České miliardy v Rusku: Klaus a Zeman se podíleli na tajných smlouvách
První půjčil a druhý odpustil Moskvě dluh za desítky miliard korun
Miloš Zeman a Václav Klaus jsou spojeni – kromě jiného – velmi komplikovaným a těžko uvěřitelným příběhem „ruského dluhu“. Václav Klaus se jako ministr financí československé vlády těsně po pádu komunistického režimu podílel za podivných a utajených okolností na odeslání půjčky ve výši 1,3 miliardy dolarů do tehdejšího Sovětského svazu. Miloš Zeman začal tento nevracený úvěr za ještě podivnějších a utajenějších okolností vymáhat o jedenáct let později - a navíc i desítky miliard korun půjčených Českem „Rusku“ v dobách Sovětského svazu. Při tomto procesu někde „zmizelo“ třicet miliard korun, tedy suma odpovídající výší Klausovu úvěru Sovětskému svazu.
Podstatnou část okolností „Klausovy“ půjčky rozmotalo Aktuálně.cz. s pomocí Respektu, který se věcí zabýval intenzivně v dobách Zemanova vymáhání dluhu. Dohromady je z toho třicetiletý příběh desítek miliard korun putujících mezi Prahou a Moskvou; příběh plný tajemného mlčení a odkazů na bankovní a smluvní tajemství.
Kde skončil úvěr
Musíme ho začít v hluboké minulosti. Československo bylo vazalem Sovětského svazu a země kromě jiného poskytovala Kremlu peníze i formou půjček. V první půlce devadesátých let byla vyčíslena výše dluhu Kremlu vůči Praze (resp. nástupnického Ruska vůči nástupnickému Česku) na zhruba sto třicet miliard korun. Mělo jít o dluhy z doby socialismu, ale čerstvou informací je, že docela podstatnou část dluhu ve výši zhruba 33 miliard korun poskytlo Československo Moskvě - jak zjistila organizace Růžový panter - za poměrně utajených okolností až na počátku roku 1990. A stojí za tím především ministerstvo financí vedené tehdy Václavem Klausem.
Vraťme se ještě o kousek dál - do pátku 10. listopadu 1989. O den dříve padl symbol železné opony, Berlínská zeď. Už předtím se zhroutily komunistické režimy v Maďarsku a Polsku. Přesně o týden později brutální potlačení studentské demonstrace na Národní třídě nastartuje sametovou revoluci v Československu a poslední komunistická vláda Ladislava Adamce bude vyjednávat o novém kabinetu národního porozumění s hlavní osobností revoluce, Václavem Havlem.
Onoho 10. listopadu ministři komunistické vlády jednali o něčem, co následující tři desetiletí zůstane ukryto historikům i veřejnosti - o urychleném převodu peněz do Sovětského svazu. V utajeném režimu československá vláda uzavřela se SSSR dohodu o poskytnutí masivní půjčky ve výši až dvou miliard takzvaných převoditelných rublů. Bez vědomí a potřebného schválení tehdejšího parlamentu, Federálního shromáždění.
Ministrem financí Adamcova kabinetu byl v tu chvíli Jan Stejskal, někdejší spolupracovník Státní bezpečnosti, ve svazcích veden pod krycím jménem Josef. V první polovině 70. let působil v Moskvě u Mezinárodní banky hospodářské spolupráce (MBHS) založené Sověty a dalšími státy RVHP. Deklarovanou činností banky byla podpora socialistického hospodářství. Stejně tak ale sloužila ke krytí zpravodajských operací sovětských i dalších komunistických tajných služeb. V této bance úvěr nakonec v roce 1990 skončil.
Ministři Adamcovy vlády stvrdili 10. listopadu 1989 dohodu, kterou začal v dubnu toho roku na federálním ministerstvu financí připravovat i vysoce postavený úředník Zdeněk Rachač. Agent StB, který na post nastoupil v únoru 1989 - po mnohaletém pobytu v Moskvě, kde pracoval v ústředí Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), obchodní organizace sdružující v době studené války socialistické státy sovětského bloku.
Klaus: Nic jsem nevěděl
Poslední komunistická vláda už nestihla peníze před pádem režimu odeslat do SSSR. Záměr špiček KSČ dojednaný v Moskvě přebral Václav Klaus - ministr financí první polistopadové vlády Mariána Čalfy. Někdejší příslušník StB Zdeněk Rachač zůstal zaměstnancem ministerstva financí a nadále připravoval půjčku Sovětskému svazu. Rezort hledal komplikovaně cestu, jak pro půjčku najít v rozpočtu tak vysokou sumu. Podle pozdějšího dokumentu z roku 1994, v němž Rusové dluh uznávají, odešlo Sovětům v přepočtu přibližně 1,3 miliardy amerických dolarů. Přes protesty polistopadových představitelů státní banky, předchůdkyně dnešní ČNB. Kdy přesně a v kolika splátkách byla půjčka odeslána, žádné dokumenty neuvádějí.
