Věřit Babišovi nemusíme, ale ta slova byla na místě

Na druhý pokus to vyšlo. Minulý týden promluvil v krizi k občanům Miloš Zeman a dopadlo to smutným fiaskem. Teď to zkusil premiér Andrej Babiš - a mile překvapil. Projev zněl státnicky. Pochválil občany země za odvahu, poděkoval veřejnoprávním médiím za informování občanů i za vzdělávací pořady či vysílání pro seniory. Omluvil se za chyby, měl pochopení pro lidi, kteří museli zůstat doma, i pro ty, co pracují. Poděkoval za obrovské občanské nasazení. Tak to má být.

Premiér mluvil v posledních čtrnácti dnech na mnoha tiskovkách. Využil každou příležitost, aby stál před kamerami: aby bylo vidět, že patří k těm hlavním bojovníkům proti koronaviru. Ve skladu, před nemocnicí, na zahradě Strakovy akademie, na letišti, společně s čínským velvyslancem. Mluvil i o věcech, o nichž jako premiér mluvit neměl, pletl se do odborných debat, sliboval osobně přivézt roušky těm, kterým jim chyběly, sliboval dostatek potravin i přístrojů. Na leckoho působil jako pracovitý politik, na jiné jako šašek, který se stále dere do popředí. Hodně z toho, co řekl a udělal, působilo zmateně.

Po několika větách jeho pondělního projevu „k národu“ musela každého kriticky myslícího diváka a posluchače tedy napadnout otázka: kdo mu ten proslov napsal? Bylo to něco zcela jiného, než jak mluvil a vystupoval v minulých týdnech. Ale i takového diváka musela po další půlminutě přejít chuť nad tím přemýšlet. Důležitá byla slova, která zazněla.

„Velice si vážím každého, kdo dočasně opustil své zaměstnání nebo domov, aby sloužil potřebám naší země a svých bližních. Ve svém okolí, nebo po internetu, v jedné z tisíců dobrovolnických skupin. Vidět to, je něco neuvěřitelného,“ řekl třeba Babiš. Je dobře, že tohle zaznělo; že premiér řekl něco, co zní povzbudivě. Budeme doufat, že chtěl občanům něco ,sdělit a díky za to, že to nebylo jen poděkování Číně, i když ani to si neodpustil.

Snad si při tom premiér také uvědomil, že jeho projev nejsou jen slova, která zazněla jeden březnový večer, ale že to byl závazek. Jsme v tom všichni spolu a měli bychom táhnout za jeden provaz. Budeme se těšit, jak to premiér potáhne s námi všemi - i s těmi, kteří jej nevolili a nikdy volit nebudou. I s těmi, komu nechutnají jeho koblihy. Že to nebyl jen kšeft, ale příslib.