Nejzávažnější sabotáž současnosti, druhá část

Druhá část

V. Spojení s Andromedou

Ola Oskarsson, potápěč a podmořský geodet, se na první spekulace o útocích na plynovod Nord Stream díval zkušenějšíma očima než většina lidí. Během vojenské služby pracoval s výbušninami pod mořskou hladinou, právě při výstavbě Nord Streamu pomohl nalézt na trase plynovodu 400 nevybuchlých min, dohlížel také na komerční projekty v Černém a Severním moři, Jihočínském moři, Indickém oceánu a ve Viktoriině jezeře. Postupně pracoval na zaměřování téměř všech podmořských elektrických a telekomunikačních kabelů v Baltském moři. Po rozpadu SSSR v roce 1991 pomáhal najít a odstranit stará odposlouchávací zařízení z bývalé sovětské ponorkové základny u města Paldiski v Estonsku. V průběhu let se přátelil s vojenskými i komerčními potápěči a vyzná se v tomto světě jako málokdo jiný.

Přátelské vztahy udržuje také s novináři, a ti často oceňují jeho odborné znalosti. Právě novinářům také vyprávěl, že některé rozšířené představy o útoku na Nord Stream jsou mylné. Použité nálože nemusely být podle něj zvlášť silné a proražení plynovodu ani nevyžaduje nejvyspělejší technologie. Jinými slovy, takový útok se obejde bez účasti velkého válečného námořnictva.

Oskarsson nemá o útoku přímé informace, ale chová mnohá podezření. „Myslím, že si umím velmi dobře představit, jak se to dalo provést,“ vysvětlil mi. Věří, že útok provedla „malá skupina osob v gumovém člunu“ spuštěném z rybářské lodi nebo jachty, jež mohla sloužit jako základna. Jeho scénář začíná standardním plavidlem dostatečně velkým na to, aby pojalo na palubu pět šest lidí. Takových je v oblasti mnoho, většina Švédů žije na břehu nebo v jeho blízkosti a v zemi jsou stovky tisíc soukromých lodí. Pobřeží o délce přes tři tisíce kilometrů je rozeklané a prostoupené zdánlivě nekonečnou řadou zálivů a malých ostrůvků – hlavní město Stockholm je ostatně samo o sobě shlukem 14 ostrovů. S výjimkou borovicových lesů ve vnitrozemí je voda cítit všude. Velká plavidla jsou pečlivě monitorována, ale udržet přehled o pohybech obrovského množství malých rybářských člunů a jachet není možné.

Plavidlo, které bylo použito jako základna pro útok, ani nemuselo zakotvit přímo nad potrubím, jehož přesná poloha je dobře známa; mohlo zůstat v určité vzdálenosti a v noci spustit na vodu člun. Lano tažené po mořském dně by se zachytilo za potrubí a mohlo by potom posloužit k navádění. Potápěči vybavení dýchacím přístrojem mohli pod vodou pracovat i několik hodin. Na betonový plášť potrubí mohli připevnit vojenské výbušniny natolik malé, aby se vešly do batohu. Operace by si pravděpodobně vyžádala až čtyři ponory, jeden pro každé potrubí, v závislosti na počtu potápěčů. A bylo by to namáhavé. Ale pokud by posádka přes den odpočívala na větším plavidle, není to nemožné. Výhodou popsaného postupu by také bylo, že je jednoduchý, levný a celkem nenápadný. 

Pro podobný scénář dokonce existují i důkazy. Ačkoli oficiální místa ve Švédsku, Německu a Dánsku toho o probíhajícím vyšetřování mnoho neprozradila, novináři v regionu i mimo něj poskládali z vládních zdrojů i vlastního pátrání příběh, který se Oskarssonově základní myšlence značně podobá.

Americký deník The New York Times 7. března reportoval, že americké výzvědné služby začaly ze sabotáže plynovodu Nord Stream podezírat jistou proukrajinskou skupinu. Na základě této informace přispěchalo konsorcium německých, švédských a dánských novinářů pod vedením německého veřejnoprávního novináře Georga Heila s první ze série reportáží zveřejněných v německých zpravodajských médiích a na regionálních televizních stanicích. Novináři informace shromažďovali měsíce a doufali, že je před publikací ještě podrobněji rozpracují, ale článek v The New York Times je donutil spěchat.

Přesto nabídli mnohem víc než Američané. Jejich reportáže propojily útok s malou skupinou potápěčů pracujících z paluby jachty, soukromého plavidla, jež učinilo zastávku v německém přístavu Wieck auf dem Darss na jižním okraji Baltského moře. Na lodi se nacházela šestičlenná skupina: kapitán, dva potápěči, dva potápěčští asistenti a lékař. Ukázalo se, že posádka předložila falešné pasy. Když se loď vrátila ke svému majiteli, zjistilo se navíc, že se na ní nacházejí stopy výbušniny. Všechny tyto informace pocházely z dlouhodobě pěstovaných novinářských zdrojů v německé policii. Následující článek časopisu Der Spiegel loď i pojmenoval: Andromeda.

