Připusťme, že existují náročnější politické úkoly než dělat prezidenta po Zemanovi. Minulá hlava státu v posledním roce prakticky nevycházela, nikdo nevěděl, co dělá, a do podhradí pouze proudily zprávy, které si ani české prezidentství nezasloužilo. S Lánskou oborou se zacházelo jako s vleky v Osvětimanech, Zemanova čínská diplomatická ofenziva už byla jen k smíchu a Češi si nemohli být jisti, jestli jejich vrchní velitel nepodléhá rozkazům z Kremlu.
Petr Pavel po něm vstoupil na Hrad s několika spíše volněji popsanými úkoly: vrátit funkci důstojnost, urovnat vztah s vládou, stavět se k parlamentu jako normální partner bez vlastních politických machinací, nestavět se na stranu extrémistů, nebát se a nekrást.
Vlastně toho není až tak málo, ale generál na Hradě to v zásadě všechno zvládá. A nejen to: jeho prvních sto dní představilo bez nadsázky civilizační změnu, takže je skoro neuvěřitelné, jak rychle se dalo na Miloše Zemana zapomenout.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu