Učitelská stávka je píár za všechny prachy

 Stávka, kterou na středu 6. listopadu vyhlásil Českomoravský odborový svaz pracovníků školství (to plné jméno je dobré zmínit), je ukázkovým příkladem nesmyslné, špatně naplánované a zoufale komunikované protestní akce předem odsouzené k nezdaru. Souboj o její veřejný obraz odborářský šéf František Dobšík prohrál ještě dřív, než začala. Pokud se jiní odboráři chtějí poučit, jakou cestou nejít a co všechno nedělat, mají ideální příležitost.

Proč se stávkuje? To už se pár dní snaží vysvětlit prakticky všechna média, ale lidí, kteří to opravdu pochopili, bude nejspíš minimum. Včetně učitelek a učitelů ve školách. Není divu, není to snadné. Kdo to zvládne vysvětlit ve dvou větách, dostane od pana Dobšíka medaili a lízátko. Odboráři totiž nevyhlásili první plošný protest po dvanácti letech proto, že stát stále investuje do vzdělávání ostudně nízké procento HDP. Ani proto, že domluvený patnáctiprocentní růst platů se letos smrsknul na deset procent. To by byly srozumitelné a zcela oprávněné důvody. Fakticky vyhlásili stávku proto, že nechtějí, aby ředitelé mohli ovlivnit, kdo bude mít jaké odměny.  Považují pro své členy za ohrožující, že by malou část přidaných peněz, reálně jde o několik stokorun, mohli ředitelky a ředitelé rozdělit mezi ty, kteří pracují lépe.

Takže není divu, že se veřejnost v postoji k učitelské stávce rozštěpila na dvě části. Na ty, kteří vůbec nerozumí, proč učitelé stávkují zrovna v době, kdy jim stát po letech konečně masivně přidává. Tihle lidé si nejspíš myslí, že jsou učitelé nenažraní a berou víc, než si zaslouží, jakkoli to není pravda. A pak je tu ta druhá, mnohem menší část, která rozumí tomu, kvůli čemu odbory pana Dobšíka stávkují - a o to intenzivněji si ťuká na čelo.  (Reputační) problém pro pana Dobšíka je, že do této skupiny patří ředitelské asociace a podstatná část učitelů; stávku odmítl i jeden ze dvou učitelských spolků. Zjednat si předem podporu je přitom u veřejně viditelných akcí klíčové.

Odborový šéf Dobšík je ukázkovým případem někoho, kdo nedomyslel, že když vyhlásí stávku, musí také jasně zdůvodnit, proč to dělá a čeho chce dosáhnout. A cíl to musí být jasný a veřejně srozumitelný, protože stávka je vlastně pokusem obrátit se v interním „zaměstnaneckém“ sporu na veřejnost. Proto je klíčové, zda veřejnost rozumí, proč se stávkuje. Ale my už několikátý den sledujeme, že na tuto eventualitu šéf učitelských odborů připraven nebyl.

Stejně tak nedomyslel, že fakticky jen poškodí pověst a renomé učitelů. Všech. Protože veřejnost nebude rozlišovat, kdo z učitelů se ke stávce přihlásil, a kdo ne. Pro ně jsou prostě učitelé ti, kdo bez důvodu zavřeli na den školy a zkomplikovali jim rodinný život. A co nejhoršího. Ať to dopadne jakkoli, žádné peníze navíc učitelé nedostanou. I kdyby ministr ustoupil, jediným ziskem bude, že ti dobří i špatní dostanou stejně. To je učitelský píár za všechny prachy. Veřejná komunikace z nejhorších snů.

Výsledek? V médiích sklízejí odboráři nepokrytý posměch. Co vybojovali starší a srozumitelnou kampaní Konec levných učitelů, stihli poztrácet za jediný víkend. Protože to celé navíc zorganizovali narychlo, školy se zmatečně rozhodují, zda zavřít, či nezavřít. Ke stávce se údajně hlásí nadpoloviční většina škol, ale minimum bude těch, které budou opravdu stávkovat. Různé názory totiž mají i učitelé uvnitř škol. Takže obvykle zůstanou školy otevřené, někdo stávkovat bude, někdo nebude - a kromě trochy chaosu z celé té akce zbude jen trapný pšouk.

Stávka jako nátlak na vládu a ministra? Ani náhodou. Pan Dobšík vládě nahrál na smeč. Stačí jí udělat úkrok stranou: „Tak prosím, stávkujte!“ A Českomoravský odborový svaz pracovníků školství si za zvuku fanfár a školních zvonků, oděn v modrá týmová trička, nabíhá na vidle.

Autor je spolupracovníkem Informačního centra o vzdělávání EDUin