Novinářské konsorcium jméno lodi znalo již od ledna a nikoli pouze z německých zdrojů. Lousie Dalsgaard, dánská reportérka v tomto týmu, potvrdila, že se o Andromedu zajímaly i úřady v její zemi. Po lodi pátral také významný a uznávaný švédský novinář Fredrik Laurin, jehož práce se objevuje v pořadu švédské veřejnoprávní televize s názvem Úkol: Vyšetřovat. Pátrání však nebylo snadné, protože zasahovalo do několika jurisdikcí a jeho součástí bylo i ověřování v soukromé evidenci vedené vlastníkem lodi.

Když jsem se s Laurinem setkal v Göteborgu, prozradil mi, že kontaktoval mladou ženu, dceru svého starého jachtařského přítele, o níž věděl, že pracovala jako správce přístavu na severním pobřeží Německa. Domníval se, že právě ona toho o lodích, přístavech a pronájmech na této straně Baltu ví víc než kterýkoli novinář. Žena byla ráda, že se na ni Laurin obrátil, projekt působil zajímavě – možná až příliš zajímavě, protože si nepřála (a stále nepřeje), aby bylo její jméno s pátráním jakkoli spojováno.

Když jsem si s ní telefonoval, měla zjevně radost z toho, co zjistila. Spolu s Laurinem odhadovali, že Andromeda byla pravděpodobně jachta, nejspíš značky Bavaria, která je na Baltu velmi populární. Velké motorové plavidlo pro šestičlennou posádku by nejspíš přitahovalo příliš mnoho pozornosti, stejně jako nákup velkého množství nafty potřebné pro více než 160 kilometrů dlouhou plavbu z německého přístavu až na místo útoku. Plachetnice by tolik paliva nepotřebovala a na vodě by „vypadala jako pronajatá turistická loď, která se třeba ztratila, nebo se jen tak potuluje“.

Mladá žena také odhadovala, že Andromeda byla pravděpodobně pronajata jinde než ve Wiecku auf dem Darss, protože tamní přístav je pro ponor Bavarie příliš mělký (později se ukázalo, že se novináři ze zmíněného konsorcia v určení přístavu mýlili a zveřejnili opravu). Začala tedy obvolávat různé firmy a ptát se, zda nevlastní loď tohoto jména. Byla to zábava. Svůj dotaz potřebovala zdůvodnit a obávala se, že skutečný důvod by majitele mohl vyděsit. Dělala tedy hloupou – věděla ostatně, že jachtařské komunity v severním Německu jsou stále téměř výhradně mužskou záležitostí, takže její údajná nevědomost bude odpovídat očekávání.

Typická konverzace probíhala zhruba následovně:

„Chtěla bych si letos pronajmout loď a moji kamarádi si vloni pronajali loď, která se jmenovala Andromeda,“ začala obvykle a dodala, že kamarádi byli s lodí spokojení. Pak ještě prohlásila, že nezná žádné další detaily, dokonce ani neví, jestli je loď poháněná motorem, nebo je to plachetnice.

„Tak plachetnice obvykle mívá stěžeň,“ vysvětlil jí jeden ze zaměstnanců charterové společnosti.

Tímto způsobem rychle našla, co hledala. Patnáctimetrovou Bavarii nazvanou Andromeda pronajímala společnost Mola Yachting na Rujáně, německém ostrově severně od Wiecku auf dem Darss. Plavidlo odpovídalo předpokladům: mělo kuchyňku a mohlo se na něm ubytovat až deset osob. Zda mají tuto informaci i odpovědné úřady, v tu chvíli ještě nebylo jasné, ale Laurin ji rychle rozšířil.

V květnu pak zveřejnil německý list Süddeutsche Zeitung článek pod názvem Mlha se zvedá a možnou roli Andromedy v něm podrobně popsal. Následovaly další texty mapující její pohyb během září 2022. Pod mnohými je mimo jiné podepsán Holger Stark, jeden z nejdůslednějších novinářů, kteří se útok snaží objasnit. Podle zmíněných textů přišla společnosti Mola Yachting žádost o pronájem Andromedy z googlového účtu, který se tvářil jako americký, ale ve skutečnosti pocházel z Ukrajiny. Jachta byla během zhruba dvoutýdenní plavby spatřena v přístavech kolem Baltského moře. Svědek z Rujány si vzpomněl na pět mužů a jednu ženu, kteří nezapadali do obvyklé směsice rodin a párů pronajímajících si jachtu na výlet. Posádka nakládala na palubu spoustu vybavení. Přístavní kamera zaznamenala, že Andromeda vyplula na moře 7. září.

Loď pak byla spatřena během zastávky na dánském ostrově Bornholm poblíž místa první exploze a nedaleko Christiansø, titěrného ostrůvku blíže k místu druhého útoku. Poté, dva týdny před výbuchy, se jachta údajně za nepříznivého počasí uchýlila do Sandhamnu, malého přístavu na švédském pobřeží, asi 60 kilometrů od severního místa výbuchu. Tam se s posádkou kvůli jejímu chování pohádal jeden německý kapitán, který dva členy posádky popsal jako muže středního věku, ale v dobré kondici, s vojenskými sestřihy. Mluvil s nimi anglicky, což prý pak jeden z členů posádky překládal do jazyka, který mu zněl východoevropsky. Druhý svědek ze Sandhamnu popsal kapitána lodi jako podsaditého a nijak přátelského. Posádka nakoupila naftu, zaplatila v hotovosti v eurech a 13. září, když se počasí uklidnilo, zase odplula. O šest dní později Andromeda dorazila do polského města Kolobřehu, blíže k místu první exploze.