Prezident je v segregované škole a hlásí se

Neformální moc prezidenta není v žádném zákoně přesně popsaná a ani být nemůže. Přitom po většinu svého mandátu uplatňuje právě ji. V podstatě jde o pozornost či zájem hlavy státu - a v praxi záleží, jak s ní nakládá, jakým směrem ji namíří, v čí prospěch ji použije.

Petr Pavel už měl dost času, aby se v tomto směru předvedl, a nutno říct, že generál překvapil. Podstatný díl pozornosti totiž věnuje těm, kterých si v Česku mocní obvykle nevšímají. Ten nezájem je tam významný, že jsme se i díky němu dostali do pozice, ve které žádná slušná prosperující společnost nechce být. Řeč je o existenci segregovaných základních škol. Jednu takovou Pavel v úterý navštívil.

O občasném vyčleňování romských dětí do jakýchsi segregovaných škol se tady po revoluci psalo s přídechem skandálu, teď jsme o čtvrtstoletí dál a segregované školy jsou ve městech s početnější romskou populací běžnou součástí vzdělávacího systému. Příkladem může být severočeská Bílina: ze tří základních škol stojí jedna stranou ulic, kde bydlí bílinští Romové. Tam se tedy snaží dávat své děti ty neromské rodiny, kterým záleží na kvalitě vzdělávání. Další dvě školy stojí ve čtvrtích s vyšším podílem chudších lidí, mají početnou komunitu romských žáků a výrazně horší pověst.