Jak využít pomoc umělé inteligence a neztratit přitom mozek

Na střední škole jsme v hodinách češtiny museli pravidelně psát takzvaný čtenářský deník, což byl nástroj, jak nás donutit přečíst alespoň deset knih za rok. O každé knize bylo potřeba napsat do deníku referát a v něm zodpovědět deset vcelku složitých otázek: jak je kniha napsaná a proč to tak asi autor udělal; co se v knize děje a o co v knize jde; z jaké je doby a jakým jiným knihám se podobá; proč se nám líbila, případně nelíbila. A tak podobně.

Vzpomínka se týká doby před dvaceti lety, kdy už šlo celkem snadno podvádět: o známých knihách už na webu visely hotové seminární práce. Ale odhalit zkopírovaný text bylo pro učitele snadné a tresty byly přísné. Navíc i tak byla práce s tím naroubovat věty stažené z internetu do předepsaného mustru. Takže pro každého, i pro ty, kdo číst nechtěli, bylo nakonec přece jen snazší prolétnout jednou za měsíc krátkou knihu, trochu se nad ní zamyslet, rychle něco sepsat, vyfasovat trojku a mít klid.

Minulý týden jsem nechal ChatGPT, jeden z nejpoužívanějších chatbotů založených na umělé inteligenci, aby mi takový zápis do čtenářského deníčku napsal. Zadal jsem mu knihu Osamělost přespolního běžce s jistotou, že tuhle slavnou anglickou novelu určitě dobře zná. Během chvilky jsem dostal zpátky text, který byl formálně přesný, vůbec ničím pronikavý nebo zajímavý („tématem knihy je vzpoura proti autoritě a pocit osamělosti“) a naprosto přijatelný. Dostal bych trojku, možná i dvojku, a měl bych klid. S takovou pomocí k ruce bych jediným předmětem, kde jsme na gymnáziu museli pravidelně poctivě číst a pak si lámat hlavu s psaným textem, mohl projít bez přečtení jediné knihy – když pominu těch několik titulů povinné četby, jejichž znalost se zkoušela v písemkách.