Pozorujte nás, ať se vyhnete našim tragickým chybám, radí Slováci. Skutečně to potřebujeme?

„Pozorujte nás velmi podrobně, protože možná vás něco takového čeká,“ vyzvala na stanici ČRo Plus bývalá slovenská politička a diplomatka Magda Vášáryová s odkazem na české parlamentní volby letos v říjnu. Mluvila o ohrožení slovenské demokracie vládou Roberta Fica a nebyla první, kdo takhle Česko v poslední době na slovenskou zkušenost upozorňuje. Nakolik je však toto varování trefné? Skutečně nás může po vítězství současné opozice čekat podobný střet, jaký dnes na Slovensku probíhá mezi proputinovskou vládou Roberta Fica a jejími stoupenci na straně jedné a prodemokraticky a prozápadně smýšlející částí veřejností na straně druhé? Pátrání po podobnostech lze rozdělit do několika kapitol.

1. Orientace na fašistické Rusko? Politici ANO, kteří by v případě volebního vítězství převzali kormidlo jako hlavní síla, dnes sice onu pověstnou orientaci na Východ odmítají se slovy, že přece jejich názorový spojenec je Trump a ten je esencí Západu, jenže tak jednoduché to není. Nový americký prezident a jeho okolí dnes vede s Ruskem v řadě témat v podstatě identickou rétoriku a nikdo neví, kam to povede. Navíc západní orientace není pouze orientací na USA a jejich vládu, ale především snaha o aktivní spolupráci v Evropské unii, ochrana demokratických institucí a hodnot svobody, lidských práv a spolupráce, jež se prosadily po druhé světové válce. Andrej Babiš tohle jako neomezený vládce ANO donedávna vyznával, jenže dnes máme před sebou výrazně jiného Babiše. Na rozdíl od modelu 2021, kdy stál v řadách evropských liberálů a chlubil se mobilem na Macrona, je dnes na unijní půdě hrdou součástí nacionalisticky a populisticky laděné frakce Patrioti pro Evropu, jejíž členové mají otevřeně blízké vztahy s Putinovým Ruskem a vystupují proti EU.

2. Jak moc hrozí překopání ústavy? Slovensko v minulosti podcenilo to, čemu se v politologii říká systém brzd a protivah. Především disponuje pouze jednou komorou parlamentu a vláda má díky tomu jednodušší cestu ke změně ústavy, a tedy i ke zneužití své moci. Fico sice zatím nedisponuje dostatkem hlasů, aby mohl slovenskou ústavu změnit, stačí mu však dohodnout výraznější většinu v rámci Národní rady. Česko má naproti tomu Senát, který se volí na základě jiného volebního cyklu, není tedy možné ovládnout jej ve stejném čase jako Poslaneckou sněmovnu. Žádná vláda, jež vzejde z říjnových voleb, proto nebude moci změnit ústavu, pokud o tom nepřesvědčí Senát ovládaný koalicí Spolu.