(Ne)šťastný hlavák. Má brutalistní halu nahradit otevřená dřevostavba?

Cestující, kteří vystoupí z vlaku na pražském hlavním nádraží, nečeká obzvlášť příjemný vstup do české metropole. Pokud vyjdou z nástupiště „nahoru“ na magistrálu, ocitnou se tváří v tvář rušné tříproudové dálnici a šedivému parkovišti. V případě, že sjedou z peronu po eskalátorech dolů a projdou podchodem do odbavovací haly, čeká je o poznání snesitelnější uvítání. Do červené barvy laděný, ovšem trochu potemnělý interiér ze sedmdesátých let minulého století navozuje retro atmosféru, zároveň je zaplněný obchody a restauracemi, takže působí nepřehledně i trochu lacině. Po východu z haly každopádně následuje další střih: průchod špinavým parčíkem, kde je lepší se příliš nezastavovat a rychle projít směrem k několik minut vzdálené tramvajové zastávce.

Mezi městskými politiky i veřejností panuje shoda, že současná tvář nádraží příliš neodpovídá ideálu moderního železničního terminálu pro 21. století – a chtěli by to změnit. Radikální návrh přestavby od dánského studia Henning Larsen Architects, který minulý týden vzešel z mezinárodní soutěže jako vítězný, však zapůsobil jako blesk z čistého nebe a vyvolal velmi kritické reakce. Koncepce pojmenovaná Šťastný Hlavák totiž navrhuje většinu výše popsané odbavovací haly ze sedmdesátých let zbourat a na jejím místě vytvořit projekt, jehož dominantním prvkem je mohutná otevřená dřevěná konstrukce připomínající pergolu.

Exoticky vypadající projekt za dvě miliardy vyvolal příval soudů nejen na sociálních sítích, jak je dnes obvyklé, ale velkou kritiku u významné části odborné veřejnosti. Vadí jí především to, že návrh plánuje fakticky zbořit architektonicky hodnotnou brutalistní stavbu, která je podle ministerstva kultury navíc památkově chráněná – což však organizátoři soutěže i vlastník budovy popírají. Pak jsou tu i námitky, zda je v dnešní době všeobecného šetření nutné investovat miliardy do stavby zcela nové budovy, když byla přitom ta stávající relativně nedávno opravena. To všechno lze zahrnout pod obecnější, systémovou a možná nejdůležitější otázku. Tedy jestli proces, z nějž vzešel vítězný návrh, skutečně proběhl způsobem, jakým by se o podobně významných stavbách mělo rozhodovat. Potažmo jak by moderní městské plánování mělo vypadat a co by mělo zahrnovat.