých mužů, také vypadají, že sem moc nepatří. Rozhlížejí se, v rukách rovněž mají Prchalovu knihu. “To je jen z recese. Přijeli jsme se podívat a chtěli jsme se mu dát nějaké otázky. Třeba na ty kříže tady,” říká Martin Urbanec. Ukáže se, že jsou to členové spolku mSTAN, mladé sekce Starostů a nezávislých, kteří jsou právě na letním kempu v Mnichovicích, obci, kterou vede v roli starostky hejtmanka Středočeského kraje za STAN Petra Pecková.

“Já bych na těch křížích nedokázal vytáhnout zmrzlinářský vůz a dělat si píár, říkat, čau lidi, dejte si zmrzku,” přemýšlí další člen spolku Kryštof Blažek. “jakmile se něco takového vytvoří,  je to pro mě pieta, pokusil bych se aspoň změnit místo a nestavět si stánek na křížích uctívajících mrtvé.”

Zeptat se na to Babiše už ale nestihli: protesty lidí, kteří „jsou spolu silnější“, před chvílí vygradovaly do situace, v níž ochranka odvedla Babiše do blízké kavárny a stoupla si před dveře. A před nimi teď na něj křičí lidé protestující proti EU a očkování: “Vylez, než tě zakážou.“

Skutečnější obraz

Na kraji náměstí, kam už skupina kreslířů ráno nestihla kříže namalovat, stojí další dva mladí lidé. Je jim jednadvacet, jsou vysokoškolští studenti, budou volit Piráty a STAN. “Přijeli jsme nasát atmosféru, podívat se, jak taková kampaň vypadá,” říká budoucí novinář Matyáš Janíček. “Původně se mi sem nechtělo, ale ty kříže, to je zajímavý protest, kultivovaný a důrazný, to mě přesvědčilo přijet,” podotýká jeho kamarád, student biochemie Zdeněk Michal.

Pojmenovávají, co vidí  a co jim ten den tady dal: “Vidíme a slyšíme tu zblízka oba tábory, zastánce Volného bloku a důchodce, kteří jsou nejspíš Babišovými fanoušky - a pak ty, co se přišli jen podívat jako my. Ty slyšet není.”

Rozhlížejí se po náměstí plném křížů, na které kape lidem z kornoutků Babišova zmrzlina, na němž si před chvílí dělala Babišova manželka selfie a  po kterém se před  chvílí udála honička, když policisté chytali člověka, který po Babišovi hodil vejce. Odpůrci očkování na těch křížích hlasitě a marně fandili běžci, pak obklopili policisty a skandovali “pusťte ho”. Nakonec to přiběhli řešit těžkooděnci, kteří teď hlídají i dveře kavárny, kam ochranka odvedla Babiše - dovnitř už se nesmí.

Mládenci koukají na skupiny, které si nadávají: odpůrkyně Babiše tu před chvílí plivla na jeho voličku, jeho volička právě poslala jeho odpůrce hlučně “do prdele”. Koukají i na pracovníky Babišova týmu, kteří po těch křížích chodí sem tam mezi stanem a kavárnou: nosí lidem, kteří už se toho dne Babiše nedočkají, z kavárny ke stanu podepsané knihy.

Mladí muži pozorují místo, kde se potkaly pietní symboly, marketing, agrese, absurdita argumentů i bezbřehý obdiv k “laskavému miliardáři”. Místo, kde si pro mrtvé připomínané na dlažbě každý najde argument, který mu vyhovuje, a kde skupina mladých mužů ze spolku eSTAN o kousek vedle právě přemýšlí, jestli tohle je ten obraz, který z akce vznikne. Že ti, kdo protestují proti Babišovi, jsou agresivní podivíni s vírou ve světové spiknutí a zlo Evropy - a jak to udělat, aby ten obraz byl skutečnější.

A jako by ten pečlivě vymyšlený kampaňový nápis na prázdném stánku slibující pravdu najednou dával smysl - jako by tohle náměstí a jeho absurdní výjevy byly pravdou o lidech, o světě, o jeho zjednodušeném obrazu. “Je to všechno tak bizarní,” shrnuje to Matyáš Janíček.

Andrej Babiš mezitím v kavárně podepisuje, pak večeří, stánek už jeho lidé zbourali, auto se zmrzlinou už taky odjelo, přestává to bavit i protievropskou protiočkovací skupinu lidí, už křičí méně, pomalu se rozcházejí.

“No vy jste tu ještě chyběla, vy píšete proti Babišovi,” říká Andrej Babiš autorce textu v kavárně, když ji uvidí - autorka si dala na zahrádce kávu, a tak coby host restaurace směla přes policisty dovnitř do kavárny na toaletu. “Ty kříže nechám odstranit, nabídl  jsem starostovi, že to zaplatím, jestli to teda půjde,” říká, na černém triku i kalhotách stopy po rozprsklém vejci.

Půjde to určitě: kříže jsou nastříkány křídovým sprejem, který se dá smýt vodou. “My nechceme, aby po nás uklízel Babiš, ať si uklízí po sobě. Jsme připraveni to uklidit sami, spojíme se se starostou, už jsme to v týmu projednávali,” říká pak večer do  telefonu Veronika Jiravová, členka z týmu Milionu chvilek pro demokracii, která kříže spolu s osmi dalšími lidmi ráno na náměstí malovala.

Přijeli už o půl šesté a celou dobu, co kříže přes šablony na dlažbu stříkali, nad nimi prý stáli policisté. “Byla tam policejní auta, už když jsme přijeli. Chovali se k nám slušně, legitimovali nás kvůli správnímu řízení, nafotili si ty spreje, viděli, že jsou smývatelné, a nechali nás to dostříkat,” popisuje. Pak přijeli na místo zmiňovaní hasiči, které ale starosta v odstraňování křížů zarazil, pak dopravka i kriminálka. „Všichni telefonovali a dohadovali se, zase na ty kříže nalili vodu a zkoušeli je odstranit, a pak se usnesli, že už to do příjezdu Babišova týmu nestihnou,” popisuje ranní dění. “A pak přijel Babišův tým. Nějaké kříže s nimi nic nedělaly a začali na nich stavět stan.”

Jak Veronika Jiravová říká, chtěli jimi lidem připomenout, že nejde zapomenout na mrtvé, chaos vlády v pandemii, na to, že kvůli krajským volbám vloni Babiš zavřel oči před nebezpečnými fakty o blížícím se covidovém maléru. “Proto jsme ty kříže jeli do Průhonic udělat. Myslím, že není možné rozdávat PR knihu, která by potřebovala uvést na pravou míru, rozdávat zmrzlinu a zapomenout.”

V neděli smyl část křížů z náměstí déšť. Ti, kteří je nakreslili, už oznámili starostovi, že zbylé symboly covidové smrti přijdou umýt sami: navlhčit vodou, chvíli počkat, pak smést koštětem. A bude to pryč.