Mohou lidé běhat ještě rychleji?
Koně a psi už na své maximum narazili. Vědci nyní hledají, kde přesně leží hranice výkonnosti lidí. Die Zeit
Thomas Burke potřeboval přesně dvanáct sekund, aby se stal prvním novodobým olympijským vítězem v běhu na 100 metrů. V roce 1896 ho v Aténách oslavovaly a povzbuzovaly desetitisíce diváků. Dnes by s tímhle časem neměl šanci. Ve fiktivním závodě na 100 metrů by za olympijským vítězem z Tokia, Italem Marcellem Jacobsem, zaostal o téměř 18 metrů. A Jamajčan Usain Bolt by ho se svým světovým rekordem 9,58 sekundy předstihl dokonce o více než 20 metrů, tedy pětinu trati.
Od doby, kdy Burke doběhl do cíle a obdržel za výhru olivovou ratolest a stříbrnou medaili, protože ty zlaté byly zavedeny až v roce 1908, se nejrychlejší lidé na světě stali rychlejšími. Mnohem rychlejšími.
Pouhých třicet let po Burkeovi už nejlepší sprinteři běhali na 100 metrů za 10,4 sekundy. V roce 1960 zaběhl Armin Hary ze Sárska poprvé rovných 10,0. Později už sprinteři posouvali rekord po stále menších intervalech. Hvězdy jako Američan Carl Lewis, Kanaďan Donovan Bailey a Jamajčan Asafa Powell od osmdesátých let minulého století zlepšovaly světový rekord vždy jen o několik setin.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
