Poslední varování politikům

Volební model agentury STEM přinesl zlom, o kterém už mnozí politici v zákulisí spekulovali. Podle výzkumu se TOP 09 ocitla pod hranicí pěti procent potřebnou pro vstup do sněmovny - získala jen 4,6 procenta. I když je to stále v rámci statistické chyby, takže TOP může klidně mít podporu šesti procent voličů, bude teď vnímána jako strana, která se do parlamentu nemusí dostat. A předchozí případy ukazují, že lidé pak začínají zvažovat, jestli takovou stranu volit. To může zcela přepsat politickou mapu.

//

Volební model STEM – simulovaný výsledek voleb – leden 2017 (v %)

Volební model přináší vůbec fascinující čísla. ANO má 30%, zatímco ČSSD jen 15%. ODS (9,8%) se vlastně už roky nehýbe a TOP 09 jde dolů. Z pravice tak vlastně jen lehce posílili lidovci (7,8%), ale opět mluvíme o statistické chybě. Silní jsou i komunisté (12,6%). Pokud by to všechno byla pravda, znamená to jinými slovy, že nemůže vzniknout vláda bez Andreje Babiše.

Jediná teoretická možnost - ODS, KDU-ČSL, ČSSD a KSČM - bude kvůli komunistům pro většinu stran nepřijatelná. A tím se vracíme k tématu, které jsem popisoval v minulém Respektu: Jak by se strany v takovém případě zachovaly? Jistě, volby mohou skončit jinak, ale přemýšlet bychom o tom měli už dnes, mimo jiné proto, aby lidem došlo, že tohle se opravdu může stát.

Kdyby volby dopadly podle dat agentury STEM, mělo by ANO ve sněmovně 87 mandátů. K sestavení vlády by pak Andreji Babišovi stačilo 14 hlasů. Taková situace vytvoří na vedení stran obrovský tlak: budou se totiž bát, že jim utečou přeběhlíci (zažili jsme), nebo se někdo pokusí o stranický puč (také jsme to už zažili). Ale bude mít smysl jít do koalice s tak silnou stranou? Navíc vedenou mužem, který si často dělá, co chce? A jak se zachová prezident? Jmenuje Babiše premiérem, a pak mu bude shánět poslance? Nebo ho prostě nechá vládnout bez podpory parlamentu, jak to už jednou udělal u Jiřího Rusnoka?

Česká politická kultura, ale ani současné kontrolní mechanismy nejsou na tak dominantní stranu připravené. Proto nezbývá než doufat, že tradiční politická uskupení konečně zapnou turbo motor a začnou veřejnosti vysvětlovat, v čem je jejich nabídka a kandidátní listina lepší, než je tomu u hnutí ANO. Mají k tomu ještě jeden důvod: těsně pod pěti procenty je partaj Tomia Okamury, a pokud by se do sněmovny dostal, mohl by být partnerem Babiše on. Ano, je to tak.

Politici často mluví o možné integraci či spolupráci stran. Pokud to nemysleli jen jako řečnický obrat, je evidentně na čase o tom uvažovat, protože hlasy voličů se drolí. Má to pochopitelně mnoho „ale“, je tu mimo jiné řada osobních sporů mezi politiky, avšak pokud se nechceme dostat do situace, kdy nastane nějaká vážná politická krize (nikdo například nesestaví většinovou vládu) či velmi podivná vláda Andreje Babiše a přeběhlíků, je třeba zapnout představivost.