Putinovo Rusko je skutečně v obklíčení. Vlastní nepřitažlivosti

Psychologické hry pokračují i po prvním dni jednání mezi Spojenými státy a Ruskem v Ženevě. Moskva nenaplnila svou hrozbu, že rozhovory přeruší hned na začátku, protože Američané zjevně nechápou její požadavky. Zároveň pohrozila, že od stolu odejde klidně i v nejbližších dnech, pokud Washington nezačne být chápavější.

Americká delegace, v jejímž čele stojí náměstkyně ministra zahraničí Wendy Sherman, totiž odmítla zásadní ruské požadavky - především záruku, že se Severoatlantická aliance v budoucnu nerozšíří dál na východ. Pro Rusko je přitom představa Ukrajiny jako členské země NATO nepřijatelná. Jak vysvětluje Dmitrij Trenin z Carnegie Moscow Center, „Ukrajina je pro Rusko poslední obranný val“. Šéf ruské delegace, náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov, to na tiskovce řekl podobně jednoznačně: “Je zásadně důležité, aby se Ukrajina nikdy v budoucnu nestala členskou zemí NATO. Potřebujeme pevné právní závazky, nikoliv sliby, ale garance. Je to otázka ruské národní bezpečnosti.“

Američané nabízejí jiné záruky. Bidenova administrativa na rozdíl od Trumpovy nabídla jednání o omezení počtu amerických raket středního doletu, což je třeba podle deníku The Wall Street Journal „pro Washington podstatný posun“. Další nabízenou položkou je vzájemně odsouhlasený, a tedy omezený rozsah vojenských cvičení NATO i Ruska v oblasti.

Jako pověstný cukr slouží už sama ochota jednat i na nejvyšší úrovni - pozornost, kterou si dnešní Rusko musí na Spojených státech těžce vynucovat. Pokud jde o příslovečný „bič“, mluví Američané o rozsáhlých sankcích. Ty by měly zahrnovat třeba zastavený export polovodičů z Ruska, ve hře jsou i energetické sankce či odříznutí Ruska od obchodování v dolarech, což je skutečně nejzazší varianta - opatření by ještě zvýšila inflaci a energetickou nestabilitu na Západě. Zároveň Spojené státy a jejich stoupenci vyhrožují masivními dodávkami zbraní na Ukrajinu.

Obě strany zjevně hrají v rozdílných časových horizontech. Američané rozhodně nikam nespěchají. Náměstkyně Sherman prohlásila, že „otázky kontroly zbraní a další bezpečnostní témata jsou komplikované záležitosti, které nelze vyjednat v řádu týdnů.“ Její ruský kolega Rjabkov měl naopak za to, že je potřeba jednat rychle a že „si nemůžeme dovolit další odklady“. Zdržovací taktika Spojených států jistě souvisí s hlavní pákou, kterou Rusko v dilematu nasadilo. Vojenská hrozba má z technických důvodů největší váhu v zimních měsících, zvlášť když se kombinuje s možným energetickým vydíráním ze strany Moskvy.

Rusko sice od rozhovorů hned neodešlo, ale zároveň nic neslíbilo v souvislosti s přítomností více než stovky tisíc vojáků na hranici s Ukrajinou. Hrozba vojenského útoku tak i nadále trvá a obě strany se tematicky zatím zásadně míjejí. Ruský vyjednavač má teď v Moskvě Putinovi a dalším režimním špičkám vylíčit svůj dojem z jednání. Jak Kreml vývoj vyhodnotí, se uvidí. „Jsme teprve na počátku a nevíme, kam všechno v tuto chvíli směřuje,“ komentovala vývoj vedoucí americké delegace.

Jednání by nicméně měla v různých formátech pokračovat. Ve středu se v Bruselu sejdou s Rusy zástupci NATO a na místě by měli být i hlavní vyjednavači. Ve čtvrtek by se mělo vyjednávat ve Vídni v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jejíž členy jsou i Rusko a Ukrajina. Západ zatím drží jednotnou pozici a rozhodně se nezdá, že by ruské výhružky zasely neshody do řad spojenců. Naopak, ve Švédsku a ve Finsku citelně zesílila debata o možném budoucím členství obou zemí v NATO - tedy přesně ten krok, který by pozici Ruska nijak neposílil.

Celá ruská pozice ostatně stojí na pečlivě pěstovaném příběhu o permanentním ohrožení a hrozbě obklíčené země. Ve skutečnosti spočívá problém v tom, že pod vlivem Moskvy chce být málokdo. Nejnovější události v Kazachstánu, kam přišly nakonec jistit pořádek ruské speciální jednotky, jsou toho dobrou ilustrací. Většina obyvatel Ukrajiny si dnes přeje západní, nikoliv proruskou orientaci.

Moskva to interpretuje záškodnickou činností Západu, ale to je laciné. Ruský model prostě není přitažlivý - v tomto smyslu je ekonomicky slabé, zjevně nereformovatelné, na exportu surovin závislé a politickou opozici vraždící Rusko se svou vymírající populací skutečně v obklíčení. A nejen ze Západu, ale také na opačné straně - z prosperující a modernizace schopné Číny.