Slyšte příběh zavrženého prezidenta Spojených států

Na vrchol vystoupal s využitím šokujících lží šířených (významnou měrou) prostřednictvím sociálních sítí. Během své vlády pokračoval v šokujícím lhaní (významnou měrou) na sociálních sítích. Přesto všechno prohrál ve volbách, o nichž šokujícím způsobem lhal (významnou měrou) na sociálních sítích. Na poslední chvíli ještě s využitím šokujících lží poštval dav proti Kongresu, kde zákonodárci právě hodlali výsledky voleb potvrdit. Následovalo pár hodin řádění a pět lidí útok nepřežilo, zákonodárci výsledky voleb přesto potvrdili, prezident v úřadu končí. Sociální sítě a další technologické firmy vzápětí prezidenta vypnuly. Už žádné lži a rozeštvávání obyvatel.

Samozřejmě, trpělivost vždy přeteče až v jistém okamžiku. Trumpovo zneužívání sociálních médií k šíření „alternativního“ obrazu světa za použití - slovy jeho blízké poradkyně - „alternativních fakt“ vedlo teprve nyní k přímému fyzickému útoku proti ústavnímu pořádku. Zajímavou otázkou je, jak by firmy Twitter, Facebook, Google, Apple nebo Amazon postupovaly v případě, kdyby třeba republikánští politici ve Wisconsinu nebo Georgii podlehli nátlaku prezidenta podpořeného davem voličů zmasírovaných výmysly ze sociálních sítí a skutečně se pokusili změnit výsledek voleb. Byla by tato forma útoku proti ústavnímu pořádku dostatečným důvodem, aby technologické firmy odebraly prezidentovi jeho megafon?

Nevíme, odpovědi neznáme - a to je právě problém. Nad postupem amerických technologických gigantů se teď ostatně pozastavuje kde kdo, i když vynecháme okruh Trumpových příznivců. Podle německé kancléřky Angely Merkel jsou kroky amerických technologických firem „problematické“ a porušují „základní práva svobody projevu“. Její mluvčí Steffen Seibert řekl, že svobodný projev „je možné omezit pouze v souladu se zákonem a v rámci pravidel definovaných zákonodárci - a nikoliv na základě rozhodnutí managementu platforem sociálních médií“. Ještě přímočařeji se vyjádřil ruský protivládní aktivista Alexej Navalnyj. Ten nazval zablokování účtů dosluhujícího prezidenta Donalda Trumpa „nepřijatelným aktem cenzury“ - jedná se podle něj o „kroky lidí, které neznáme, a na základě procedur, o kterých nemáme ani ponětí“.

V tuto chvíli obvykle přichází na řadu argument o soukromých firmách, které si mohou dělat, co chtějí. Protiargument pak praví, že technologické společnosti mají de facto monopol a jsou tak obrovské, že mají moc globálně řídit tok informací. Což teď výše zmíněná pětice jen potvrdila. Twitter a Facebook nejdříve zablokovaly Donaldu Trumpovi účty, zbylá trojice se postarala o to, aby odstavila z provozu alternativní síť Parler, kam by se snad mohli prezident a část jeho příznivců přemístit. Mohly to udělat už dávno. Nemusely to udělat nikdy. Proč to udělaly právě v okamžiku, kdy si mohly být jisté, že Trump ztratil definitivně moc?

Evropané se pokouší řešit mrazivě rozsáhlou moc technologických firem systémově. Legislativa se přijímá na úrovni Bruselu, za příklad správným směrem jdoucích národních zákonů se vydává Německo, které zavázalo již v roce 2018 sociální média k povinnosti odstranit do 24 hodin od upozornění závadný obsah pod pokutou až 50 miliónů eur. Německého Trumpa by musely technologické firmy buď systematicky mazat, nebo by se nedoplatily - tedy v praxi by si musely spočítat, zda jim výši pokut vykompenzuje reklamní potenciál jeho publika.

I ve Spojených státech nad firmami visí bič, jenom funguje jinak. V 90. letech ve snaze podpořit rozvoje celého tehdy zárodečného internetového odvětví schválil Kongres zákon, jehož dnes již legendární Sekce 230 brání internetové firmy před právní odpovědností za obsah třetích stran, jež využívají jejich platforem. Zrušení tohoto opatření, které vzniklo v době, kdy bylo Marku Zuckerbergovi jedenáct, by podle expertů znamenalo pro sociální sítě v jejich dnešní podobě katastrofu.

Sekce 230 tak v praxi funguje jako klacek, kterým si politici zabezpečují přízeň velké pětky. Trump vyhrožoval zrušením výjimky, kdykoliv mu firmy nešly dostatečně na ruku, naposledy se ho během zpochybňování voleb pokusil přilepit k zákonu o financování armády. O reformě Sekce 230 mluví také nastupující Bidenova administrativa. Ta bude mít vzhledem k rozložení sil v Kongresu osud byznysu plně v rukou minimálně následující dva roky. Že by to nějak souviselo s nově nalezenou rozhodností Silicon Valley?

Sociální sítě a internetové technologie jsou stále relativně novým fenoménem a cesta k jejich správnému užívání ve prospěch společnosti jako celku se stále hledá. S jistotou lze říct, že to není jenom byznys, který si může dělat, co se mu zlíbí - na to je jeho vliv na fungování celé společnosti příliš velký. Ostatně rozhodnutím nejužšího vedení několika málo firem tady třeba vůbec nikdy nemusel být nejen Trump, ale ani brazilský prezident Bolsonaro a jeho filipínský protějšek Duterte – a nemuseli jsme být svědky genocidy barmských Rohingů podněcované nesmysly na Facebooku.

Taková koncentrace moci je vždy příliš - a internetové firmy to teď v podstatě samy potvrdily. Rozbití technologických monopolů je tak možná vůbec tím nejdůležitějším úkolem, který před Bidenem a jeho administrativou v nadcházejícím období stojí.