Do čela Británie nastupuje optimistka s pružnými názory

Kdo ví, na co britská královna Alžběta myslela, když v úterý odpoledne vítala Liz Truss. „Královna přijala ctihodnou Elizabeth Truss a požádala ji, aby sestavila novou vládu. Paní Truss přijala královninu nabídku a políbila jí ruku,“ uvedl k setkání oficiálně Buckinghamský palác. Liz Truss ušla dlouhou cestu od dob, kdy jako mladá studentka Oxfordu vášnivě argumentovala proti existenci monarchie. Zda ve slavnostním momentu některá z žen na tuhle ironii osudu pomyslela, však nejspíš nikdy nezjistíme.

Pro královnu jde každopádně již o patnáctého premiéra (a třetí ženu), které uvádí do úřadu, jen za posledních šest let se pak vystřídali čtyři. Rošády na nejvyšší funkci až donedávna odrážely nestabilitu britské politiky způsobenou brexitem. Liz Truss bude první premiérkou, jejíž kabinet bude stát před výzvami, jež s rozhodnutím odejít z EU nesouvisejí. To nicméně neznamená, že budou snazší.

Vliv rodiny

„Tak akorát loajální na to, aby se udržela ve vládě třech předchozích premiérů, tak akorát nesouhlasící, aby zůstala zajímavá,“ zhodnotil cestu Truss na politický vrchol britský deník Economist. Že na něj vystoupala, bylo jasné v pondělí odpoledne, kdy ve finálovém vnitrostranickém výběru konzervativní strany porazila svého protikandidáta a někdejšího ministra financí Rishiho Sunaka.

Málokdo by si ještě před několika lety tipl, že zrovna Truss to dotáhne až na premiérku. Politička, která na ministerských pozicích prošla resorty zemědělství, obchodu a naposledy i zahraničí, dlouho působila jako výrazná, nicméně snadno karikovatelná postava britské vrcholné politiky. Její litanie z roku 2014 na to, že Británie dováží až moc jablek a sýrů ze zahraničí, když přitom má dostatek obojího doma, se stala virálním symbolem rozpačitosti, kterou v minulosti dokázala na podiu vyvolávat - a kvůli které ji řada lidí nebrala stoprocentně vážně.

Truss ale dokázala dobře odhadnout, kam se posouvají proudy britské politiky. Odklon od republikanismu k tradiční podpoře monarchie není jediným politickým zvratem, který má nová britská premiérka za sebou. Mladickou kritiku monarchie a také protesty proti Margaret Thatcher, kterých se účastnila, vždy označovala za výsledek výchovy levicovými rodiči a vlivu aktivistického prostředí, v kterém vyrůstala. Později přešla ke konzervativcům a Thatcher se stala její hrdinkou, ke které měla blízko nejenom ideologicky, ale i vizuálně.

Ukazují to i fotografie z nedávné doby, na nichž byla Truss ve funkci ministryně zahraničí vyfotografována, kdy - tak jako Margaret Thatcher - leze do tanku nebo si na návštěvu Moskvy bere stejnou kožešinovou čepici. Sama Truss vždy odmítala, že by se o napodobování své předchůdkyně nějak aktivně snažila. „Do tanku leze hodně politiků a v Moskvě bylo pod nulou“ tvrdila – ale těžko věřit, že by si paralel nebyla vědoma.

Kromě odklonu od názorového prostředí, v kterém vyrůstala, Liz Truss otočila o 180 stupňů ještě jednou, tentokrát jako zcela dospělá politička. „Je to skok do neznáma. Představte si jen, jak by bylo složité dělat byznys,“ říkala v roce 2016 na adresu brexitu. Je jednou z mála britských političek a politiků, jimž se podařilo v postoji k brexitu zcela obrátit, aniž je to stálo kariéru. Ačkoliv sama hlasovala pro setrvání v EU, záhy po referendu se z ní stala jedna z nejnadšenějších propagátorek „nových příležitostí a svobody“, které Británie měla díky brexitu získat.

