Jak se v Polsku přebírá moc

Donald Tusk ještě jako opoziční kandidát na premiéra loni v kampani sliboval polským voličům, že to vládnoucí straně Právo a spravedlnost (PiS) „spočítá“ rychle a nehodlá s tím ztrácet příliš mnoho času. Mimo jiné i proto v říjnu vyhrál – a od té doby zkouší svůj slib naplnit. Jeho vláda rychle jmenovala nové vedení veřejných médií, která posledních osm let fungovala jako vládní propaganda, a všeobecně se očekává, že veřejná televize a rozhlas se zase začnou podobat standardním médiím. Někteří šéfové a členové dozorčích rad státních firem už odešli a velké propouštění prý přijde brzy, po už oznámených auditech. Soudci, které strana PiS v uplynulých letech jmenovala do funkcí ve snaze podřídit justici své moci, mají obavy o svou budoucnost.

Nad tím vším visí jedna pochybnost. PiS se ve svých pozicích zakopávala dlouho a každý stát (včetně Polska) má z dobrých důvodů ve svých zákonech pojistky proti razantním a masovým změnám v důležitých institucích. Je tedy možné (a spíše pravděpodobné), že nová polská vláda ve svém tažení za „očistu“ státní správy a institucí porušuje úřední předpisy a možná i zákony. „Někdy je potřeba si přiznat, že účel světí prostředky,“ řekla k tomu minulý týden v jedné televizní debatě výrazná vládní poslankyně Joanna Scheuring-Wielgus.

Jsou to silná slova, ale voliči koalice s nimi souzní a současné vládě hraje do karet ještě jedna věc. Po osmi letech vlády PiS, která se nejrůznějšími právními konstrukcemi a manévry pokoušela ovládnout stát (s jistým, ale ne dostatečným úspěchem), jsou v Polsku právo a pravomoci rozmazané. V tomto zmatku, který PiS stvořila, je velice pravděpodobné, že současná koalice dosáhne svého cíle zkrátka politickou silou. Nejistá je jiná věc: kde se Tuskova vláda zastaví. A především zásadní otázka budoucnosti. Jak bude vypadat budoucí výměna pozic, až se voličská vůle obrátí čelem k poraženým nebo jejich nástupcům? Jde o hodně – všichni už ze školy víme, že hladké předávání moci zpravidla slouží jako spolehlivý ukazatel vyspělosti a legitimity toho či onoho státu.

Přelaďujeme

V prosinci probíhala ve Varšavě bitva o polskou veřejnoprávní televizi. A byl to podivný boj. TVP, jejíž hlavní zpravodajská relace Zprávy v uplynulých letech vysílala zprávy ve znění „opozice opět stojí proti vlastní zemi“, dostala nové vedení, hlavní hlasatelské tváře vládní propagandy obratem zmizely z obrazovek a televize v jeden moment přestala vysílat. Čelní politici PiS v čele se šéfem strany a do té doby reálným vládcem země Jarosławem Kaczyńským či expremiérem Mateuszem Morawieckým po letech vlády vyzkoušeli partyzánský způsob politického boje a v jedné z budov TVP bivakovali ve jménu „obrany ústavy a nezávislých médií“. 

Ojedinělá scéna politického odhodlání přilákala před budovu televize jen velmi málo občanů, kteří by jí vyjádřili podporu. Zaměstnanci TVP v režii PiS volali do zahraničních novinářských organizací s prosbou o pomoc – odpovědí bylo mlčení a krčení ramen. Ani v Polsku, ani v zahraničí pracovníky Kaczyńského TVP nikdo nepovažuje za skutečné novináře a nulová ochota zahraničních reportérů se za ně postavit (stejně jako mizivá ochota Poláků bojovat za jejich nezávislost) má jasnou logiku.

Většina polských diváků vnímala zpravodajství TVP jako hlas bývalé vlády a nyní je maximálně zvědavá na to, s jakou podobou TVP přijde nové vedení. Tvrdé voličské jádro strany PiS už přeladilo na soukromou propisovskou TV Republika, kam už také někteří známí hlasatelé TVP přešli. Z malé televize se přes noc stala druhá nejsledovanější zpravodajská stanice (byť s velkou ztrátou na největší soukromou polskou televizi TVN a kvůli svému kurzu i bez velké šance na přitažení dalších diváků).