V Ženevě se v klidu setkali pragmatičtí nepřátelé

V Ženevě se ve středu odpoledne muselo konat skutečně zajímavé setkání - už jen proto, že jeden z jeho účastníků se o tom druhém v minulosti nevyjadřoval příliš diplomaticky. Ještě v roli amerického viceprezidenta Joe Biden o Vladimiru Putinovi prohlásil, že „mu pohlédl do očí a seznal, že postrádá duši“. Již jako prezident letos na jaře pak během televizního rozhovoru souhlasil s tvrzením, že Putin „je zabiják“. Moskva na to reagovala stažením velvyslance z Washingtonu.

Nicméně alespoň podle vyznění tiskové konference, kterou po skončení vzájemné schůzky uspořádal ruský prezident, byla atmosféra prvního vrcholného setkání po Bidenově zvolení celkem klidná. Putin ujistil novináře, že mezi oběma vůdci nepanuje vzájemná animozita. Dokonce celkem nečekaně hodil před novináři přes palubu Bidenova předchůdce v Bílém domě.

Pro Donalda Trumpa je pořád typické systematicky opakované tvrzení, že devětasedmdesátiletý Biden je pouze téměř dementní nesvéprávný stařík ovládaný svým okolím. Putin teď na tiskové konferenci světu sdělil pravý opak: americký prezident je podle něj zkušený státník, který dvě hodiny čelil detailním otázkám a kompetentně na ně odpovídal. „To, upřímně, každý státník nedokáže,“ vysvětlil Putin a dodal: „Biden je zjevně úplně jiný než Donald Trump.“

Sám Putin se podobného lichotivého zhodnocení dočkal ještě dříve, než schůzka začala, když ho Biden na vlastní tiskovce po summitu NATO označil za „bystrého a tvrdého protivníka hodného toho jména“. Oba státníci pak průběh schůzky nezávisle na sobě popsali jako pragmatický a korektní. Na přímé otázky, zda došlo na výhrůžky nebo emoce, odpověděl Biden okamžitě, že nikoliv. Americký prezident vlastně schůzku popsal coby jakési osobní setkání dvou chladných byznysmenů, kteří si navzájem sdělili své postoje a klidným hlasem si vysvětlili, kde spolu nesouhlasí, a kde naopak souhlasí.

Vyčistit vzduch

Žádný velký tyátr to podle všeho nebyl, ke shodě došlo i ve věci výroku o „zabijákovi“. Putin prohlásil, že byl spokojen s Bidenovým vysvětlením, aniž ho blíže specifikoval, a Biden se na přímý dotaz rozesmál a odvětil, že „pokud je on (Putin) spokojený, proč bych se k tomu ještě vracel“.

Jisté je, že jedním z mála konkrétních výsledků schůzky je návrat obou velvyslanců zpět na své posty v hlavních městech obou zemí. Další shoda mezi mocnostmi panuje zjevně v otázce potřeby nadále manažovat strategickou rovnováhu jaderných zbraní. Biden a Putin bezprostředně po nástupu amerického prezidenta do úřadu prodloužili platnost poslední existující jaderné dohody Nový start (za vlády Donalda Trumpa k tomu nedošlo) a nyní se shodli na jednání o dalších úpravách smlouvy.

Podstatně mlhavější je signál k zahájení expertních jednání o kyberbezpečnosti, což někteří analytici velmi rychle vyhodnotili jako více méně vykopnutí míče do autu - jednání expertních komisí může znamenat snahu o řešení problému, a nebo taky ne. Nic konkrétnějšího už ze schůzky nevzešlo, byť se zdálo, že osobní setkání a vyčištění vzduchu bylo pro oba lídry důležité.

Na tiskových konferencích Biden i Putin popisovali rozdílné mocenské pozice svých zemí: ruský prezident opakovaně zdůrazňoval jaderný potenciál Ruska, zatímco Biden opakovaně odkazoval k ekonomické převaze Spojených států, a naopak k hospodářským problémům Ruska. I na otázku, zda pohrozil Putinovi odvetou v případě, že by ve vězení zemřel ruský disident Alexej Navalnyj, odvětil Biden, že není v zájmu Ruska snižovat svoji mezinárodní důvěryhodnost.

V reakci na otázku, zda se obě země propadají zpět do studené války, pak americký prezident svůj postoj k Rusku popsal ještě přehledněji. Podle něj není v zájmu země, jež má ekonomické problémy a zároveň sdílí dlouhou hranici s Čínou, tedy sílící mocností s ambicí stát se světovým hegemonem, aby byla zaklesnuta ve sporu s USA - mocností, jež garantuje fungování mezinárodního systému. Samo Rusko tento systém potřebuje z ekonomických důvodů, nemůže ho tedy zároveň podrývat.

Problém číslo jedna je Čína

Výše popsaná odpověď vlastně dobře naznačuje celou strategickou linku, již Bidenova administrativa směrem k Rusku buduje. Biden vysvětlil, že neočekává snahu Ruska o demokratizaci - a Putin nezávisle na něm zase prohlásil, že Rusko netouží být jako Západ. Dnešní Amerika zjevně chápe, že putinovské Rusko chce hrát roli protivníka Západu, že tak chápe svou vlastní identitu a že je pro něj důležité být v takové roli také uznáváno.

Zároveň Spojené státy očekávají, že ruské prosazování bude mít své meze, a právě ty zjevně přijel Biden do Ženevy Putinovi vysvětlit. Jak se budou vztahy vyvíjet dál, to ponechali oba lídři otevřené, ale rozhodně nepředstírali vřelé přátelství. Biden nepozval Putina do Washingtonu, Putin nepozval Bidena do Moskvy.

Ruský prezident prohlásil, že vidí jistou naději na zlepšení vztahů. Biden vysvětlil, že vztah mezi oběma lídry není věcí důvěry, ale obyčejného pragmatického „byznysu“ - tedy pokud možno vypočitatelné koexistence dvou mocností se značně protichůdnými zájmy.

Jedna věc je jistá: pro Američany dnes problém číslo jedna představuje Čína, nikoliv Rusko, ať se chová sebeprovokativněji. Moskva nejrůznějšími formami dráždí Washington z velké části proto, aby mohl její prezident hrát onu roli zásadového odpůrce Západu - tedy sféry, odkud do Ruska přišly v posledních sto letech dva velké válečné konflikty. Svým ekonomickým a technologickým potenciálem nicméně Rusko nepředstavuje pro Ameriku skutečnou a dlouhodobou strategickou výzvu - tedy pokud by se z nějakého důvodu nerozhodlo pro planetární jadernou sebevraždu, čemuž nic nenasvědčuje.

Naopak Čína má skutečné ambice i dlouhodobý potenciál sesadit Spojené státy z pozice nejvlivnější země na planetě a představuje tak přesně to, na čem se shodli lídři demokratických zemí na schůzce NATO - „systémové ohrožení světového řádu“. To se o putinovském Rusku úplně tvrdit nedá.

Pro Evropany je povzbuzující, že Biden přesto slyší jejich konkrétnější obavy z neklidného, ekonomicky i politicky vachrlatého obra na svých východních hranicích. Série schůzek během Bidenovy cesty do Evropy přinesla srozumitelné obnovení vzájemné sounáležitosti demokratického bloku, dokonce znovu definovala světové soupeření jako otázku hodnot: demokracie postavené proti nesvobodným režimům symbolizovaným právě Čínou a Ruskem.

Schůzka Biden - Putin by pak šla shrnout slovy: nemáme se ani trochu rádi, ale chápeme, že spolu pro dobro všech musíme nějak racionálně vycházet.