Nepomohlo ani memorandum z Hradu

Vláda neprojednala v pondělí návrh ministra průmyslu Karla Havlíčka, že by do zakázky ministerstva obrany na nákup 210 bojových vozidel za 52 miliard korun měl být včleněn požadavek, aby se na dodávce podílel český průmysl z více než čtyřiceti procent - a aby bylo v podmínkách soutěže napsáno i to, že se dodavatel musí podílet na vzniku továrny v České republice, jež bude souviset se zakázkou a výrobou obrněnců.

Tahle pro laika trochu nesrozumitelná zpráva znamená, že vláda Andreje Babiše se nenechala ovlivnit memorandem, které bylo podepsáno loni v listopadu na Hradě za přítomnosti prezidenta Miloše Zemana. Tedy prohlášení německé společnosti Rheinmetall, která patří mezi tři uchazeče o zakázku, a firmy Czechoslovak Group, která patří do impéria syna Jaroslava Strnada, jednoho z historicky velkých sponzorů prezidentských kampaní Miloše Zemana.

„V rámci tohoto nového strategického partnerství obě společnosti umožní přenos obranných technologií mezi Německem a Českou republikou za účelem realizace projektů ve státech Visegradské čtyřky i v jiných zemích. CSG jako klíčový český výrobní a obchodní partner Rheinmetallu bude spolupracovat na projektech Rheinmetallu společně s desítkami dalších společností českého obranného průmyslu v rámci dodavatelského řetězce,“ stojí v memorandu z 26.11. 2020.

Proti memorandu protestovali soupeři Rheinmetallu o zakázku. Viděli v něm zvýhodnění německé firmy v soutěži - a návrh Karla Havlíčka představoval do velké míry naplnění společného „hradního“ prohlášení. Vláda však dala na argumentaci ministra obrany Lubomíra Metnara, podle níž je zadání zakázky v tak pokročilém stádiu, že není možné měnit podmínky soutěže. Ministerstvo tak může po vládním verdiktu oslovit uchazeče z Německa, Španělska a Švédska, aby poslali nabídku na zadání, které se mimochodem vypracovávalo několik let.

Armádní zakázky jsou komplikovaná záležitost, jejich požadavky bývají velmi specifické a ojedinělé. Nesrovnatelné s jinými zakázkami na stejné „zboží“ v jiných zemích. Tato neprůhlednost a neschopnost vysvětlit často podezřelé podmínky soutěže často v minulosti přiváděly představitele ministerstva obrany a vládní politiky do podezření z manipulace zakázek a korupce. Málokdy se ji podařilo prokázat, ale armáda nakupovala často „bez ladu a skladu“ - bez ohledu na schválené strategické koncepce a skutečné potřeby obranyschopnosti země.

Pokud by se podařilo podmínky memoranda - či chceme-li Karla Havlíčka - do soutěže prosadit, spadla by historicky největší armádní zakázka do stejného ranku podezření na manipulaci. Tentokrát dokonce za přispění Hradu a prezidenta. Takže pochvala ministrovi obrany za to, že si stál za „svým“, a vládě, že zakázku nekomplikovala. I když je dobré dodat, že chválíme kabinet za něco, co by mělo být naprosto samozřejmé.

Dodejme, že obrněná vozidla nakupuje armáda jako páteř budované těžké brigády. Zavázali jsme se NATO, že jednotku, jejíž obdoba je součástí většiny spojeneckých armád, postavíme do roku 2026. Zakázka má skluz a je otázkou, zda se stihne schválit během volebního období této vlády, ale její předělání by kromě velkého podezření na manipulaci a nekorektní lobbing znamenalo, že termín nestihneme v každém případě, a zaděláme si navíc na slušnou ostudu neschopností vybavit armádu.