Dopady raket, deprese a občas den na pláži: lidé v severním Izraeli žijí se strachem z dalších bojů s Hizballáhem

„Deset kilometrů odtud sedí u stolu pravděpodobně chlapík z Hizballáhu. Stejně jako sedíme my tady,“ říká Šlomi Hatan. Náš stůl stojí v jednom z jeho skleníků, je parný den a jeho rodiče nás zásobují vodou, kávou a domácími sušenkami. Sítě, které chrání rostliny před přílišným sluncem, nám poskytují aspoň trochu stínu. 

Zahradnictví se nachází na okraji Nahariji, nejsevernějšího města na izraelském pobřeží Středozemního moře. Jen o několik kilometrů dál se zvedá pásmo kopců, na jehož druhé straně leží Libanon, jehož jižní část ovládají milice Hizballáhu. Na konci rozhovoru nás Hatan zavede na pole, odkud je horský hřeben dobře vidět. Když popisuje, kudy běží hranice, a ukazuje silnice a stožáry vojenského vysílání, ozve se vzdálené tlumené „bum“ a pak ze svahu na izraelské straně začne stoupat oblak kouře. To byla raketa vystřelená Hizballáhem, vysvětluje Hatan. Těžká a s krátkým doletem. Odhaduje, že explodovala asi dva kilometry v izraelském vnitrozemí. 

Zatímco v Gaze dochází k utlumení konfliktu, a dokonce se obnovila naděje na příměří a propuštění rukojmích držených Hamásem, sever Izraele žije ve strachu z války s Hizballáhem. Tato islamistická libanonská milice, nejsilnější pomocná síla Íránu na Blízkém východě, útočí na izraelské území téměř denně. Čtvrtého července bylo v jedné z dosud nejprudších vln útoků vypáleno více než 200 raket a dronů s výbušninami. Podle Hizballáhu byl útok reakcí na zabití jednoho z jeho předních velitelů izraelskou armádou.