Podle dokumentu z jednání Adamcovy komunistické vlády měly peníze Moskvě posloužit k nákupu zboží v Československu – tím chtěla vláda podpořit odbyt výrobků, které Sovětský svaz v Československu běžně nakupoval. Jestli tomuto účelu finance posloužily, nevíme. Stopa po penězích končí v už zmíněné Mezinárodní bance hospodářské pomoci a obchodní bilance se Sovětským svazem a následně Ruskem prudce poklesla. Úvěr Moskva po roce 1990 nesplácela a v dokumentech ministerstva financí byl fintou zařazen mezi staré „socialistické“, Moskvou rovněž nesplácené úvěry. Václav Klaus reportérům Aktuálně.cz popřel, že by o toku peněz věděl. Dokumenty ovšem dokládají opak.
Existuje poměrně rozsáhlá korespondence z konce roku 1989, která prozrazuje, že ministerstvo financí – přesně řečeno ministr Václav Klaus - byl upozorněn státní bankou na nevýhodnost půjčky a na problém, jak s ní naložit v už připraveném rozpočtu. Klaus ale nyní tvrdí, že o ničem neví: úvěr a později ruský dluh řešil prý jeho náměstek Vladimír Rudlovčák a on jako ministr financí o něm nevěděl. Rudlovčák před šesti lety zemřel, takže slova svého někdejšího nadřízeného už nemůže komentovat.
Po roce 1990 zůstal dalších jedenáct let dluh zařazen mezi státními nevymahatelnými položkami. Stát v devadesátých letech pověřil celkem neznámou firmu Inekon vymáháním dluhů po Moskvě, ale šlo především o finance, které Rusko dlužilo tuzemským zprivatizovaným firmám. Nazpět se podařila dostat v tu dobu zanedbatelná část dluhu.
V červnu 2001 se pak Miloš Zeman dohodl v Petrohradu s ruským premiérem Michailem Kasjanovem, že Česká republika bude „deblokovat“ podstatnou část ruského dluhu vůči naší zemi, v přepočtu na koruny šlo o 95–100 miliard z celkové částky zhruba 130 miliard korun. Počátkem října toho roku podepsali oba premiéři smlouvu, která měla umožnit návrat aspoň části dlužné částky do tuzemské státní pokladny. Až potud to zní logicky a vypadá to jako úspěch. Jenže nebyl - a tehdejší transakce je stále zahalena řadou temných míst.
Vláda se rozhodla, že dluh pro ni vymůže tuzemská společnost Falkon Capital. S ní se Zemanův kabinet dohodl, že firma dodá do státní pokladny přibližně 22 miliard korun bez ohledu na to, kolik se rozhodne ruská vláda splatit. Jednáním s touto společností byl pověřen náměstek ministra financí Ladislav Zelinka, který tehdy Respektu tvrdil, že účast Falkonu byla podmíněna ruskou stranou. To však později popřel tehdejší náměstek ruského ministra financí Andrej Rapopport, který v listu Vedomosti řekl, že Falkon si vybrala česká vláda. Firma Falkon Capital měla podle smlouvy převést peníze do státní kasy do konce roku 2001– pokud by to společnost neudělala, smlouva by pozbyla platnosti.
Neznámá a málo movitá
Dodnes je zahaleno tajemstvím, kde podle všech informací málo solventní firma získala oněch 20 miliard korun, které skutečně skončily na dohodnutém vládním účtu. Firmu založili v půli devadesátých let dva Gruzínci Paata Mamaladze a Važa Kiknavelidze a její pověst byla pochybná. Třeba předchozí ministr financí Ivan Pilip odmítl s firmou podepsat smlouvu na vymožení několika milionů korun v Libyi, protože ho BIS varovala před podezřelým pozadím firmy a údajným napojením na zločinecké podsvětí. BIS měla také indicie, že minimálně Mamaladze pracoval pro sovětské tajné služby – s největší pravděpodobností pro GRU.
Podstatné je, že ve chvíli nákupu dluhu vlastnila podle jejího šéfa Jozefa Čimbory 95 procent podílu Falkonu švýcarská firma Magchim. Ta byla podle Čimbory i hlavním investorem „deblokace“. Jenže jak zjistil Respekt, firma reprezentovaná švýcarskými bratry Moserovými nebyla o nic movitější než Falkon a také za ní stál už zmíněný Gruzínec Mamaladze. Sídlila na okraji města Neuhausen v unimobuňce, neměla kromě bratrů Moserových žádný personál a v místě ji nikdo neznal. Český vyjednavač Ladislav Zelinka tehdy tvrdil, že ho osobně neznepokojuje, že „firmu nezná, netuší nic o jejích finančních možnostech a že ji podle jeho informací prověřily bezpečnostní instituce“. Tehdejší šéf rozvědky František Bublan to však Respektu popřel.
