Odchod Petříčka i Blatného je nesrozumitelný a nebezpečný

Vláda Andreje Babiše nemá příliš ministrů, o kterých by šlo říci, že jsou jasněji hodnotově ukotveni. Jedním z nich byl bývalý šéf zdravotnictví Jan Blatný, který nechtěl ustoupit tlaku prezidenta Miloše Zemana, jenž chce do Česka dovézt v Evropské unii neschválenou vakcínu Sputnik V.

Blatný dal svým postojem jasně najevo, že pro všechny by měla platit stejná pravidla. A tak jako procházely řadu týdnů přísným posuzováním západní vakcíny, měl by stejnou proceduru podstoupit i ruský očkovací prostředek. Každý právní stát stojí na tom, že zákony a pravidla platí pro všechny stejně. Zajišťuje se tím rovnost, férovost - a v těžkých krizích, jako prožíváme nyní, i to základní, ochrana našeho zdraví.

Prezident, který dlouhodobě nadřazuje ruský zájem nad veřejný, to ale viděl jinak. A tak si u slábnoucího Andreje Babiše, který na něm bude závislý po letošních parlamentních volbách, vynutil výměnu, a to hned dvojitou. Po Blatném aktuálně končí ve vládě i ministr zahraničí Tomáše Petříček (jeho odvolání navrhuje jeho stranický šéf Jan Hamáček, který ho čerstvě porazil v souboji o předsednické křeslo v ČSSD).

Petříčkův otisk ve vrcholné politice je přitom v mnohém podobný jako u bývalého ministra zdravotnictví. I on byl v důležitých věcech politikem, který měl hodnotově čitelný radar. Zastával jasně prozápadní a proevropské postoje, v minulosti navštívil Ukrajinu a podpořil ji proti ruské agresi, nenechal se vydírat čínským velvyslancem, jako jeden z mála ve vládě oponoval ministru průmyslu Karlu Havlíčkovi, který se za každou cenu snažil obejít doporučení bezpečnostní komunity a dát zakázku na rozšíření jaderné elektrárny Dukovany ruskému Rosatomu.

Konec Petříčka se bude jistě interpretovat různě. Že projevil nedůvěru vůči svému stranickému šéfovi Hamáčkovi, když proti němu vyhlásil kandidaturu v době rozkladu ČSSD. Že byl příliš spjatý s zákulisním hybatelem, bývalým europoslancem Miroslavem Pochem, který se měl před časem původně stát ministrem, ale Hrad ho vetoval. Že za nitky tahá Hrad, který Petříčkovo odvolání požadoval již dlouho.

Na každé z těch věcí něco bude, ale to nic nemění na faktu, že stejně jako u Blatného je Petříčkův odchod z vlády nesrozumitelný, a hlavně nebezpečný. Jaké to bude mít bezprostřední dopady, nelze jednoduše vyjmenovat. Do politiky se promítá řada neznámých. Třeba se nestane žádné drama, ale vzhledem k tlaku prezidenta na konec ředitele BIS Michala Koudelky, na přidělení Dukovan Rusům a dovoz neschváleného Sputniku V či snaze odstranit ředitele ČT Petra Dvořáka je třeba připravit se na nejhorší.

V takové chvíli bude ve vládě potřeba ministrů, kteří se nebojí bouchnout do stolu a říct „ne“. Jenže kdo takový po Blatném a Petříčkovi zbývá? Pro oba je vlastně jejich odchod momentálně asi ten nejlepší konec, jaký si mohli přát, a jednou se jim může zúročit. Pro Česko je to však špatná zpráva.