Cadillaky i oběti masakrů. Proměna Čankajškova muzea odráží historii a současnost Tchaj-wanu

Vstupní brána do areálu památníku zakladatele moderního Tchaj-wanu generála Čankajška má pět oblouků. Jsou zdobené ornamenty ve tvaru mořských vln a květin, dvou nejčastějších věcí, na které lze na věčně zeleném ostrově omývaném Východočínským mořem narazit. Brána ze všech stran září bílou barvou, nahoře ji zakončuje pět stříšek s modrými taškami. Za ní se před návštěvníkem rozprostře obrovské náměstí a po jeho stranách koncertní, divadelní a baletní sál ve tvaru klasických čínských palácových staveb.

V dálce před nimi se pak tyčí do výšky obrovský sokl, na kterém stojí stavba s osmihrannou střechou připomínající pyramidu. Uvnitř trůní na bronzovém trůnu socha usmívajícího se Čankajška. Byla sem umístěna v roce 1980, pět let po jeho smrti. Kdo ji chce spatřit, musí zdolat osmdesát devět chodů symbolizujících věk, kterého se dožil. Přímo k soše se ale dostat nelze, neustále ji hlídá ozbrojená čestná stráž. 

Kolem stavby je park, kde lidé odpočívají i sportují, venčí psy a chodí sem za kulturou. Prostor přitahuje turisty - a pak samozřejmě obdivovatele Čankajška i jeho kritiky. Obou je v současné tchajwanské společnosti hodně a v souvislosti s památníkem o sobě dávají pravidelně slyšet. Ti první chtějí, aby zůstal nedotknutelný, ti druzí by ho nejraději zašlapali do země.