Sama transakce, jak získat peníze, byla velmi nepřehledná a nemá smysl ji dopodrobna popisovat. Ruským investorem splátky dluhu byla obří státní energetická společnost RAO JES, které za to ruský stát odpustil část dlužených daní. Firma RAO JES uvolnila podle ruských médií na splacení dluhu v přepočtu 53 miliard korun. Víme, že zhruba dvacet miliard z nich se dostalo do české státní pokladny, více než třicet miliard korun tedy zmizelo někde na cestě mezi Moskvou a Prahou. Představitelé firmy Falkon Capital nijak nekomunikovali s médii, představitelé vlády včetně Miloše Zemana prohlásili, že podmínky smlouvy včetně toku peněz byly na ruskou žádost utajeny.
Česká vláda pod vedením Miloše Zemana tedy odkoupila stomiliardový dluh pod tehdy běžnou cenou a obešla přitom podmínky vymáhání dané tzv. Pařížským klubem, který sdružoval věřitele Ruska (Česko bylo také členem). Nikdy nebylo zveřejněno, jaký profit měla společnost Falkon Capital z toho, že sehrála statickou úlohu převodníka peněz. Nejasná transakce, zmizelé peníze, utajování smluv a mlčení vládních i řady opozičních politiků – včetně tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny a představitele hlavní „opoziční“ ODS Václava Klause, který se ke způsobu návratu dluhu vyjadřoval jen okrajově ve smyslu „je to poněkud zvláštní“ – vyvolaly v českých i ruských médiích podezření na obří defraudaci na české i ruské straně. Policie pod vedením ministra Stanislava Grosse ale nikdy věc nevyšetřovala.
V roce 2016 usedl v orgánech Falkon Capital jeden z architektů „Klausova“ úvěru Zdeněk Rachač. Firma po vypořádání „deblokace“ koupila v roce 2002 Hotel Praha, jeden z nejluxusnějších v socialistickém Československu, který byl postaven jako špičkové ubytovací zařízení pro potřeby Komunistické strany Československa a vlády. Prodal jí ho za půl miliardy úřad starosty Prahy 6 Pavla Béma (ODS), pozdějšího primátora Prahy a Klausova blízkého spolupracovníka. A to přesto, že některé odhady cenu určovaly o stovky milionů vyšší. Do dceřiné firmy Falkonu, která gigantický hotel na Hanspaulce vlastnila, Rachač nastoupil už v roce 2012. O rok později, v roce 2013, koupila budovu skupina PPF Petra Kellnera (a přes protesty některých architektů a památkářů pak hotel zbourala).
Dceřinou firmu Falkonu Hotel Praha, která dále fungovala i po prodeji stejnojmenné stavby, soud letos v dubnu poslal do likvidace. Ani po roce od vyzvání totiž nereagovala na výzvu soudu k nápravě toho, že nesídlí na místě uvedeném v obchodním rejstříku. Rachač v ní post člena dozorčí rady má dodnes. Nedohledatelní jsou krom sídla obou firem i lidé, kteří v nich figurovali nebo figurují. Z posledního notářského zápisu uloženého do obchodního rejstříku v roce 2017 plyne, že firma tehdy měla pět akcionářů s neznámými konečnými vlastníky - kyperskou Fikardinio Assets, švýcarskou Ftec Gruppe, lichtenštejnskou Yucom, Tomáše Chňoupka (syn významného komunistického politika) a Jozefa Čimboru.
Reportérům Aktuálně.cz se podařilo najít Zdeňka Rachače. Osmdesátiletý důchodce nechtěl účast na poskytnutí úvěru nijak komentovat, stejně tak mlčel o svém propojení s firmou Falkon Capital, která dluh „deblokovala“. Rachač pracoval jako úředník na ministerstvu financí až do odchodu do důchodu – jestli se na deblokaci dluhu v roce 2001 podílel, není možné zjistit. On sám k tomu mlčí, majitelé či statutární zástupci firmy Falkon Capital či Hotel Praha jsou nedohledatelní, na adresách uvedených v rejstříku se nikdo z nich nevyskytuje. Firma stále existuje, vede ji Jekatěrina Mamaladze.
Václav Klaus si okolnosti poskytnutí půjčky nepamatuje, i když v roce 1991 musel Federálnímu shromáždění vysvětlovat strukturu rozpočtu z minulého roku včetně poskytování úvěrů – mimochodem na úvěr pro Moskvu si stát půjčil u Státní banky československé. Současný guvernér nástupnické ČNB Jiří Rusnok – který byl ministrem financí Miloše Zemana z doby deblokace dluhu a pozdějším předsedou Zemanovy úřednické vlády - dnes informace z archivů banky odmítá poskytnout s odkazem na bankovní tajemství.
A dodnes mlčí i Miloš Zeman. Mluvčí současného prezidenta Jiří Ovčáček (ještě před hradním vypovězením komunikace s Respektem) vzkázal, že ve věci ruského dluhu nemá pro novináře „žádné sdělení“.
Text vznikl ve spolupráci s protikorupční organizací Růžový panter, která téma ruského dluhu zkoumá více než 15 let a získala zásadní dokumenty z archivů. K 20. výročí se mění na think tank Observation Post.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].