„Může člověk věřit konvertitovi? Pokud jste se mýlila dřív, jakou máme záruku, že teď se znovu nemýlíte?“ ptal se loni Truss v podcastu Political Thinking britský novinář Nick Robinson. „Byla jsem dítě z velmi levicové rodiny. I Margaret Thatcher nejdřív myslela, že EU bude dobrá a na konci svého působení v úřadu byla víc skeptická. Řídím se v politice tím, že úspěšné společnosti dávají lidem svobodu,“ odpovídala tehdy ještě jako ministryně zahraničí.

Návrat k pluhu

Svoboda je téma, o kterém nová britská premiérka mluví ráda ( Liberty pojmenovala jednu ze svých dvou dcer). A to jak v domácí tak v zahraničí politice. V ideálním světě Liz Truss by britští občané platili velmi malé daně, firmy nemusely řešit regulace a v zahraničí by Velká Británie držela prapor svobody a demokracie tváří tvář autoritářským režimům.

Jenže ten současný svět má k ideálnímu daleko. Jak připomíná řada pozorovatelů britské politiky, premiérka možná brzy zjistí, že zrovna svobody se její bude dostávat méně, než by chtěla - alespoň co se týče výběru témat, které bude řešit. Agenda jejího premiérství je minimálně nyní nalinkovaná dopředu. Velkou Británii tak jako zbytek Evropy trápí energetická krize a inflace. Během několika dní by měla Truss představit balíček opatření na pomoc domácnostem a firmám. Ve hře má být i zastropování cen energií a podle analýzy deníku Financial Times by opatření na příštích 18 měsíců mohla stát přes 150 miliard liber: šlo by o „největší sociálně-podpůrné programy v nedávné historie země“.

Truss nicméně v kampani slíbila, že alespoň co se týče daní, zůstane typickou konzervativní političkou. „Slibuji, žádné nové daně,“ uvedla s tím, že některé dokonce chce snížit. Výpadek ve státním rozpočtu plánuje dočasně zaplnit novými dluhy, z dlouhodobého hlediska má pak pomoci celkový růst britské ekonomiky, ke kterému - jak premiérka věří - povede její politika.

Jestli totiž Liz Truss něco nechybí, je to optimismus. Už jako ministryně zahraničí často opakovala, že Británie by se měla spíš než na hříchy minulosti soustředit na to, v čem je skvělá. A jak připomíná již zmíněný Economist, víra, že „nejlepší dny země jsou ještě před námi,“ rezonovala i u členů konzervativní strany, kteří příštího premiéra vybírali. V tom je Truss podobná svému předchůdci Borisi Johnsonovi, nicméně stranické kruhy doufají, že „kromě sluníčka přijde i nějaký ten obsah,“ píše britský magazín.

Že má nová britská premiérka nejen optimismus, ale i konkrétní plány, může Liz Truss ukázat hned ve středu. To ji čeká obávaná disciplína - středeční otázky na premiéra, tedy polední grilování šéfa vlády před nastoupenou Sněmovnou.

A co čeká Borise Johnsona? O tom, zda se odebere do politického důchodu, nebo zůstane veřejně aktivní, spekulují britská i světová média od té doby, co jeden z nejkontroverznějších premiérů v britských moderních dějinách oznámil konec. Sám Johnson nechal všechny v napětí. „Jsem jako jedna z těch raket, které splnily svůj účel, a teď jemně opustí atmosféru a s nenápadným šplouchnutím spadnou někam do Pacifiku,“ řekl v úterý na konci svého posledního projevu před Downing Street.
„Jako Cincinnatus se vracím ke svému pluhu,“ dodal další metaforu, tentokrát s odkazem na římského konzula. Jak nicméně britská média rychle připomněla, Cincinnatus se z politického důchodu po několika letech vrátil jako římský diktátor - a Johnson coby absolvent klasické filosofie na Oxfordu by to mohl vědět.