Bitva o Rudé moře

Hútíové, povstalecký klan z odlehlých hor severního Jemenu, ve svém čele nemají absolventy manažerských škol. Bilance nákladů a výnosů jejich válčení je přesto natolik zisková, že by rozzářila jakoukoli účetní excelovou tabulku. Koncem listopadu unesli obří izraelskou obchodní loď a následně začali střílet rakety na lodě vplouvající do Rudého moře. Odpalovali je například z korb otlučených pick-upů a naprostá většina ze tří desítek střel minula cíl. Vyvolali tím ale řetězec škod za částku, která končí spoustou nul.

Největší světoví lodní dopravci už neposílají svá plavidla Suezským průplavem, kudy za běžných okolností proudí 40 procent obchodu mezi Evropou a Asií, a raději obeplouvají Afriku. Trvá to o jeden až dva týdny déle, cena převezeného kontejneru stoupla čtyřikrát. Mocnou vlnu následků pocítí i u Vltavy: posluchači Českého rozhlasu Plus koncem minulého týdne slyšeli ekonoma Davida Marka ze společnosti Deloitte, podle něhož „česká ekonomika může kvůli útokům jemenských povstalců další rok stagnovat“. 

Hútíové varují, že útoky potrvají, dokud Izrael nepřestane bombardovat Gazu. Za cíl trochu neurčitě označili plavidla všech zemí spjatých s židovským státem, bezpečnou plavbu nabídli ruským a čínským lodím. Západní spojenci nyní k Rudému moři posílají vojenské fregaty, které mají plavbu chránit. Američané a Britové od 11. ledna na hútíjské cíle shazují bomby. A Hútíové? Ti se z toho upřímně radují.

Díky za střet s Amerikou

„Dvacet let jsme čekali na chvíli, kdy se konečně vojensky střetneme s Amerikou a Izraelem. Pochválen buď Bůh, který nám umožnil bojovat s těmito Pány blasfemie a tyranie,“ vzkázal svým zhruba 200 tisícům sledujících na sociální síti X Naser al-Din Amer, šéf hútíjské zpravodajské agentury. Velitel povstalců Abdal Málik Hútí pak Spojené státy nazval „slaměným panákem“. Útoky na lodě izraelských spojenců – samozřejmě – pokračují.

„Válka je posiluje,“ říká Respektu Júsra Izhák, jemenská autorka dokumentárních filmů. Hútíové ovládají jen část své země a ani tam nejsou zrovna oblíbení. „Naprostou většinu Jemenu tvoří chudí lidé, kteří neznají politické souvislosti. Proti útoku zvenčí se ale spojí,“ dodává filmařka, která se loni z Hútíi ovládané metropole Saná přestěhovala do Berlína. „Společná obrana proti zahraničním intervencím obyvatele Jemenu tmelí, naše dějiny jsou plné příkladů.“

Nynější bombardování podle ní – a řady expertů – může vést k opačným výsledkům, než si Američané a Evropané přejí. A dál posílit kontrolu povstalců nad územím, kolem jehož břehů vede tepna světového obchodu. Pokračuje tak jejich vzestup, který je tak nečekaný a přímočarý, že se skoro nelze divit sebevědomí, s nímž tato skupina z periferie planety vyzývá hlavní světovou velmoc na souboj. 

Celý příběh začal v horách severního Jemenu. V kraji, kde se po zhruba tisíc let udržela vláda zajdíjských imámů, tedy větve šíitského islámu, která nikde jinde na světě nepřetrvala. Zdejší urozené rodiny mají rodokmen sahající přímo k proroku Muhammadovi a vládly i nezávislému Jemenu, který vznikl po první světové válce. O moc přišly až v revoluci, která v roce 1962 svrhla monarchii a nastolila republiku.

„Vládnout Jemenu je jako tančit na hlavách hadů,“ říkal často prezident Alí Abdalláh Sálih, který po letech bojů a převratů koncem sedmdesátých let převzal moc. Směs mocných kmenů a klanů, přítomnost různých větví islámu, dědictví skutečnosti, že část země byla kolonizována Osmany a jiná část Brity, vměšování velmocí během studené války a dočasné rozdělení na Severní a marxistický Jižní Jemen, které skončilo v roce 1990… Kdo se začte do jemenské historie a společenské struktury, tomu se – kromě úžasu z jejich složitosti – trochu zželí politiků, kteří zemi zkoušejí vládnout.