Hilšer oznámil, že pokračuje v kampani. Sází na televizní debaty

Kdo čekal, že Marek Hilšer oznámí na ohlášené tiskové konferenci konec prezidentské kandidatury a podporu kandidátovi s větší šancí na postup, ten se přepočítal. Senátor v pondělí ohlásil, že prezidentské volbě zůstává. Detaily kampaně nikdy předtím příliš nespecifikoval, i proto se část veřejnosti domnívala, že oznámí odstoupení z devítky kandidátů a kandidátek. To se ale nestalo. „Chci být občanským prezidentem, který dá prostor občanské aktivitě,“ prohlásil mimo jiné - a kromě ujištění, že nekončí, představil témata, kterým se chce věnovat.

Spekulace o tom, že Hilšer oznámí rezignaci na prezidentskou kandidaturu, živily především průzkumy veřejného mínění, které mu v posledních týdnech nedávají příliš šanci. Ten zatím poslední od společností Data Collect a Kantar CZ pro ČT mu dává čtyři procenta. Průzkum STEM pro CNN Prima News mu přisoudil 5 procent, Median mu přidělil pouhých 3,5 procenta.

„Já říkám, že kdo chce něco změnit, musí sám změnu představovat,“ řekl Hilšer na úvod tiskové konference. „Nemůžete bojovat s oligarchou, když máte jiné oligarchy v zádech. A proto také kandiduji,“ vysvětlil a následně mluvil o tom, že se „mocní drží svých prebend“ a lidé jsou odkázaní volit „menší zlo, aby nebylo ještě hůř“.

Koho přesně má menším zlem na mysli, ale tiskové konferenci neuvedl. Až následně potvrdil, že jde o jeho protikandidáty. „Jsou lidé, kteří říkají, že je jim zatěžko volit bývalého komunistu, třeba generála Pavla -  ale radši budou volit menší zlo, než aby volili Babiše,“ upřesnil Respektu. U Danuše Nerudové zase zmínil, že za dobu jejího působení v pozici rektorky brněnské Mendelovy univerzity nebylo vše „v pořádku“.

Mezi problémy a tématy, které by rád jako prezident zvedal ve veřejném prostoru, jmenoval exekuce, nízké důchody nebo mladou generaci, která má podle něj strach z toho, kam povede další ničení životního prostředí, a zda dokážeme zvrátit klimatickou změnu. „Vraťme našim dětem budoucnost,“ prohlásil.

A jak chce Hilšer přesvědčit v závěrečných týdnech voliče o tom, že právě jemu by měli dát svůj hlas? V odpovědi zmiňuje Karla Schwarzenberga, kterému průzkumy veřejného mínění ještě v prosinci ukazovaly několikrát nižší voličskou podporu, než jaké byly výsledky. Námitku, že Schwarzenberg pořádal koncerty a využil (tehdy politiky příliš nevytěžované) sociální sítě, odmítá s tím, že jeho samotného k volbě Schwarzenberga přimělo jeho vystupování v televizních debatách. Zároveň opakuje, že do své kampaně nedává miliony korun. Jsou to tedy právě televizní debaty, na které pro přesvědčování nerozhodnutých voličů vsází? „Ano,“ odpovídá stručně.