Blažek a kárná žaloba na soudce: Úlet a chyba, nebo vyjasňování pravidel?

Kárná žaloba podaná na pověřeného místopředsedu Městského soudu v Brně Aleše Dufka je pozoruhodná zejména kvůli souběhu dvou jevů. Za prvé proto, že ji na soudce podal ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), a za druhé, že v ní jde o takzvanou brněnskou bytovou kauzu, tedy případ, který se dotýká Blažkova terénu: jde o Brno a politiku.

Dufek se podle Blažka a jeho žaloby dopustil porušení povinnosti soudce, když vloni v listopadu vyhověl žádosti podané novinářem MF DNES podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Soudce poskytl novináři soudní povolení k domovním prohlídkám tří lidí, mezi nimiž byl i náměstek a momentální kandidát na ministra životního prostředí Petr Hladík. Na případ kárné žaloby upozornil server Česká justice.

Pavlu Blažkovi vadí, jak sděluje v telefonu, že se tím na veřejnost dostaly informace z probíhajícího řízení, a zdůvodňuje to dvěma okolnostmi: že zveřejnění informací může mařit vyšetřování a také že se tak do novin dostávají lidé, kteří nejsou z ničeho (alespoň prozatím) ani obviněni. „Trestní řízení má být podle zákona až do projednávání před soudem neveřejné. Podal jsem kárnou žalobu na soudce proto, že podle mého názoru toto základní pravidlo porušil. A to se nesmí dít,” vysvětluje. “Vždyť ten soudce udělal to, co za třicet let žádný soudce neudělal. Dostávají se tím na veřejnost i přepisy odposlechů, a pozor, mezi osobami, které vůbec nejsou obviněné. Něco podobného se stalo před lety v případě Městského soudu v Praze, tam nešlo o domovní prohlídky, ale o vazbu, stalo se to jednou, vzbudilo to velkou diskusi a nevoli státního zastupitelství, a znovu se to už neopakovalo,” popisuje Blažek.

Pozornost odborné veřejnosti budí příkrost ministrova jednání a také fakt, že se angažuje v případu, v němž “uvízli” někteří z jeho brněnských kolegů. Omezení práva na informace až do projednání případu před soudem není absolutní a je nutné vážit žádosti případ od případu. A Blažek nemá k brněnské bytové kauze neutrální vztah, je předsedou jihomoravské ODS. Trestní stíhání kolem bytů má dvě větve - a v jedné z nich, kde jde o úplatky za přidělování městských bytů, je už obviněn s dalšími lidmi například brněnský občanský demokrat Otakar Bradáč.

V druhé větvi, kolem níž vznikla Blažkova žaloba na soudce, jde o zmíněného náměstka brněnské primátorky a momentálního kandidáta na ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL). Hladík z ničeho obviněn není, ale je jedním z lidí, u nichž policie provedla domovní prohlídky - při vyšetřování pokoutné privatizace bytových domů si z jeho kanceláře na podzim odnesla počítač a telefon. A novinář MF DNES požádal o nahlédnutí do soudního povolení k prohlídkám.

Že se případ týká ministrova domovského Brna a jeho tamních kolegů politiků, však podle Blažka v jeho rozhodnutí podat kárnou žalobu nehrálo roli - a o tom, že by do případu nezasahoval kvůli případnému střetu zájmů, prý nepřemýšlel. “Vládu ten postup soudce vyděsil. Já ho považuju za nezákonný. Vyděsilo to i odbor dohledu na ministerstvu spravedlnosti, který to začal šetřit. Samozřejmě bych byl raději, kdyby se to stalo třeba v Chebu, ale bohužel - stalo se to takhle. A přece to jen kvůli tomu, že jsem z Brna, to nenechám být. Vláda jinou možnost nemá, než že ministr spravedlnosti podá kárnou žalobu,” říká Blažek. “Je to právní spor, který se nedá vyřešit jinak, než že se nechá rozhodnout Nejvyšším správním soudem. Abych se dozvěděl, jak to je, co tedy veřejné být může, a co ne. Aby to bylo jasné pro budoucnost.”

Trest za interpretaci

Případ, o němž ministr Blažek mluví jako o podobném, se udál v roce 2017. Městský soud v Praze vydal na základě žádosti podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím novinářům soudní usnesení o vazbě. Šlo o nařízení vazby v případu manipulací se sportovními dotacemi s obviněným Miroslavem Peltou a spol. - případ je dnes u soudu. Státní zástupci vidí problém v kladném posouzení žádosti o informace v takových případech v tom, že se spolu s dokumentem dostanou na veřejnost informace ve fázi stíhání, kdy je chtějí kvůli vyšetřování nechat skryty; součásti dokumentu mohou být například i přepisy odposlechů. Stejné to bylo v případě vazby v kauze Pelta.

“Napsala jsem tehdy dopis vedení Městského soudu v Praze, aby se to příště neopakovalo, protože je tím ohroženo naplnění účelu trestního řízení. V této fázi se tyto informace veřejnosti podávat nemohou, vylučuje to zákon. A dostala jsem odpověď, že to byl ojedinělý exces a nebude se opakovat,” vzpomíná na případ pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová.

Ministrem spravedlnosti byl tehdy Robert Pelikán (za ANO). Kárnou žalobu na soudního funkcionáře, který kladně posoudil žádost podle zákona 106, tehdy nepodal. “Už si na to nevzpomínám. Ale zcela obecně mi skutečně připadá poněkud zvláštní poskytovat tyto dokumenty podle zákona 106,” odpovídá Pelikán v textové zprávě.

