Budeme přitvrzovat, slibovali „občané odporu“ na Václavském náměstí

Jakub Netík, čtyřicátník v džínách a zeleném svetru, je v jednom kole. Krátce před začátkem páteční protivládní demonstrace na Václavském náměstí se s ním chce vyfotit hodně lidí. Plácají ho po zádech, tisknou mu rukou, vyjadřují mu obdiv. Netík v ruce žmoulá papír, kde si poznamenal hlavní body toho, co by chtěl za chvíli říci lidem v davu, ale Respektu obsah projevu nechce v tuhle chvíli prozradit. Říká jen, že to, co si právě prožil, bylo hrozné -  a že se k tomu na pódiu asi nějak vrátí.

Ještě v půlce týdne měl Netík na mále, hrozilo mu, že skončí ve vězení. K soudu ho dostala videa, která začal natáčet a publikovat na Facebooku v době vládních opatření proti šíření covidu. Říkal v nich lidem, že “vláda zabíjí lidi vědomě vakcínama“ a že po vakcínách „umírají lidi, mají záněty srdečního svalu, infarkty, mladý lidi na to umíraj a padaj“ a že vakcíny „pozabíjely několik tisíců lidí po celé zemi“. Po Putinově agresi na Ukrajině přešel ve videích volně z tématu covidu na ukrajinský národ: „Ruská vojska osvobozují, ne dobývají, města od fašistických zrůd, lidi jsou šťastní, děkují ruským vojákům,“ říkal v nich: „Putin zachránil Ukrajinu od šmejdů, kteří ovládali a zabíjeli svoje vlastní lidi.”

Litoval taky, že Putin nedošel až do Česka: „To je taková škoda, že se Putin zastavil jen u těch ukrajinských hranic,” sděloval sledovatelům, “doufám, že Putin vyčistí i fašisty z České republiky.“ Soudkyně Markéta Bitterová odůvodnila zprošťující rozsudek tím, že Netíkovy výroky ve videích nedosáhly takové závažnosti, aby se jednalo o trestné činy, navíc byly určeny pro skupinu lidí, kteří už si to, co Netík říkal, stejně mysleli. „Je to jeho názor na věc a v trestněprávní rovině soud neshledal, že by to mělo být trestáno,“ uvedla. Ke strašení smrtí z vakcín soudkyně řekla, že „výrok nebyl způsobilý k tomu, aby vyvolal nějaké obavy z ohrožení života, zdraví, nějakou paniku”.

Za závažnější označila slova o oprávněnosti ruské války, ale ani její podporu nepovažovala za trestnou: „Soud dospěl k tomu, že ze strany Ruska došlo ke spáchání zločinu proti míru, i přesto soud nedospěl k závěru o trestnosti názoru pana obžalovaného.” Státní zástupce se na místě odvolal, ale Netík se už nyní cítí jako vítěz a lidé na demonstraci mu za to vzdávají hold. Když ho bývalý poslanec Lubomír Volný, jeden z moderátorů akce, volá na pódium, představuje ho jako muže, který „porazil hydru“.

„Chtěl bych tu naplnit kalich svobody, víry a lásky. Je to nádherný pohled na vás všechny. Vidím spojení, jednotu,“ začíná Netík zvolna, ale pak přidává na razanci. „Náš největší nepřítel je strach. Vidíme kroky vlády kolem sebe, neštítí se znásilnit naše práva, vidíme tady precedent strachu, který použila, tím precedentem jsou Patrik Tušl a Tomáš Čermák,“ odkazuje na dva soukmenovce, kteří neměli tolik štěstí jako on. Soud je tento týden poslal na deset, respektive šest měsíců do vězení za hanobení národa, rasy, etnické skupiny a podněcování nenávisti vůči skupině osob. Ve videu vybízeli k násilí vůči ukrajinským uprchlíkům.

„Necháte se vládou zastrašit?“ ptá se Netík, když nahlas přemýšlí, jak zabránit dalším podobným soudům. „Ne! Nikdy!“ burácí dav.  Demonstraci svolal Ladislav Vrábel, v současné době nejznámější český konspirátor. Na začátku září se mu podařilo zaplnit Václavské náměstí sedmdesáti tisíci protivládními demonstranty, o necelé dva měsíce později stojí na té samé tribuně, za zády má více řečníků než minule a při pohledu do davu pod sebou si pochvaluje si, že „je to tu zase“.

„Stojíme na pokraji ekonomického kolapsu. Potřebujeme politiky, kteří budou ochotní udělat přímo smlouvu s Ruskou federací na dodávkách plynu s Českou republikou,“ formuluje Vrábel jeden z důvodů, proč demonstraci svolal. Vládu tepe za rostoucí ceny energií, Česko vykresluje jako vazala Západu. „Potřebujeme politiky, kteří nebudou poslouchat příkazy z Washingtonu, Bruselu, z Pentagonu nebo Kyjeva, ale budou poslouchat lidi na Václavském náměstí. Česko na prvním místě,“ křičí Vrábel směrem k davu pod ním. Lidé provolávají „demise, demise“, současnou vládu označují s odkazem na příjmení premiéra Petra Fialy „Fijalovej hnus“ a o ministrech a novinářích mluví jako o „parazitech, přisátém jmelí, které nás rdousí“.

Nad hlavami přítomných se vznáší české vlajky, řada z nich má na klopě placku s nápisem „občan odporu“. A odpor je tu velký. „Volám po změně systému a bude klid. Vystupme z Evropské unie a NATO, to jsou kameny, které nás táhnou ke dnu. Nebudeme zatím používat žádné násilí, ten čas ještě nepřišel. Podle ústavy ale máme právo se bránit,“ skanduje po Vrábelovi do mikrofonu blogger Pavel Matějka. S pořadateli spojení lidé roznášejí v davu archy, kde se lze podepsat pod vypsání předčasných voleb. Podpisy tu sbírají i někteří prezidentští kandidáti.

Na pódiu postupně za sebou vystupuje šéfka komunistů Kateřina Konečná a její stranický kandidát na prezidenta Josef Skála (pochvaluje si, že s o generaci mladší Konečnou tvoří krásný pár), další prezidentský kandidát radikálů Hynek Blaško (demonstranty nazývá „drahými proruskými šváby a dezoláty“) nebo Jiří Paroubek.

„Jsem tu rád s vámi, ztroskotanci!“ říká zase expremiér. „Klíčem k ukončení drahoty je ukončení války na Ukrajině. Naše vláda ale ještě přilévá olej do ohně. Je to protilidová, protinárodní, zpupná vláda. Nejsme ovce, jděte pryč.“ Na následný dotaz Respektu, zda jeho motivem k účasti na demonstraci je to, že cítí šanci k možnému návratu k moci, odpovídá: „Dávat mě do pozice mocichtivého člověka je opravdu legrace.“

Zatímco v září policie odhadovala, že se na Vrábelově akci sešlo padesát až sedmdesát tisíc nespokojenců, teď je to méně, policejní statistiky mluví o nižších desítkách tisíc. Pořadatelé se ale nevzdávají: tvrdí, že to jsou zmanipulovaná čísla, a slibují si, že jich bude přibývat, a že budou přitvrzovat. Někteří z nich už přitvrdili natolik, že svými vyjádřeními, v nichž podněcovali k násilí, se dostali tak daleko za hranu zákona, že tu nemohli být – stejně jako Tušl s Čermákem.