Nebezpečím už nejsou prezidentovy záměry. Osamělý Zeman znepokojuje svou nepředvídatelností

Napětí do poslední chvíle. Bude prezident Miloš Zeman propuštěn ve středu z nemocnice? Nebo bude Hrad na poslední chvíli rušit odpolední prezidentský program? Otázky byly zodpovězeny, Zeman opustil nemocnici před polednem. Výsledek tedy známe. Přesto posledních osm dnů hospitalizace přineslo celkem hrozivý vzkaz: jednání i stav prezidenta budou následující měsíce jednou velkou loterií.

Co se na Hradě skutečně děje, ví jen pár zasvěcených, kteří se o informace nemíní dělit. Problém je možná ještě větší: co se děje v hlavě a duši prezidenta České republiky, neví zřejmě nikdo. Podle několika vysokých státních úředníků, jejichž posty jim dávají jistou možnost nahlédnout za vchod prezidentského sídla, ani nejbližší Zemanovi spolupracovníci netuší, co má jejich šéf v úmyslu a kam směřuje jeho snažení.

Může o tom svědčit hned zmatek a mlžení kolem jeho poslední hospitalizace. Miloš Zeman je v nemocnici, dozvěděli jsme se. Jeho mluvčí se modlil k Hospodinu, jeho kancléř mlčel, jeho šéfporadce Martin Nejedlý nejistě zmínil, že jde o běžnou kontrolu, premiér Andrej Babiš popřál prezidentovi uzdravení, aby vzápětí řekl, že prezident vlastně nemocný není, je jen na běžné kontrole. Proč se tak mlžilo kolem zdravotního stavu prezidenta?

Může na to existovat jednoduchá odpověď: nikdo nemlžil. O prezidentově stavu prostě nikdo z jeho blízkých spolupracovníků nic nevěděl. Miloš Zeman se podle několika zdrojů uzavírá v posledních měsících sám do sebe. Má prý tu a tam období netečnosti, kdy se týden o nic nezajímá, nečte dokumenty, nekomunikuje. Ověřit to nelze, ale několik indicií z minulosti tomu nasvědčuje. Deset dnů se nebyl schopný seznámit s materiálem BIS o výbuchu ve Vrběticích. Velmi často mlčí ve chvílích významných výročí, nevyjadřuje se k aktuálním událostem, i když jde o závažnou katastrofu. Stojí řada procedur, které prezidentovi náleží - třeba jmenování některých soudců.

Miloši Zemanovi se rozplynuly jeho velkolepé – a  Česko ohrožující –  sny o přátelství s Putinovým Ruskem a technologicky agresivní Čínou. Pro Rusko jsme dnes nepřátelé, pro Čínu jsme se (naštěstí) stali nedůležitou malou zemí v Evropské unii. Prezidentovi se rozplývají i sny o Česku jaderných elektráren postavených Rusy a průplavu, jehož realizace jde proti všemu, co současný férový svět hájí. Nikdo prezidenta v podstatě nikam nezve.

Jeho poslední vyjádření jsou sice ostudná, ale neměla by tolik uškodit. Zemanova srpnová slova o selhání NATO, jeho reorganizaci a snížení tuzemských investic na společnou obranu nezmění směřování Aliance ani Česka. Jeho další pokus vrátit do hry o stavbu Dukovan odkazem na „úspory“ působí směšně. A o moc víc už toho neřekl. Vraťme se však ke slibované velké loterii.

Kam ještě může dosáhnout prezidentova reálná moc, má možnosti prosadit ještě své zájmy? A jaké jsou vůbec ty zájmy? Jeden je nezpochybnitelný. Odvolání šéfa BIS Michala Koudelky. Možná si prezident mylně myslí, že za jeho neúspěchy v družbě s Rusy a Číňany může právě Koudelka a BIS. Ne že by na tom služba neměla významný podíl, ale v téhle zemi funguje podstatně víc bezpečnostních institucí - a všechny se shodují na tom, že pustit si k tělu zmíněné dvě velmoci může znamenat konec svobody a spravedlnosti. Téhle argumentaci se zjevně neubrání ani premiér Babiš. Prezidentovi zatím nevyhověl a Koudelku neodvolal.

Miloš Zeman by co nejrychleji měl podepsat Senátem a sněmovnou schválený zákon o nízkouhlíkové energetice, který se týká především dostavby Dukovan a vyloučení Rusů a Číňanů ze soutěže. Podepíše Zeman něco, s čím z plného srdce nesouhlasí? Pokud nepodepíše, bude z časových důvodů hodně složité jeho veto přehlasovat. Jak se Zeman zachová, neví zatím nikdo, jeho schopnost improvizace v prosazování svých zájmů a v ubližování jiným je skutečně velká.

Čekají nás volby. Koho prezident pověří sestavením vlády? Už zmínil, že to bude předseda vítězné strany, nikoli koalice, čímž jako by podepsal bianco šek pro Andreje Babiše. A ten se v posledních týdnech chová tak, aby prezidentovo rozhodnutí nijak nezviklal.  Co ale bude prezident po Babišovi chtít, pokud ho tedy jmenuje? Aby zadal stavbu Dukovan státní firmě ze země, která tu provedla nejbrutálnější operaci od roku 1968? Nemáme představu.

Je středa 22. září, deset hodin dopoledne. Občané téhle země nevědí, zda bude ten den prezident propuštěn z nemocnice, neznají jeho zdravotní stav. Ani o hodinu později, když Miloš Zeman opustil vojenskou nemocnici, nevíme víc. Doba se změnila. Nebezpečím pro zemi už nejsou záměry prezidenta. Nebezpečím je, že nikdo - a zřejmě ani prezidentovi bližní a spolupracovníci - neví,  jaké záměry vlastně tenhle osamělý muž má.