Pověřený místopředseda Městského soudu v Brně Aleš Dufek se k věci nechce v tisku vyjadřovat. Ministerský odbor dohledu prováděl v jeho domovském soudu zhruba od poloviny listopadu šetření a Dufek ministerstvu poskytl obsáhlé zdůvodnění, proč rozhodl o novinářské žádosti o informace podle zákona 106 kladně. Opírá se v něm o judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Argumentuje i tím, že zvážil důkladně všechna kritéria a dospěl k závěru, že pro zamítnutí žádosti není zákonný důvod: vyšetřování podle jeho závěrů ohroženo být nemohlo, protože všechny osoby, kterých se týká, byly už s důvody trestního řízení seznámeny. Argumentoval rovněž veřejným zájmem, a sice že veřejnost má u veřejně činných osob vědět, proč se o ně policie zajímá a z čeho jsou podezřelé.

Podat kárnou žalobu při podezření na závažnější porušení zákonných povinností mohou na soudce a soudkyně - stejně jako  ministr - i předsedové soudů. Pokud detekují méně závažný problém, mají k dispozici i možnost udělit soudci výtku. Předseda Městského soudu v Brně Jan Sedláček se v případě kolegy Dufka a jeho rozhodnutí ani k jedné možnosti trestu neuchýlil.

“Nechci komentovat postup ministerstva, nevím, co v tom kárném návrhu přesně je, k jakým došlo ministerstvo závěrům a jak definovalo skutek. Nemám v podstatě jiné zprávy než z médií. Ministerstvo tady provádělo šetření, ale nevím, jak to v žalobě pojalo, to se teprve dozvím,” říká v telefonátu předseda Sedláček. I on odpovídal při šetření na otázky ministerstva - a to, co se o údajném provinění soudce Dufka dozvěděl, ho k aktivitě proti němu nevedlo. ”Z mé strany to jako porušení povinnosti soudce hodnoceno nebylo. Mě osobně vůbec nenapadlo, že bych měl v této věci použít svou kárnou pravomoc. Z mého hlediska je to otázka interpretace zákona o svobodném přístupu k informacím.”

Zvlášť když jde o Brno

Ústavní právník Ladislav Vyhnánek, který působí na Masarykově univerzitě na katedře Ústavního práva a politologie a v Ústavu pro otázky soudnictví, považuje ministrovu žalobu na soudce za chybu. “Je to ze strany ministra obrovský úlet,” říká, “a to, jak to zdůvodňuje, zkrátka není pravda. Ano, trestní přípravné řízení je neveřejné. Ale existuje už judikatura ve věci práva na informace, která říká, že i v tomto případě lze za určitých okolností, pokud je podána žádost o informaci, informaci vydat. A naopak nelze paušálně říkat: Ne, je to neveřejné, je to moc brzy a my vám informaci nedáme.”

Takový přístup k žádosti o informace by naopak byla podle Vyhnánka - a zejména podle platné judikatury Nejvyššího správního soudu - chyba. Jak právník vysvětluje, kritéria, která má soudce při posuzování žádosti o informace posuzovat a balancovat, už jsou judikaturou narýsována; už je máme k dispozici a je třeba se jimi řídit. Na jedné straně je zájem státu, který nechce, aby utekly citlivé informace z trestního řízení, ochrana práv poškozených a případně presumpce neviny, na druhé zájem veřejnosti na informaci, kterou novinář žádá.

“A co o tom vím z tisku, přesně tohle všechno soudce zvažoval, takové balancování dělal. Souhlasím, že vydávat informace z trestního řízení se mají skutečně výjimečně. Ale pokud soudce provedl test, který vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, a provedl ho - jak předpokládám - v dobré víře, výsledkem je jeho právní názor,” říká Vyhnánek, “a trestat soudce za právní názor, byť je to v agendě vydávání informací, je velice problematické. Zdá se mi to v tomto případě jako velice nešťastné a nevhodné využití pravomoci ze strany ministra.”

Také argument, že kárnou žalobu dává ministr Blažek proto, “aby se to vyjasnilo”, považuje ústavní právník za lichý. “Kárný návrh má určitý šikanózní potenciál, pokud by byl šikanózně využívaný, to není žádné ‚dáme to k soudu a ono se to tam vyjasní‘. Je to vztyčený prst a vysílá to velmi špatný signál. Zvláště v tak citlivé kauze s takovými konotacemi - brněnská politika, Pavel Blažek a kandidát na ministra životního prostředí,” míní akademik.

Nejvyšší správní soudu ve svém rozhodnutí 2241/2011 například posuzoval, zda mělo státní zastupitelství právo nevydat žadateli informaci o zahájení trestního stíhání policisty, o niž žádal, a dospěl k závěru, že nevydání byla chyba. Jde sice o jinou věc, ale z hlediska práva na informace o stejný princip, jaký se týká rozhodnutí Aleše Dufka v brněnské bytové kauze. “Ustanovení § 11 odst. 4 písm. a) nelze interpretovat automaticky tím způsobem, že jakékoliv informace z probíhajícího trestního řízení nebudou žadateli poskytnuty. Právě naopak, povinný subjekt s ohledem na ústavní zásady práva na informace musí vždy zvážit, zda by poskytnutím informace o probíhajícím trestním řízení mohl být zmařen předmět a účel trestního řízení, tedy zpochybněna role státu při zjišťování trestných činů, odhalování, stíhání a odsuzování pachatelů trestných činů či obecně při upevňování zákonnosti,” píše se mimo jiné v rozsudku NSS.

Pavel Blažek podle svých slov počká, jak kárná žaloba na soudce u NSS dopadne. Pokud to bude v neprospěch ministerstva, je připraven poradit si jinak. “Pak nezbude než upravit legislativu, zpřesnit zákon o svobodném přístupu k informacím tak, aby se to už nemohlo opakovat,” plánuje ministr, “protože tohle opravdu nejde.”